Itálie: Historie ultras skupin Interu Milán

Skupina „Boys“ vzniká koncem 60.let a stává se jednou z prvních ultras skupin podporujících Inter Milan. Název skupiny byl inspirován ze slova „Boy“ z postavy, která byla protagonistická ze série komické knihy zveřejněné v časopise „Journal of Inter“, kde zobrazoval zlobivého chlapce. První vyvěšení vlajky „Boys“ bylo v roce 1970.

V tomto období průkopnictví ultras scény na Interu se tato skupina vyznačuje tím, že lidé okolo této skupiny mají „týmového ducha“ a hájí barvy svého klubu na všech stadiónech v Itálii. I když jsou některé výjezdy početně slabší, tak i na zápasech Interu v Římě, Neapoli a v Bari jste mohli právě „Boys San“ vidět při těchto utkáních. Boys San taktéž byli jedni z prvních, kteří vytvářeli choreografii na zápasech svého Interu. Začátky byly hodně těžké – z prvopočátku si vše chlapci hradili ze svého a materiál byl oproti dnešní době hodně v „pravěkém“ stylu. Samozřejmě už v těchto letech měli chlapci ze San Sira nepřátele – ultras skupiny z ostatních týmů jako byly například Bergamaschi, Granata nebo Dorian. U těchto nepřátel byla nenávist největší a taktéž ne málo bylo pouličních střetů s těmito skupinami. V roce 1979 přichází rekonstrukce stadionu San Siro a tak svoji pozici změnili i „Boys San“, kteří se přesídlili na střed Severní tribuny stadionu.

Tyto léta by se daly hodnotit jako jedny z nejlepších pro skupinu „Boys“. Nejen že názvev skupiny z původního „Boys“ se rozrůstá o slovo „San“, ale s tímto novým názvem přichází taktéž i nová vlajka. Násilí začíná být na stadionech a hlavně mimo něj nekontrolovatelné, zejména na začátku tohoto období. Počínaje bitvou na San Siro proti římanům nebo rvačky fanoušků v dalším roce proti Janovu. Vlna násilí není jen ve dnech utkání. S rivalem AC Milan jsou rvačky během celého roku a jsou rozšířeny do každodenního života fanoušků obou klubů. Celé toto „šílenství“ končí až po zápase mezi Interem a AC v Copa de Mundial (Italský pohár) v roce 1983, kdy fanoušci těchto klubů uzavřeli mezi sebou pakt o neútočení, který platí až dodnes. V těchto letech taktéž dochází k prvním družbám mezi Italskými fanoušky a přátelství vznikají s ultras z Hellas Verona (do roku 2001), dále s fanoušky Florencie (ukončeno v roce 1987) a taktéž s fans Sampdorie (do roku 1992). Taktéž v tomto období vzniká nová vlajka „BOYS SAN“, kterou jste mohli vidět na Severní tribuně v „oblouku“ na San Siru.

Na počátku devadesátých let začíná Inter sám o sobě jako fotbalové mužstvo vítězit v pohárové Evropě. V roce 1992 se utkává na San Siru proti svému soupeři Sampdorii Janov, se kterou bojuje o poslední body do ligové tabulky, a právě při tomto zápasu končí družba mezi fanoušky Internu a Janova. Boje jsou tvrdé a krvavé, a celkově střety v devadesátých letech jsou hodně kruté. Začínají se zmírňovat až po smrti fanouška Vicenza Spagnola v roce 1995. V devadesátých letech se „Boys San“ místo „pouličních rvaček“ spíše organizují na choreografie, které vytvářejí s ostatními skupinami při zápasech Interu na San Siru na Severní tribuně, která se nazývá po italsku „Curva Nord“.

