Před dvěma lety jsme přinesli článek o historii ultras scény při FC Barcelona. Článek můžete najít ZDE.
Dnes se podíváme spíše na obecné členění fanouškovských skupin na Barceloně; na jejich vývoj, který vedl k tomu, že klub FC Barcelona vlastní přímo fanoušci, kteří si dosazují vedení z vlastních řad. Tento postup barcelonských fans by mohl posloužit jako vzor pro potápějící se moravské kluby Zbrojovky a Baníku. Jen pokud kluby budou vlastnit tisíce pravých fanoušků klubu, tak nebude hrozit jeho tunelování, ale vždy povede jeho cesta vzhůru. Zde již historie fans Barcy: Fotbalový klub Barcelona byl založen v roce 1899 skupinou švýcarských, anglických a španělských hráčů. Do nejvyšší soutěže naskočila Barca hned po založení Španělské ligy, tedy v roce 1928. Španělsko ovládala autoritářská vláda pod taktovkou Miguela Primo de Rivery a později vláda pod vedením generála Franca. Pod těmito vládami trpělo Katalánsko kulturním útlakem, a klub FC Barcelona se stal symbolem občanské rebelie.
Do roku 1909 hrála Barca na různých hřištích, ale žádné nebylo majetkem klubu. 14.března 1909 se klub přestěhoval do Camp de la Indústria, který měl kapacitu 6000 diváků a byl to první stadion, který klub vlastnil. V roce 1922 se Barca stěhovala do Les Corts, kde měla stadion pro 20 000 diváků, který se později rozšířil na kapacitu pro 60 000 diváků.
Barcelona má velmi specifickou strukturu fanoušků. Existují jich tři typy, z hlediska chodu klubu. Prvním typem fanoušků Barcelony jsou takzvaní “Socios” tj. členové klubu FC Barcelona (momentálně přes 170 tisíc členů). Ti mají právo volit ve volbách prezidenta klubu a rozhodovat o dalších klubových věcech. Pak jsou tu “penyes”. Ti jsou úzce propojení se “socios”. “Penyes” jsou fankluby, a v minulosti stály za velkou finanční podporou klubu (k dnešnímu dni 1444 fanklubů). A třetím typem jsou obyčejní fanoušci, nazývaní “cules”, kteří nemají žádné formální členství (slovo “cules” znamená v katalánštině “prdel”, název z minulosti dle diváků co na fotbale seděli).
V polovině roku 1940 vymysleli funkcionáři klubu pojem “penyes”, což byl takový mix mezi fanklubem a finanční podporou klubu. Vymyslelo se to v době, kdy byl klub ve finanční nouzi a veřejně stál proti diktátorskému režimu Franciska Franca.
První takový fanclub, nazvaný “Penya Solera”, byl založen v roce 1944 skupinou fanoušků a bývalých hráčů.
Finanční síla “penyes” se ukázala v roce 1953, kdy navrhli budovu Camp Nou. Finančním plánem “penyes” Barcy se inspirovali fans Athletic Bilbao, když se též sdružili do “penyes”, aby vystavěli stadion San Mamés. Díky následné výstavbě stadionu přešel klub do rukou svých fanoušků, což dalo “penyes” politický vliv v klubu, který trvá dodnes.
V tomto období, kdy stáli Katalánci proti Francovi se vztah mezi klubem FC Barcelona a jeho fanoušky změnil. Klub FC Barcelona se stal symbolem a synonymem pro Katalánsko a došlo tak k naplnění klubového hesla “El Barça és més que un club”, tedy že Barca je víc než jen klub. A tak se postupně z hesel “Visca el Barca” (“Ať žije Barca”) vyvinula hesla “Visca el Barca i visca Catalunya” (“Ať žije Barca a Katalánsko”), a s tím i přišly skandovačky proti ústřední vládě v Madridu.
V roce 1975 umírá diktátor Franco a Španělsko začíná přecházet na demokracii a o čtyři roky později se prvním voleným prezidentem FC Barcelony stává Josep Lluis Núñez. A od té doby členové klubu FC Barcelona zvaní socios, volí prezidenta klubu.
