Slovan Liberec – Slavia Praha (pohled SKS)

Na sever dorážíme s poměrně velkou časovou rezervou, avšak soupeř nám oznamuje, že nic nechtějí. Jsou jim nabídnuty i počty – tuto možnost také odmítají. Cíleně tedy vyrážíme na průzkum města a zkoušíme procházet hospody jestli se na nás neusměje štěstí. V jedné poměrně frekventované ulici přímo v centru města procházíme kolem baru odkud se vynoří několik Libereckých (zřejmě i Jablonečtí). Okamžitě na ně útočíme a začíná bitva o úzký průchod do baru. Po prvním náběhu vyzýváme soupeře, aby vylezl ven a začala pořádná mela. Libereckým se však nechce a tak se komná další náběh, kdy se v rukou soupeře objeví i jedna věc, co by neměla. Ustupujeme od dveří a necháváme soupeři čas a místo na zformování se. Liberečtí nejdříve ukazují, že tedy jdou ven, aby nakonec po chvilkovém váhání začali odkazovat na zde umístěné kamery. Z naší strany se konná ještě jeden náběh, kdy na dveře hospody letí i popelnice, ale vzhledem k tomu, že celý střet už nějakou tu minutu trvá a těší se i zájmu veřejnosti, tak se pro jistotu ztrácíme, což se ukázalo jako dobrý tah, protože po usazení se do nedaleké hospody slyšíme a vidíme policejní auta. V této akci nás bylo 27. Libereckých dle jejich slov 13. Na zápase zaujmou davy sešívaných příznivců, které obsazují i další téměř 3 sektory mimo hostující kotel. Sešívaných radikálů se celkově sešlo na tomto zápase kolem 40-ti. Během zápasu domácí požadují pozápasový střet v počtech 20 na 20, což přijímáme. Bohužel po zápase jsme pod takovým policejním dohledem, že už k ničemu dalšímu nedochází.