Do Prahy přijíždím brzy ráno s jedním hodně mladým fanouškem Plzně. V osm ráno stojíme před Letnou, kde postával i nějaký spart'an, který, když viděl, že mám na sobě dres Viktorky, začal řvát „zkurvená Plzeň" a hulákal něco o bitce. Jdu mu tedy vysvětlit, co si o tom myslím a sparťan končí po několika ranách na zemi.
Před devátou přicházejí další dva mladí Plzeňáci a jednomu z nich přišla SMS, že sparťani budou v devět u Park hotelu a chtějí bitku deset na deset. Po chvíli váhání míříme na místo s tím, že zkusíme tři na tři. Cestou se k nám přidává další Plzeňák, který měl konflikt na nádraží a ukořistil šálu ACS.
Na místě jsme v 9:15, ale zde nikdo. Míříme zpět a cestou se stavujeme na pivo do nějakého non-stopu. Tady se začal nějaký Ukrajinec navážet do jednoho z nás, a tak jsem se rozhodl, že si s ním dám sparing, ve kterém jsem mu zlomil nos. To neunesli jeho dva kolegové a strhla se pořádná bitka, létaly půllitry, popelníky, židle i odpadkový koš. Číšník volá bengy a my mizíme. Děkuji mladým, že se téhle ukrajinské chátře postavili.
Na stadionu se nás schází 13, máme jen tři menší vlajky a celý zápas fandíme. Ze sparťanských vlajek jsem zahlédl pouze „Železnou Spartu" a jednu malou v klubových barvách. Tribuna se ozvala dvakrát za zápas a to ještě po gólech. Po zápase se vydáváme metrem na nádraží a v klidu odjíždíme do Plzně. Závěrem děkuji všem účastníkům a zamyslet by se měli ti, kteří nejeli. Jet na Spartu ve třinácti lidech je hodně ubohé.
autor: Zdeněk / Pilsen fans (Viktoria Plzeň)
převzato z Football Factory č.17
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: footballfactory@seznam.cz
