*** Congratulations. You have just met ICF *** (10.)

Ramsgate vzpomíná, že přestože přišel do E.L.F. jako jeden z posledních, byl u toho, když se rozhodovalo o tom, že všechny gangy mladších chuligánů se spojí a pojedou na svůj první společnej výjezd: “Bylo rozhodnuto, že se sejdem v Eustonu a uděláme si jméno na Ville. Když jsme dorazili do Birminghamu na stanici New Street, tak jsme se dobře bavili ve společnosti Carltona, Dicklea a dalších, který nám trochu srazili hřebínek když jsme se představili jako I.C.F. a zazpívali chorál, kterej jsme vymysleli. Po cestě vlakem proběhlo ve vagónech několik bitek, ale všechny byly jentak z prdele. Když jsme procházeli obchodnim centrem Bull Ring, tak myslim, že všechno probíhalo jako obvykle – na pozvání George Lalae, starší si pak šli svou vlastní cestou.
Potom jsme přišli na stadion ve Ville. Muselo bejt okolo jedný hodiny když jsme dorazili k sektoru Holte End. Mysleli jsme si, dobře, prostě tam vejdem. Nebylo na co se ptát, stačilo si tam jen dojít pro slávu.
Všichni jsme se dostali dovnitř, vyšplhali se po těch velkejch zadních schodech a jak jsme vylezli na tribunu až nahoru a rozhlídli se po nesmírně velkym prostoru, tam nám teprve došlo, že stojíme v největšim sektoru domácích v celý Británii. Klidně jste se tam mohli i ztratit, protože to bylo tak obrovský. Myslim, že South Bank ve Wolves je asi větší, ale ten neni krytej a hlavně tam nemaj kotel domácí, ty choděj na North Bank. Takže Holte End byl ten největší kotel, dokonce větší i než Kop na Anfieldu. Myslim, že jeden čas měl kapacitu 28000 míst. Neuvěřitelný co? To je větší kapacita než měl celej stadion West Hamu posledních pár let a to mluvíme jen o jedný tribuně.
Pamatuju si jak jsme se jeden na druhýho na sebe koukali a řikali si: “Co tady doprdele budeme dělat? Co jsme to provedli? Jsme v tomhle šíleně velkym sektoru”. Bylo brzo a my doufali, že se dyžtak jen přesunem ke zbytku West Hamu, kterej právě dorazil do sektoru hostů.
U nás se to pořád plnilo domácíma, ale protože maj stejný bleděmodro-vínový barvy jako ty, tak jim na nás nepřipadalo nic divný. My jsme se s nima promíchali a snažili se bejt nenápadný.Všichni jsme zabořili nosy do programů a rozprostřeli se po celym Holte Endu, tak aby jsme zbytečně nepoutali pozornost. Sektor se plnil celkem rychle a nám brzo došlo, že už nemůžeme couvnout. Všichni jsme byli v jejich kotli, rozdělěný po jednom po dvouch a rozptýlený všude – dole u rohovýho praporku, za brankou, nahoře veprostřed. Bylo to vážně na nervy, zvlášť když si nás začli lidi prohlížet, ale všichni jsme vydrželi a dodrželi plán, který byl nepoutat pozornost až do chvíle kdy velký hodiny v sektoru naproti ukážou za deset minut tři. V tu chvíli by asi tak hráči zrovna mohli vcházet na hřiště, stadion už by měl bejt plnej a my jsme se všichni měli sejít se vzadu v sektoru, kde jsme začli zpívat ten chorál co jsme si nacvičili ve vlaku. Prstama jsme si klepali do rytmu a spustili “We are I… InterCity, we are c… cool and casual… we are F… firmy-handed… we are I.C.F.!” Některý z nás v Holte Endu posedávali, ale v čase 14:50 si všichni stoupli a natáhli přes hlavy modročervený kukly. Byly to ve skutečnosti čepice West Hamu do kterejch jsme si sami vyřezali díry na oči.
Bylo neuvěřitelný, že všichni vydželi a dodrželi plán setkat se vzadu Holte Endu. Bylo to pro nás výhodný místo pro udžení. Holt End míval docela širokej rovnej prostor kterej dělil podélně tribuny, takže jsme si vybrali opravdu skvělý místo, kde se dalo ustát skoro všechno. Dohodli jsme se že se sejdem v hornim rohu jedný části, protože jsme si uvědomovali, že se nám tak nebude moct nikdo dostat do zad. Když jsme zakřičeli pokřik I.C.F. bylo nám jasný, že okamžitě upoutáme pozornost, už ptoto, že nikdo nebude tušit co znamená I.C.F. Pak jim najednou došlo, že jsme West Ham. Myslim, že někdo řek:” Pokoušej se dostat nahoru za nás.” A vypuklo to. V tu chvíli už neexistovala cesta zpátky a byli jsme všichni donucený bojovat.

(..to be continued..)