Dva dny po tragédii na utkání mezi Al Masry (z města Port Said) a káhirského Al Ahly (oba kluby patří do TOP5 nejpopulárnějších klubů v Egyptě), napsal jeden z Ultras Ahlawy na foru ultras-tifo.net, co se vlastně stalo a jak se stalo, že na stadionu zemřelo 73 ultras Al Ahly.
Toto je jeho příběh: Ultras Ahlawy (z klubu Al Ahly) hlasitě protestovali proti armádě v posledních 2 měsících (které následovaly po úmrtí našeho člena Mohamed Mustafa v listopadu, kterému střelila armáda kulku do zad).
Naše poslední choreo na konci minulého týdne bylo revoluční. Skandovali jsme ostře proti armádě a na choreu bylo napsáno, že armáda jsou zločinci, kteří za vše tvrdě zaplatí.
Tři hlavní viníci tragedie:
Viník č.1: Policie,
která dovolila fanouškům Al Masry vstoupit se zbraněmi na stadión, která jim dovolila třikrát vběhnout na hřiště během zápasu po každém gólu, a to bez jakéhokoliv zásahu, což je v Egyptě naprosto nemožné a neobvyklé
Viník č.2: Armáda,
která zamkla bránu, jenž vedla do velkého areálu za hostujícím sektorem vzadu a za záchody . Ta byla zamčená, i když nebyl důvod ji zamykat, tahle zamčená brána nás neměla před kým chránit. Můj kamarád ze Zamalku nepřímo řekl, že lidé umírali, protože byli stěsnaní u této zamčené brány. Je neobvyklé, aby tahle specifická brána vedoucí k toaletám byla zamčená, a osoba, která je zamkla, zmizela 2 minuty před koncem utkání, když už desítky domácích vběhli na atletickou dráhu a bylo naprosto jasné, že každou chvíli vběhnou na hřiště. Přitom v tomto velkém areálu nikdo nebyl a lidi se tam pokoušeli dostat celých 20 minut, aniž by si jich někdo z policie všiml.
Viník č.3: Nenávist mezi námi (Ahlawy) a jimi (Al Masrou),
která sahá až do 30. let minulého století. Tyto utkání byly vždy krajně rizikové. Tohle byl jediný výjezd, ze kterého mě můj otec zrazoval, abych tam nejezdil, a to dobrých 15 let před tím, než tu bylo ultras hnutí či organizované fanouškovské skupiny a než se násilí stalou obvyklou věcí mezi těmito dvěma skupinami. (a i když podle médií byli považováni jako nejvíc nebezpeční fanoušci klubů Ahly a Ismaily, tak Port Said bylo vždy mnohem drsnější a hrozivé město). Nevím, jestli to bylo policejní či armádní spiknutí nebo ne, ale rozhodně proti nim nic nepodnikli a předali nás jim jak na stříbrném podnose, když přišli připravení, aby nás zabili (ostatně poslali nám i zprávu, ve které bylo napsáno „Vaše smrt je zde“). A oni toho dokonale využili. Ta jejich mentalita neuznává žádná pravidla a my jsme za to zaplatili velmi vysokou cenu.
Pořádková policie stála před sektorem hostů tak, jak je to obvyklé ve všech zápasech egyptské ligy, tedy ve dvou řadách: jedna za brankou u domácího sektoru a jedna v přední části hostujícího sektoru tam, kde je velká běžecká dráha 
Oni ale vběhli na hřiště v obrovském počtu a napadli naše hráče. My jsme měli o hráče strach a dokonce někteří z našich kluků se pokusili skočit na hřiště, aby jim pomohli. Najednou, když se domácí dostali na běžeckou dráhu, která byla před námi, tak pořádková policie za bránou ustoupila do strany a nechala je projít, a druhá lajna policie před naším hostujícím sektorem zmizela. Domácí doběhli a házeli po nás světlice, ohně a kameny, a to tak, že jsme se museli posunout dozadu o několik řad.
