Ramsgate si pamatuje, že netrvalo dlouho a uvědomil si si, že na jménu I.C.F. by se dalo něco vydělat:
“Jak jméno I.C.F. nabývalo mýtickejch rozměrů, začli jsme díky němu vydělávat peníze. Rok po založení jsme hráli první zápas s Notts County. Porazili jsme je 5:2 a ve chvíli kdy jsme dali na 3:0, řekl jsem, že jestli dáme čtvrtej, tak se nevrátim na kasárna. Tenkrát jsem dezertoval. Když mě pak na útěku chytli, zavřeli mě do věznice Shooters Hill. Nakonec mi oznámili, že zatímco tam budu, tak musim něco dělat a dali mi na výběr buď tesaře nebo tiskaře. Vybral jsem si tiskařinu a tenkrát tam natisknul členský legitimace I.C.F. a vizitky s motivem “congratulations”. Prodávali jsme je každýmu kdo měl zájem, za libru v hospodě Boleyn. Takhle jsme si vydělávali na výjezdy. Vytřískali jsme na tom nakonec docela slušnej balík. Lidi pak odcházeli domu a mysleli si, že tímto vstoupili do toho slavnýho gangu. Pro mě to ale nikdy neznamenalo nic jinýho než příležist si trochu přilepšit. Balík 500 vizitek I.C.F. v našich očích znamenal 500 liber.
Under fives (v angličtině výraz pro všechno co se týká dětí do pěti let)
Jestli I.C.F. dali vzniknout nový vlně fotbalovýho násilí, tak něco podobnýho způsobil vznik westhamskejch Under Fives. Požádal jsem Andy Bowerse, aby vysvětlil jejich začátky:
Under Fives vznikli v době, kdy každej menší gang měl svoje jméno. Bylo nás asi 20 mladších, spíš ještě dětí, který se potloukali okolo I.C.F.. Naše činost spočívala v tom, že jsme jeli v menších zlodějinách. Když si nás všimli starší chuligáni, tak nám jako první začali řikat tim jménem. Pokud jsme se někde objevili všichni dohromady, říkali: “Dívejte, přicházej Under Fives”. Toho pojmenování jsme se už nezbavili. Se svym kámošem jsme si nechali i natisknout trika I.C.F. UNDER FIVES. Nejsem si jistej jestli jsme je vůbec někdy měli na sobě, udělali jsme si je jen ze srandy, ale celý to znamenalo, že od teďka měl náš gang jméno.
Co mě tenkrát dostalo bylo, že většina I.C.F. byla jen o pár let starší než my, samozřejmě byli i o něco větší a ze začátku náš gang nečítal moc lidí. Pozdějc jsme se poflakovali po Kings Crossu a Eustonu a vybírali “mýtný” v metru od fanoušků soupeře, kdy jsme si jejich ohozy brali jako “platbu”. V tý době se mezi ostatníma fanouškama začlo šířit varování na nás, a ptali se všichni navzájem: “Vybrali od tebe westhamský Under Fives taxu?”
Pak se k nám začli přidávat i další lidi a naše vykořisťování nabralo na síle tím, že jsme začli vykrádat obchody na výjezdech. Dostalo se to do stadia, kdy spousta maníků jezdila na zápasy jen proto, že to byla jedna velká příležitost si nakrást. Starší se nám pořád vysmívali, ale my jsme se na ně neohlíželi. Dělali jsme si co se nám zachtělo, drželi pohromadě a často kradli. Pozdějc byli v našich řadách kluci jako Richard Wildman, stodvacetikilovej amatérskej boxer, kterýmu bylo jen sedmnáct. Zkuste si mu říct, že je jen malý děcko.
Všichni byli I.C.F., ale mladší kluci byli známí spíš pod jménem Under Fives. Měli jsme mezi sebou spoustu skvělejch osobností jako byli Bacon, Peter a Billy Hamptonovi, Lugford, Woody, Sean Pearman, Glenn Appleby, Simon Irons, Little Crapka, Nazi Mick a Mark Hawkins. Pozdějc se k nám přidali Jela a Shakesy. Ostatní kluby měly podobný bandy. Pamatuju si, že Liverpool měl hodně mladejch a stejně tak Gooners. Když jsme začli jezdit mimo Británii, poznali jsme mladý Scousery. Byli hodně dobrý v tom co jsme dělali.
(..to be continued..)
