Poslední překážkou do vysněné skupiny Evropských pohárů nám bylo maďarské Paksi. První zápas na našem stadionu skončil výsledkem 2:2, tudíž to do odvety bylo otevřené pro obě strany, ale nikdo z výjezdníků si nic jiného než postup nepřipouštěl.
Do Paksu, který má necelých 20 tisíc obyvatel, se večer před zápasem vydává celkem 64 fabrikářů, velká většina jela autobusem. Do města přijíždíme ráno a poté se rozdělujeme na pár skupinek, kdy někdo tráví čas prohlídkou města, koupáním na koupališti nebo v Dunaji, nebo poznáváním místních podniků. Po domácím zápase, kdy se přítulnější část fanatiků seznamuje s maďarským soupeřem jsme ve městě více ve střehu, ale celý den je zcela poklidný a tomu, že by se měl večer odehrát pro oba týmy zápas podzimu nenasvědčuje vůbec nic.
Dvě hodiny před zápasem máme sraz necelých 1,5 km od stadionu a na stadion jdeme pochodem za zpěvu chorálů, včetně jednoho nového. S pochodem je to víceméně naše první větší zkušenost a s jeho výsledkem jsme nad míru spokojení.
Před stadionem ještě podpoříme přijíždějící hráče a hodinu před zápasem přicházíme k sektoru, kde probíhá celkem důkladná kontrola, včetně zouvaní bot na silnici a to včetně dětí. Sekuritka je celkově nejslabším článkem tohoto zápasu, ale tím se rozhodit nenecháváme. V našem sektoru je cítit velký hlad po úspěchu, týmu věříme a už při přichodu hráčů na rozcvičku spouštíme pár chorálů. Od úvodního hvizdu fandíme naplno, v obrovském vedru ženeme kluky za vytouženým postupem. Na hřišti jsou v prvním poločase mírně lepší domácí, ale poločas gól nepřinesl. Do druhé půle vtrhneme jako uragán a dáváme dva rychle góly, v tu chvíli až do konce zápasu propuká v sektoru obrovský fanatizmus, každý další chorál je víc a víc slyšet. Skvělá práce od všech fanatiků v sektoru.
Na konci zápasu přidáváme třetí gól a to už je jasné, že nám postup nikdo nevezme. Jestli děkovačka v Litvě byla skvělá, tak tahle byla fantastická. Po klasické děkovačce si megafon vezme i kustod a nebo Vasil Kušej a dlouhé minuty spolu s hráči, realizačním týmem a s lidmi z vedení slavíme obrovský úspěch našeho milovaného klubu.
Po zápase se u nás objevují poprvé i domácí, ale kromě třech jejich naučených českých slov z překladače se nic zajímavého neděje a my odjíždíme nadšení zpět do naší krásné vlasti. BOLESLAVÁCI, SEN SE NÁM SPLNIL ?
