Zůstali jsme vevnitř a týpek, kterýho sme si předtim nevšimli se kolem nás prosmejk. Tahal mě za bombra a s prskánim na mě vyjel tim jejich strašnym dialektem: „Vole, děte do píči, vy zkurvený Cockneyský bastardi.“ Stojim, dívam se na tohodle sráče a najednou další vytáhne vysouvací nůž na koberce a švihne s nim po Kevinovi. Obličej mu minul asi o centimetr. Chytnul jsem ho když se chystal uprchnout a zrovna když jsem mu slušně nandával na hřbet, vešel dovnitř management hotelu, zavolali benga a my jsme dostali pro jistotu policejní eskortu. Odjeli jsme na místo koncertu a hned jak jsme vstoupili na pódium nemohli jsme si nevšimout záplavy triček Evertonu – byli mezi nima i ti z hotelu a všichni čekali jen na nás. Pódium bylo pro jistotu oddělený dvoumetrovou železnou bariérou. Jako ochranka byli najmutý policajti mimo službu, který si vzali na pomoc tága a bejzbolky.
Začali jsme písničkou „Badman“ a zahráli ještě další tři kusy než vypukla vřava. Z davu na nás začaly lítat lahve a během chvilky bylo rozbitý sklo všude na pódiu. Mickey vyskočil na bariéru a začal nad hlavou roztáčet svojí kytaru, kterou co cvhíli trefil někoho pod pódiem do hlavy. V tu chvíli začli všichni lidi dole přímo šílet. Z pódia nás nakonec museli násilím odvlýct sekuriťáci a dostalo se nám od nich varování, abychom se nepokoušeli vrátit a začít hrát. Odešli jsme zadnim vchodem a pěkně vytočený nadávali každýmu koho jsme zahlídli: „Polibte si vy kundy. . Jestli chcete nařezat tak si pro to pojďte.“
O pár dní pozdějc jsme hráli v klubu Cedar Ballroom v Birminghamu. Zprávy o problémech v Liverpoolu se šířily jako lesní požár a na pomoc nám přijelo pár maníků z Londýna – Dickle, Swallow, Brett, Bruce a pár dalších. Hráli jsme pro dva tisíce lidí – přišli se podívat dokonce i Dexy’s Midnight Runners. Naše nahrávací společnost nám doporučila vypustit z repertoáru ‘Bubbles’, abychom předešli dalším potížím. Ale pořád zbejvaly další písničky, které v sobě nesly podobnej náboj – „West Side Boys“, „We Are the Firm“, „War on the Terraces“.
Jak jsme hráli, všimnul jsem si chlápka z davu, kterej se chystá hodil láhev na našeho zpěváka Jeffa alias Stinky Turnera. Sledoval jsem ho jak se přibližuje ze strany k pódiu. Jakmile se pokusil láhev hodit, vzal jsem svojí kytaru Thunderbird Gibson za 900 liber a trefil s ní toho zmrda přímo do hlavy.
Zapůsobilo to jako jako rozbuška a celej sál explodoval. Sklo a odpadkový koše lítaly ze všech směrů. Dali jsme se všichni dokupy a postavili se davu asi dvou set skinheadů z Birmingham City, který mi už předtim nadávali před pódiem. Docházelo k vážnejm zraněním a mramorovou podlahu tanečního sálu pokryla krev. Přestože jsme byli víc než desetinásobně přečíslený, společně se všema co byli s náma, se nám podařilo vytlačit Birmingham přes celej sál a nakonec i ven. Za necelou půlhodinu jsme rozehnali celej sál. Ale ještě jsme neskončili – další salva skla nás čekala, když jsme sál opouštěli. Jeffovo oko a celá jedna strana obličeje byla zalita krví a jeho brácha Mickey utrpěl zranění hlavy, který si vyžádalo devět stehů. Nechali jsme Mickyho v nemocnici na ošetření, zatímco jsme naskákli do dodávky, jezdili po Birminghamu a prošli se po každym skinheadovi, kterýho jsme chytli. Mezitim musel v nemocnici Geggus vyskočit z okna ve vejšce šesti metrů, aby utek před ozbrojenou skupinkou, která chtěla pomstít svýho zraněnýho kamaráda. Všichni jsme se nakonec setkali na místě koncertu, kde jsme zjistili, že všechny naše nástroje a vybavení zmizelo.
Druhej den ráno jsme se rozdělili do dvou dodávek – jedna vyrazila napřed do Huddersfieldu na místo dalšího koncertu a druhá kroužila po městě a snažila se najít ty bastardy, který nás okradli. Na Wolverhampton Road jsme spatřili velkej gang Birminghamu jak si to hasí na skútrech z centra. Vyskočili jsme ven a řádně je propleskli. Pak jsme na celou věc zapoměli. O měsíc pozdějc jsem ležel v posteli na hotelu v Northamptonu, když najednou dovnitř vrazila banda fízlů. Nechápali jsme o co jde až do chvíle, kdy celou skupinu odvezli do Birminghamu a obvinili nás z výtržnictví. Na svejch stránkách to rozmázly snad všechny noviny, ale nám to nijak zvlášť neuškodilo a dál jsme mohli vydávat alba.
(..to be continued..)