My jsme dokonce ani neměli čas zareagovat a střetnout se s nimi u brány, protože jsme byli totálně překvapení, a abych řekl pravdu, všechno se seběhlo během 30 sekund, a bylo to naprosto nečekané vidět tohle v Egyptě, kde jste obklopeni tunami pořádkové policie.
Najednou se objevili v našem sektoru, v sektoru pro hosty. A byli vyzbrojeni vším, co si jen dokážete představit. Na obrázcích je vidět bílá tyč, kterou měl každý sebou v našem sektoru. Jak dokázali pronést na stadion tak velké množství tyčí v tomhle velmi rizikovém utkání si nedokážu vysvětlit.
A jak už bylo řečeno, měli hodně zbraní.
Někteří naši se pokusil utéct přes tunel, který vede do velkého areálu za sektorem pro hosty. Ale k jejich překvapení byla tato brána zamčená jedním velikým zámkem. Tyto brány na stadionech v celém Egyptě nejsou nikdy zamčené!
Nejvíce lidí, kteří bojovali a zemřeli byli buď pobodáni, zastřeleni, uškrceni a nebo byli shozeni z hostujícího sektoru dolů do velkého prostoru pod sektorem.
Lidé, kteří se pokusili utéct byli chyceni na schodišti vedoucímu k tunelu. Hodně lidí zde zemřelo a měli to o dost horší, protože fans Masry je zaházeli světlicemi a kameny a pak byli ušlapáni.
Byla to tragédie. Každé tři hodiny po útoku jsem slyšel další jméno kamarádů, kteří nepřežili.
Ultras je způsob života a ne smrti.
Bohužel, toto je pro nás strašná ztráta. Policie a armáda nás chtěla potrestat, a tak využili jejich nenávisti vůči nám. Nenávisti tolika vygumovaných zvířat bez cti.
Video, které z youtube bylo odstraněno kvůli porušení zásad popisovalo celý průběh takto:
Velké množství pořádkové policie před naším sektorem, tudíž jsme neočekávali, že by se nám mohlo cokoliv stát, krom pár věcí, které by na nás přilétly.
Pak zde bylo vidět, jak jsme si uvědomili, že pronásledující naše hráče. Byly tu slyšet výkřiky jako “el laaiba” (česky: hráči), které byly slyšet z našeho sektoru. Snažili jsme se dostat přes pořádkovou policii – jít chránit naše hráče.
V další minutě videa bylo vidět, jak na nás domácí útočí ohni, světlicemi a signálními raketami. Přesto bylo ještě vidět spousta pořádkové policie u našeho sektoru.
Pak jak hodně lidí křičí, “postavme se jim”, “připravte se” atd. Pak už začal chaos. K našemu překvapení dav fanoušků Masry jen tak prošel skrz pořádkovou policii, a z nějakého zvláštního důvodu byly dveře dole v našem sektoru odemčené!
O dvě minuty později zhasla světla. Měli jsme fanoušky Masry ve svém sektoru a nebylo úniku ven, protože vchod ze sektoru byl uzamčen.
V jedné z našich nejdůležitějších ultras písní se zpívá:
“Největší klub ve vesmíru
A i kdyby byl celý svět proti tobě,
Budu vždy šíleně milovat s vámi
ten den, kdy jste vyhráli, to je den kdy slavím
A já vám budu vždy na blízku.
Den, kdy to přestanu zpívat
JE DEN, KDY JSEM ZEMŘEL “
Vždycky jsme zpívali poslední dva řádky hlasitěji než zbytek písně. Myslím, že v budoucnu ji budeme zpívat ještě hlasitěji než kdy před tím, protože budeme myslet na všechny naše přátele, protože tato věta je bude symbolizovat.
Fanoušci na Al Ahly se vracejí do svého města po zápase …
Prvního února zemřelo 73 ultras Al Ahlawy na stadionu Port Said. Ať odpočívají v pokoji!
{jcomments off}
