Je páteční ráno a nás se necelá třicítka vydává autobusem na nepřátelské území na ostravské Bazaly. Cesta probíhá v duchu konzumace mnoha lihovin a hodinu před zápasem překračujeme práh Bazalů. Zde rozvěšujeme vlajky, skandujeme a hlavně čekáme. Ne dlouho. Ostravsko-Katowicko-Trnavská koalice se dostavila o síle asi 150 mužů a protrhla bariéry. Z té masy u nás nejdříve vznikla značná panika, následně jsme se však přesile přece jen postavili. Několika minutovou řež ukončila policie. Naše ztráty: dvě vlajky a několik rozbitých hlav. Několik z nás bylo také postříkáno slzným plynem (mezi chachary byly asi těhotné ženy).
Poté nás policie zavedla do sektoru hostujících vlajkonošů a zápasové napadání bylo pouze verbálního (rozuměj slovního) charakteru. Po zápase, který jsme prohráli 1 :2, vtrhli domácí fans na hrací plochu a zkoušeli ztéci náš sektor; Policie (hodnotím ji vysokými známkami) měla vše pod kontrolou, několik ran padlo akorát na naše hřbety. Po půlhodinovém čekání jsme opustili teritorium města Ostravy a o půlnoci byli v Praze.
Zdravím všechny sparťany, kteří se výjezdu zúčastnili (za zamyšlení snad stojí náš počet) a chacharům snad jen jedno:
Zase za rok!
Autor: BDzL-O (Sparta)
převzato z Football Factory č.1
