Nakonec se přece jen odvážili ukázat v bandě na Upton Parku. Všichni jsme si to užívali. Kamkoliv ses podíval, viděl jsi křenící se ksichty z West Hamu, skoro jako by se schylovalo k nějaký skvělý party. Forest mlčeli jako zařezaný. Měli severskej ustrašenej výraz, kterej prozrazoval jejich myšlenky, “Soustředit se aby jsme zůstali pohromadě a dostali se na stadion”. Byli eskortováni na tribunu South Bank přes vchod z Castle Street Road. Ta část West Hamu, který byli promíchaný s nima v eskortě, prošla turniketama s nima. South Bank byl za jednou z branek naproti North Banku. Tribuna byla rozdělěná plotem na dvě části, kdy dvě třetiny byly ponechaný pro domácí a v rohu zbylá třetina pro hosty.
Ten kdo se nedostal na South Bank v eskortě, se sebral z Green Street a dostal se na stadion buď protaženim se turniketem s někym před sebou nebo podplatil jednou librou pořadatele. Nebylo proč se obávat, že by vás vyhmát nějakej jinej pořadatel s vyšší hodností, protože tam prostě žádnej takovej nebyl. Když už jsme byli v sektoru West-Side, zašmelili jsme se staříkem, kterej hlídal dveře pod tribunou určený pro přístup zaměstnanců a fízlů na South Bank. Další libra a byli jsme tam kam jsme se chtěli dostat.
Forest, všichni pohromadě v jejich vlastní sekci na stadionu, sebrali odvahu a rozhodli se, že dají svýmu týmu, převlíkajícímu se zatím v šatnách, vědět, že dorazili. Ozval se pokřik “Forest! Forest! Forest!” A v tu ránu vypukla vřava. Všechen West Ham v hostujícím sektoru se na ně jako jeden muž vrhnul a tlačil je až těsně ke hřišti. Doslova jsme se do nich ponořili. Benga nevěděli která bije, protože absolutně nepředpokládali, že by jsme se v tomhle sektoru mohli objevit a jak se West Ham vrhal do bitky ze všech stran, nebyli sto cokoliv udělat. Stali se z nich diváci.
Jak jsme Forest vytlačovali, lítali lidi za plot na hřiště. Chtěli utýct dál na plac, ale v tom jim bránili benga a tlačili je zase zpátky na nás. Přesto ale během pěti minut West Ham vyčistil celej sektor a Forest se ocitnul na hřišti. Nejdřív to začlo pár lidma na hřišti což se postupně, tak jak další a další fanoušci z Nottinghamu hledali spásu na hřišti, změnilo v lavinu. Davy na stadionu propukly v hlasitej jásot, kterej se změnil ve výbuch smíchu, když čtyři maníci přeběhli až ze sektoru Chicken Run East, nakopali prdele a rozdali pár ran Forestu, aby se pak nerušeně vrátili v poklusu do svýho sektoru Chicken Run.
Sebevědomí se kterym se banda Forestu odvážila ukázat na Upton Parku zmizelo jak pára nad hrncem. Mohli jste přímo číst rozčarování z jejich obličejů. Chlapci z Forestu se na sebe dívali a vypadli jako když si říkaj: “Kurva, co děláma na hřišti? Neměli by jsme se vrátit a rozdat si to s nima?” West Ham na South Banku na ně křičel atˇ se vrátěj, že si tam něco zapoměli, krční žíly měli naběhlý k prasknutí, rukama divoce gestikulovali a obličeje prozrazovaly zášť, kterou cítili. Když už to začlo vypadat, že si pro ně West Ham dojde až na hřistě, rozhodli se, že se musí dostat na nějakou neutrální část stadionu, kde nebude krvežíznivá banda chuligánů.
Teď už tam nebyli jako společná skupina, ale každej jednotlivec sám za sebe, myslící hlavně na to, aby všechno přežil ve zdraví. Vyběhli k West Sidu, hledajíce útočiště, aby tam našli jen další gang West Hamu, tradiční skinheady, který si říkali West Side Boys. Nahrnuli se k plotu u hřiště a s láskyplnym usměvem je vábili na dostaveníčko k sobě do sektoru. Forest to vzdal ve chvíli, kdy první, který se odvážili skočit k nim, dostali facky. Všechny páry očí směřovaly k Forestu, který se choulili k sobě na kraji hřiště, pod palbou výhrůžek jak z West Sidu, tak South Banku. Pak se přidal i North Bank a rozjel pokřik “Come Up The North Bank”[Pojďte na North Bank], tlesk, tlesk, tlesk.
Když policie zjistila, že záchranka St. John’s ošetřila pár lidí s bodnejma ranama, rozhodla se, že jedinou opravdovou ochranu, kterou můžou nabídnout, je odvýst Forest pryč ze stadionu, pro jejich vlastní bezpečnost. Jak je jako stádo ovcí odváděli ze stadionu, jejich ponížení narostlo k maximu, když West Ham začal zpívat oblíbenou písničku seveřanů, obvykle zpívanou ve chvílích, kdy měli naději, že se dostanou do finále ve Wembley. Starou známou “Que Sera, Sera” jsme předělali na: “Why did you leave, you leave? At ten to three, o’three, Why did you leave, you leave?”[Proč odcházíte?, za deset minut tři, proč odcházíte?] Poslední, co mohli všichni vidět z Forestu na Upton Parku, bylo, jak se pakujou a směřujou zpátky k autobusům a vlakům, dřív než zápas vůbec začal… Forest, uvidíme se příště.
(..to be continued..)