S příchodem nového tisíciletí v roce 2001 se ukončuje nejdelší družba s ultras Chievo Verona, která končí kvůli neshodám a arogantním chováním vedení Chieva. Inter se dále o udržení kontaktu s fans Chieva nikterak nesnaží a ultras Interu nyní jedou pouze na „svoje triko“. Jak chlapci ze San Sira sami říkají, budou bojovat do konce svého života pro Inter a budou pracovat tvrdě, aby jejich ultras tvorba byla ta nej nejen v Miláně, ale v celé Itálii.
Skupina Boys San, stejně jako další skupiny klubu Internazionale Milano FC jsou léta propojeny s extrémní pravicí, takže kromě nepřátel jako jsou AC Milán, Juventus, Bologna, Atalanta, Brescia a AS Roma jsou jejich nepřátelé všechny levicově orientované tábory.

V hierarchii fanoušků v Curva Nord na San Siru byla další nejstarší skupina, která nesla svůj první název ULTRAS FOREVER, který se v roce 1995 měnil. Ultras Forever vznikli v polovině 70.let, a to v roce 1975. Z počátku skupina sídlila přímo na Severní straně stadionu a až později (v roce 1979) se skupina posouvá do části stadionu, kde se orientuje valná většina ultras Interu, včetně skupiny Boys San. Tento přesun nastává v roce 1979. Ultras Forever prakticky fungoval bez větší přestávek až do roku 1995, kdy nastával pro skupinu zlom, který byl bohužel osudový. Každopádně v sezóně 1997/1998 se tato skupina opět dostává na nohy a přejmenovává se na název Ultras a začíná se aktivně opět podílet na podpoře Interu jak na domácích, tak i venkovních zápasech. Všeobecně vzato vztahy v Curva Nord jsou optimální mezi všemi skupinami, které se podílí na podpoře Interu Milán a všichni jednotně spolupracují a jedou podle „italského stylu“ fandění. Ve skupině je v současné době hodně mladých fanoušků, ale stále hlavními tahouny jsou starší členové. A i když skupina v posledních letech na tom nebyla nikterak dobře, tak se bude snažit opět se dostat do svých starých kolejí z 90.let, kdy prožívala jedno z těch nejlepších období. Po ukončení přátelství v roce 2001 s Chievo Verona skupina udržuje kladné vztahy s fanoušky z IRRIDUCIBILI (Lazio Řím).

Stejnojmenná skupina jako z Lazia Řím vzniká v tentýž rok jako jejich „kolegové“ z Říma a to v průběhu sezóny 1988/1989. Už od počátku to byla spíše omladina, která hlasitě dokázala podpořit Inter na všech jeho zápasech. Začátkem 90.let začínají být represe mezi jednotlivými skupina včetně IRRIDUCIBILI znát. IRRIDUCIBILI se přesouvají na Severní tribunu stadionu, odkud postupují dále do Curva Nord (“severního oblouku”). Skupina rostla rok od roku a po sjednocení se skupinou ZONE NERA opět nabírá „IRR“ další nové členy a nabírá na síle, i když věkový průměr je tak trochu extrémní, protože v současné době zde můžeme nalézt i členy s věkem od 10 let výše. Skupina pravidelně vytváří choreografie a podporuje Inter jak jen může. Fanoušci IRRIDUCIBILI se všeobecně nejvíce nesnáší se soupeři z Juventusu, AS Řím, Brescie, Bologne a s ostatními týmy. Co se týká přátelských vzájemných vztahů, tak si vypomáhají s fanoušky Lazia ze stejnojmenné skupiny IRRIDUCIBILI.
V období sezóny 2002-2003 se skupina podílela na velkém množství výletů Interu, přičemž prezentovala své nové mávací vlajky, transparenty a choreografie a taktéž v roce 2003 přichází nová vlajka skupiny, která je ale o rok později vyměněna za lepší a menší vlajku „IRR 88“ (pozn.88 znamená rok zrození skupiny, nikoliv politickou orientaci :-). Fanoušci z IRRIDUCIBILI se snaží společně s dalšími fanoušky „Nerazzurri“ (pozn.v překladu znamena černo-modří, barvy klubu Interu Milán), aby atmosféra byla na Interu co nejlepší a to za každých podmínek.