*Trajekt
„Šéf firmy vedl krvavou fotbalovou válku“, vykřikoval do světa nadpis na titulní stránce Daily Mirror. Byl to typickej obrázek toho, jak tisk informoval o soudu, kterej následoval po násilnostech fanoušků West Hamu a Manchesteru United na palubě trajektu plujícího do Holandska. Ty se udály 7. srpna 1986. Nakonec byl Joe Harris, padesátiletej ředitel obchodní společnosti, tiskem a prokuraturou přezdívaný „Generál“, zproštěn obvinění, že rozdával příkazy a vedl skupinu fotbalovejch chuligánů v násilnym střetu a navíc použil proti svejm rivalům požární stříkačku jako zbraň. Osm dalších fanoušků pak bylo usvědčeno a odsouzeno k celkem jedenapadesáti letům ve vězení.
Celej příběh toho neuvěřitelnýho dne uprostřed Anglickýho kanálu nebyl nikdy popsán do detailu. Chtěl bych to nyní napravit a převyprávět ho tak jak se skutečně odehrál a ne tak jak ho po svym vylíčily média a soudy.
Rvačky byly tak divoký, že kapitán a posádka lodi nebyla schopna kontrolovat situaci na palubě. Tak došlo k tomu, že v jednu hodinu odpoledne, kdy na jednom z nejfrekventovanějších míst na moři zuřila bitka, vyslal kapitán Joost Nargel zoufale tísňový signál a otočil svoji loď zpět do přístavu. Schodiště a podlahy byly zaplaveny směsí krve a slané vody po tom, co napětí mezi naší malou, ale o to více sebevědomou skupinou I.C.F. a Manchesterem přerostlo v násilnosti. Zdálo se jim to jako dobrá příležitost ke srovnání starých účtů, ale události se nakonec vyvíjely jiným směrem než plánovali.
Závažnost celýho incidentu byla později shrnuta soudcem Watlingem, kterej prohlásil: „Mohla se stát větší katastrofa než bylo potopení Titaniku.“ V reakci na tuto událost pak FIFA přidala jeden rok navíc k pětiletýmu trestu pro anglické kluby, kterejm zakazoval účast v evropských pohárech.
Stal se z toho jeden z nejvážnějších problémů propíraných v tisku v tý době a to přesto, že šlo jen o přátelský zápasy ke kterým měly kluby nastoupit v Holandsku a záměrně o nich neinformovaly, doufajíce tak, že proběhnou bez povšimnutí. Místní deník Newham Recorder později otiskl vyjádření jednoho z fanoušků West Hamu, kterej prohlásil: “Jeli jsme si jen povyrazit a strávit pěknej víkend. Nikdo si nedokázal představit, jak to nakonec dopadne“, a jeden zakrvácenej fanoušek Manchesteru to označil jako: „Tu nejbrutálnější řež co jsem kdy zažil.“
O rok později jsem byl u Snaresbrookskýho královskýho soudu, doprovázen čtyřmi ze čtrnácti účastníků nechvalně známý bitky na trajektu, kde jsem byl obviněn v rámci „Operace vlastní gól II“ jako jeden z vůdců InterCity Firm. V té době už si dva lidi odpykávali šestiletej trest za účast na onom incidentu. Soudní přelíčení přivedlo mý myšlenky znovu k tomu nezapomenutelnýmu dni na trajektu a já si říkal: „Jó, byla to ta nejlepší bitka ze všech“.
Big Ted vzpomíná na události:
“Podrobnosti o přípravných zápasech pronikly na veřejnost a během jedný z návštěv u Brita jsme se rozhodli obvolat pár lidí a zorganizovat výlet do Holandska. Funkcionáři chtěli udržet informace o přípravě v tajnosti, protože se obávali výtržností a dalších nepříjemných článků v tisku. Ironií osudu jsme se nakonec o zápasech dozvěděli přímo od jednoho z našich hráčů. Po srazu na nádraží Liverpool Street jsme měli dál v plánu chytit noční trajekt do Holandska a strávit tejden v Gronningenu, kde hrál West Ham na fotbalovym turnaji. Většina fanoušků West Hamu cestovala předchozím trajektem do přístavu Hook of Holland a o tom, že budou problémy jsme věděli hned od začátku naší výpravy. Jakmile jsme totiž přijeli na Liverpool Street, bylo už nádraží plný Manchesteru. Dozvěděli jsme se, že směřujou do Amsterdamu na jejich zápas proti Ajaxu a mají tak jet stejnym vlakem jako my. Bylo nás tam jen čtrnáct a nebyli jsme si jistý co udělat, ale jestli jsme se chtěli dostat do Holandska, tak nám nezbejvalo nic jinýho než nastoupit a to jsme taky nakonec udělali.
(..to be continued..)
