Jelikož je mi už delší dobu líto, že staré dobré FF není, trochu jsem si říkal, že není od věci internet oživit nějakou tou větou, kterou si vždy rád přečtu. Myslím, že by bylo jenom dobře, kdyby reporty přidávaly i další tábory.
Reprezentační pauza nám přihrála přátelský zápas s Dynamem Drážďany. Počet lidí je neznámý vlastně až do odjezdu, jelikož lidi si dělají volno ještě v pátek ráno. Jako dopravu jsme zvolili bus. Ráno v 9 se nás schází 20. S DD hrajeme v Pirně, která je od Drážďan nějakých +/- 20km.
Odjezd je naplánován na 10 hodinu, ale nakonec se posunuje skoro na 11. U autobusu se na nás přišla podívat s přitroublým úsměvem pražská kriminálka, zastoupená nějakým vagabundem spolu s kolegou o jehož jmenovci se zmiňuje "Řezník" v textu svého songu "Soudní proces".
Cesta probíhá za klasického popíjení a zastavení se na výprodejové akce čerpacích stanic.
Při přejezdu hranic si nás ihned přebírá německá policie, zastavuje bus na prvním odpočívadle, k našemu překvapení bez šacungu. Pouze oznamují, že nás navedou do Pirny.
Autobus zastavuje u oploceného placu s názvem "PARKING HOST". Vylézáme z busu a jelikož je ještě 2,5 hodiny do výkopu, chceme se usadit v nějaké hospodě. První pokus se nedaří, mají zavřeno a tak jdeme hledat dál. V našem hledání nemají pochopení místní četníci a posílají nás do stadionového podniku, který je ale také zavřený. Chceme se někam vytratit, ale drží se nás jak mouchy hovna. Trháme se na 3 skupiny. Jedné se tento tah daří, druhá je odchycena po chvilce. Třetí po úhybném manévru na koupaliště, kam nemohli zajet auty, po půl kilometrovém útěku, kdy težkooděnci neměli na naše sedmimílové kroky šanci, se dostáváme na volné prostranství. To je však oddělené plotem od sousedních baráků a tak nakonec naši pronásledovatelé vítězí.
Jsme odvedeni ke stadionu, po cestě je jeden z našich sebrán za vystrčení prostředníčku při strkání do našich zad. Jeden z četníků se chce pomstít a tak jako trest volí ohýbání výše popsaného prstu, není v tom ale odborník a tak spíše než bolest působí úsměv. Po opsání dokladů je naše skupina komplet.
Jsme odvedeni do sektoru. U vstupu se přesvědčujeme o melouchu prodejce lístků, který chce trhnout něco i mimo žold a tak některým z nás dává dětské vstupenky za cenu dospělých. Šacování je dosti důkladné a tak se nedaří něco pronést. Pořadatelé jsou v pohodě a nalezené pyro dovolí odnést pryč bez udání pánům v černém. V sektoru nebo spíše prostoru pro hosty nás vítají dvě toitoiky, stánek s pivem a vařeným párkem. Celý den střídavě prší a tak by bodl čaj, ale ten v nabídce není.
Do výkopu zbývá něco málo přes hodinu. Postupně se sjíždějí ostatní fanoušci a těsně před výkopem doráží část party, která měla to štěstí, že se podívala do centra a do restaurace.
V sektoru se schází přibližně stovka sparťanů, snažíme se občas zafandit, nic pohárového to není, ale fans dynama se také nepřetrhli. Jejich počet okolo hřiště těžko odhadovat, žádný fandící sektor nevytvořili. Na stadionu mohlo být odhadem 600 diváků.
Jelikož se déšť stupňuje, někdo odchází hledat útočiště mimo stadion. Dva sparťani se objeví v hospodě na sjezdu místní NSD, kteří si zpočátku myslí, že někdo z Čech je přijel pozdravit. Na stadionu se chvíli rozhoří boj v přehazování kelímků s pivem mezi sektory, jinak nic podstatnějšího.
Po zápase, který Sparta vyhrává 3:0 je děkovačka s hráči. Ani si pořádně nepamatuji, kdy naposledy si hráči přišli plácnout s fanoušky. Někteří šťastlivci si s dobrým pocitem podání ruky odváží domů i dres.
Četníci pak všechny odvádí k parkingu. Zde ještě čekáme půl hodiny na 3 zadržené a vyrážíme směr Praha.
Snažíme se sundat si a trochu osušit oblečení nasáklé deštěm, zahřát se nějakým špiritusem, někdo i náhradním oblečením a někteří se zahřáli tělem jedné spolucestující. Po třech zastávkách se dostáváme do Prahy. Někteří jedou hned domů a někdo pokračuje dál v načatém dnu, vlastně už večeru.
Sportu zdar a fotbalu především.
Sparta/Falanga
