Dostala se nám do mailu reportáž z uplynulého víkendu z Bosny a Hercegoviny. Určitě bychom rádi zveřejnili i nějaké další podobné popisy z cest za fotbalem do zahraničí, pokud to bude aspoň trochu zajímavé. Tedy klidně pošlete privátem správci nebo na mail spravce2@hooligans.cz Jelikož už relativně mnoho českých i slovenských fans navštívilo nějaké exYU derby veliké čtyřky – CZ- Partizan, Dinamo – Hajduk, a scéna v těchto zemích je u nás poměrně sledována, rozhodl jsem se přijmout nečekané pozvání a navštívit, podle mě ne tolik sledované (stejně jako celá BiH scéna), sarajevské derby Željezničar – FK Sarajevo.
Odjezd autem je stanoven na pátek ráno a ve stejný den v podvečer po bezproblémové cestě (pozn. občané zemí EU mohou jet do HR i BiH jen na OP) parkujeme na sídlišti ve čtvrti Grbavica (stadion Željezničaru nese stejné jméno). Okamžitě po příjezdu se jdeme rozcvičit na zítřek do hospody, kde se schází skupina Urban Corps, jedna z, řekněme, podskupin domácích fans, kteří si jinak říkají Manijaci. Pivo i lóza (místní rakije, které jinak domácí řikají „bosanska tequila“) teče proudem a tak je příprava více než kvalitní. V sobotu, hrací den, vstáváme, vzhledem k událostem z předchozího večera poměrně brzy, a během dopoledne kupujeme lístky. Cena na jižní tribunu, kde schází domácí kotel je 7 KM (konvertibilní marka – cca 13 Kč). Poté se okamžitě přesouváme do stejné hospody jako včera, kde už se pomalu začínají scházet UC i ostatní fans „Želje“. Chlastá se pivo a s přibývajícím časem a alkoholem se stupňuje atmosféra. Již před hospodou se odpaluje nějaká pyrotechnika, zpívají se chorály…
Jako první rozproudí krev zpráva, že údajně byl nějaký člověk postřelen kvůli tahanici o vlajku (později se však ukazuje, že šlo spíše o vyrovnávání nějakých soukromých dluhů), potom projde okolo skupinka „pitarů“ (pitar je označení pro fanouška FK), okamžitě na ně jeden fanatik startuje, vzduchem letí nějaká láhev, ale že jde evidentně o normály, je ostatními uklidněn. Čtvrt hodiny před začátkem se přesouváme na stadion. Okolo stadionu manévry jak je známe u nás, přehrazená ulice, acab ve zbroji… Vstupní kontrola je celkem dobře organizovaná, takže se netvoří fronty, a naštěstí ne moc důsledná, takže připravené pyro se na stadion bez problému pronáší.
Jih už je dost slušně našlapaný, na plotě visí dost vlajek, naše místo je přesně uprostřed tribuny, kde se věší i vlajka Urban Corps. Na druhé straně se v dobrém počtu sházejí i Horde Zla, kteří zaplnili celý sektor vyhrazený pro hosty na severní tribuně i část na tribuně východní. Celkem je na stadionu asi 9000 lidí, počet hostí si netroufám odhadnout. Hned od první minuty se fanaticky fandí, což ještě umocňuje gól na 1:0 v prvním poločase. Všichni naběhnou na plot, což vyvolá menší strkačku s ochrankou, ale nic podstatného. Jede stále stejná píseň, která se vždy na chvíli utne, spustí se jiný pokřik, a hned zase nějaký čas jede předchozí popěvek. Chorály jsou dobře secvičeny. Vytahuje se transparent „VAŠ NAČIN ŽIVOTA, NAVIJAČKA SRAMOTA“ (váš způsob života, fanouškovská ostuda) Je individuálně odpáleno nějaké pyro, větší množství pyrotechniky se pálí až ve druhé půli (škoda že se nehrálo v noci, lépe by pyro domácích i hostů vyniklo).
Po gólu na 2:0 ve druhém poločase už tribuna připomíná jižní Ameriku, dělá se vláček, vytahuje se transparent „Ćao pičke“. To už Horde Zla neunášejí psychicky (5 let s Željezničarem neprohráli a nyní jim jde o evropské poháry) a vyvolávají nepokoje. Zapalují se a lítají sedačky, pyrotechnika, zasahuje policie, přerušuje se utkání, přijíždí sanitka. Podle zpráv mají asi 6 zraněných. Domácí na to reagují náběhem na plot a pokusem dostat se na plochu, v tom jim ale brání policie a security, která se ten den chová podle domácích chová neobvykle korektně a s přehledem a bez zbytečných provokací a jediné rány pendrekem vytlačí domácí fans zpět na vrchní díl tribuny. Do konce utkání se už jen mohutně povzbuzuje a na konci děkovačka s hráči. Nutno pochválit i Horde Zla, povzbuzovali až do konce, i když jsem to mohl vytušit jen z jejich pohybu rukama, jelikož jsem je prostě skoro celé utkání neslyšel.
Po zápase se jde samozřejmě pořádně slavit do hospody, ve ulicích prý údajně probíhají různé šarvátky, kterých se účastní i aktivnější členové UC a tak postupně se na stole pár uzetých suvenýrů v podobě šál a dresu nashromáždí. Na závěr bych chtěl jen říct, že samozřejmě se počtem fans sarajevské derby nemůže rovnat třeba bělěhradskému, kde je na stadionu 40-50 000 lidí, ale i přes menší počty je to klasický balkánský styl, fanatismus a nenávist a určitě, se vším co k tomu patří, a určitě stojí za to se tam vypravit. Už jen i kvůli městu samotnému, kde celkem dobrej a levnej chlast a hlavně cigarety, hezký holky a sarajevané vynikající hostitelé. Tímto bych chtěl ještě poděkovat všem členům UC za to, že se o svého hosta více než vzorně starali a připravili super program až do jeho středečního odjezdu.
autor: BT
P.S. Při případné návštěvě doporučuju nemíchat tolik pivo a lozu, jinak hrozí, že vás pak o půlnoci bude půlka Urban Corpsu hledat po sídlišti, zatímco se budete válet v nějakých keřích za hospodou.
