Dougie Brimson, který napsal několik knih z prostředí hooligans (mimo jiné i scénář k filmu Green Street Hooligans), se do Lutonu v různých kapitolách velmi rád naváží a ztrapňuje jej. Jeho fráze "Luton – plný špíny a hoven" se v knihách často opakuje. A to všechno jen díky tomu, že Watford, kterému Dougie Brimson fandí, má historicky největší nenávist s Luton Townem. A nutno říct, že chuligáni Luton Townu byli o třídu lepší chuligáni než Brimsonův Watford.
Chuligánská skupina M.I.G. (původně zkratka znamenala Men In Gear, ale v Anglii už se vyskytuje jen ve zkratce tří písmen s třemi tečkami, a ještě častěji bez teček) vznikla v roce 1982, když se spojili radikální fanoušci, kteří se chtěli prát s jejich hlavními nepřáteli – fanoušky Queens Park Rangers a Watfordu. Od začátku převzali módu chuligánů ze 70.let a oblékali se do drahého značkového oblečení a tenisek. A hlavně byli výborně organizovaní. (Chuligánství na Lutonu bylo už v 70.letech minulého století, první místní chuligánská firma se jmenovala Bolts Crew).
Přelomový se pro skupinu MIG stal rok 1985, když na místní stadion Kenilworth Road dorazil Millwall a s ním i banda toho nejhoršího, co tehdy na světě okolo fotbalu bylo. Obrovská bitka se rozpoutala už při zápase, když MIGs napadli hostující sektor, což způsobilo obrovské překvapení londýnských hooligans, kteří místní měli za neschopný genetický odpad. Rozhodčí ve 14.minutě přerušil zápas, protože bitva mezi fans už notně zasahovala do hry a jako zbraň sloužilo vše, co bylo po ruce. Zejména pak sedačky, kterých pro účel boje bylo vytrženo na 700. Nakonec byl boj tak masivní, že překročil hranice tehdejší únosnosti (a zároveň i hranice stadionu) a Luton Town byl v FA Cupu diskvalifikován. Fans Lutonu navíc měli zakáz vstupu na hostující stadiony v ročníku 1990/1991.
Výtržnosti na Kenilworth Road v roce 1985:
{youtube}9ulESIRFKWs{/youtube}
O MIGs bylo ještě na konci 80.let slyšet v souvislosti s rozbitím z jedné hospod, do čehož byli zapojeni i Hells Angels.
V březnu 1988 došlo k zatčení 8 lidí, když za úsvitu vpadla policie do bytů a udělala v 17ti objektech domovní prohlídky. Zatčeni byli muži ve věku 24-38 let, kteří následně byli obvinění jako organizovaná skupina, jejiž cílem je páchat výtržnosti. Nakonec z osmi lidí bylo odsouzeno jen pět lidí, a to z menších věcí, zejména z výtržností. Policejní operace se jmenovala Spoonbill.
Zajímavé je, že v 90.letech nebylo o chuligánské firmě MIG slyšet. Evropské fotbalové chuligánství postihl úpadek spojený s generačními změnami. Ale v 21.století se na Lutonu objevili noví mladí gangsteři. A tak bojovou sestavu MIGů tvoří mimo jiných i synové těch kluků, kteří kdysi organizovali chuligánství na stadionu v Lutonu, a kteří kdysi statečně napadli Millwall.
Jejich první akcí v novém tisíciletí byl v čase 15. výročí Lutonského povstání (jak se říká historické bitvě mezi Millwallem a Lutonem z roku 1985) znovu Millwall. Ten přijel zrovna na den přesně (13.3.2000) na Kenilworth Road jako na zavolanou. A MIGs začali připravovat akci, kterou nazvali "Odplata". I přes masivní policejní nasazení se povedlo MIGům provést útok na dvě hospody, kde se "připravovali" (tedy nalívali se chlastem) fans z hlavního města. Do okna jednoho z barů dokonce hodili Molotovův koktejl, který nevybuchnul jen čirou náhodou. Následující den plnily noviny palcové titulky, kde převažovalo slovo bastardi, které mířilo na adresu MIGs. Články byly plné zděšení akčností hools Lutonu, o kterých dlouhé roky nebylo slyšet. Navíc že si dovolili napadnout zrovna přes padesát let v Anglii obávané fans Millwallu, proslavené svou agresivitou.
Ještě před rokem 2000 bylo o MIGs slyšet, když na svých dřevěných tribunách zapálili vlajku Wallesu. To bylo při utkání s Cardiff City a policie plnila noviny prohlášeními, že jen tak tak nedošlo k tragédii.
V roce 2001 vychází článek v novinách, který místní třiceti tisícovou muslimskou komunitu (tvoří 20% obyvatel Lutonu) varuje před gangem bílých fotbalových hooligans a jejich údajným bojovým plánem, podle kterého mají napadnout jejich obchody a domy. Co bylo na celém článku pravdy se neví, zřejmě téměř nic.
V roce 2002-2006 se hlavní lidé z MIGs ocitli ve vězení nebo čekali na soud (v roce 2003 čekalo na soud 24 členů MIGs), a o skupině nebylo příliš slyšet. V roce 2007 se MIGs zase ukazují na scéně, když těžce zraní několik fanoušků Nottinghamu Forest. Tím jen ukazují, že se s nimi musí počítat. Že jsou skutečně jako MIGy, kdy se najednou objeví, udeří a pak zase na nějaký čas zmizí.
Luton – Notthingham Forest (2007):
{youtube}Z4_EOAsGjLc{/youtube}
Nebyl by to anglický chuligánský gang, aby se tam nenašel někdo, kdo by o místní lutonské hools scéně napsal. Od MIGs se ten někdo jmenuje Tommy Robinson, a má na svém kontě dvě knihy. Jedna se jmenuje Mig Down, kde Tommy Robinson líčí svůj život a svých 25 let mezi MIGy. Druhá kniha je o firmě samotné s výstižným názvem Mig Crew.
Počet členů MIG se odhaduje na 200 osob.
Zajímavosti:
Luton Town – první klub z jižní Anglie, která začal platit své fotbalisty za výkony na hřišti. První honoráře pro hráče se objevily v roce 1890.
V Lutonu se narodil Michael Gordon Peterson (jeho boxerský promotér mu jméno změnil na Charles Bronson), který je považován za nejnásilnějšího vězně v Británii. Během svých odsezených třiceti lety prošel 120 různými věznicemi. Peterson, který se ve vězení proslavil jako umělec a básník, se celý čas svého věznení účastnil bitek s bachaři, bral vězně za rukojmí, ale proslavil se i neobvyklými pokusy o sebevraždu. Více o něm film Bronson z roku 2008.
Ve znaku klubu Luton Town se nachází klobouk. "Hatters" (kloboukáři) se říká hráčům i fanouškům Lutonu. Proč zrovna klobouk a kloboukáři? Od 17.stolení bylo město Luton známé pro své veliké veletrhy se slaměnými klobouky.