Když Španělsko v roce 1978 přešlo na demokracii, jsou založeni jedni z nejznámějších “penyes” – Boixos Nois. Ti se od počátku profilovali jako levicoví separatisté požadující nejen odtržení Katalánie od Španělska, ale opakovaně vyzývali k rezignaci prezidenta Núñeze skandováním na zápasech i transparenty. A v té době také narůstá v Barceloně počet skinheads, kteří se profilovali jako pravicoví separatisté. A tito skins se začali postupně dostávat do Boixos Nois. Tito ultrapravicoví skins pak postupně změnili politické zaměření Boixos Nois od liberalismu k fašismu, což ovšem vedlo k rozbití celé skupiny na frakce. Boixos Nois se inspirovali britskými hooligans a stali se skupinou, která vyhledává násilí. Je také známo, že klubový prezident Núñez prorůstání pravicových skins mezi Boixos podporoval a využíval jejich vlivu pro svůj politický zisk. Když pak v roce 2000 prezident Núñez odstoupil, jeho funkci převzal Joan Gapart. A ten veřejně vyjádřil své sympatie k Boixos Nois prohlášením, že pokud by odstoupil ze své funkce, tak by se hned k Boixos Nois připojil.
Ve stejném roce se stal i velmi kontroverzní přestup, když zástupce kapitána Barcelony – Luís Fígo – přestoupil do nenáviděného Realu Madrid. Tuto zradu fans Barcy nestrávili, a když se v listopadu 2002 objevil Fígo na Nou Campu, dostal velmi nepřátelské přijetí od fans Barcy. Fanatické pískání, posměšky, skandovačky, to vše se valilo na Fígovu hlavu kdykoliv se dotknul míče. Vše vyvrcholilo, když Boixos hodili uříznutou prasečí hlavu vedle Fíga, když kopal roh. Rozhodčí pak v obavě o bezpečnost zápas po 13 minutách odložil (tomuto zápasu se přezdívá “Partido de la Vergüenza” – “Zápas hanby”).
K roku 2003 měla Barcelona 1200 “penyes” (tedy fanclubů) po celém světě a její úspěšný koncept se rozhodly zkopírovat některé další španělské kluby.
Každý “penya” (fanclub) má své výsostné symboly, které tvoří název fanclubu, heslo fanclubu, logo fanclubu, vlajka fanclubu, členská karta fanclubu a osvědčení o členství.
Pro popularitu Barcelony byl klíčový příchod Ronaldina a následný úspěch ve španělské nejvyšší soutěži a Lize Mistrů. To Barce nesmírně zvýšilo popularitu nejen v samotném Španělsku, ale i po světě a její fancluby začaly růst jako houby po dešti. Toto zvětšení fanouškovské základny po celém Španělsku ale vytvořilo třenice mezi katalánskými fans Barci, žádající odtržení a nekatalánskou částí, která chtěla zůstat součástí Španělska.
Od listopadu 2010 se mohou stát členy klubu FC Barcelona pouze blízcí příbuzní současných i bývalých členů klubu, to platí i pro předchozí členy, kteří v minulosti měli dvouletou historii členství. Je to díky tomu, že počet členů klubu FC Barcelona (“socios”) vzrostl od roku 2003, kdy jich bylo sto tisíc na 177 246 k dnešnímu dni (z toho je 43 147 žen) a už tak dvojnásobně překračuje kapacitu Nou Campu. Pokud chcete patřit mezi „socios“, musíte nejprve být tři roky členem fanclubu a platit 100 euro ročně. A až potom se můžete stát členem. Členové FC Barcelona (socios) platí ročně příspěvek 150 euro (jen ten klubu přinese ročně přes 660 miliónu korun) a jednou za šest let mají právo volit prezidenta klubu.
Ovšem ani být členem vám v dnešní situaci nepomůže dostat se na stadion. Devadesát procent stadionu je prakticky na vždy vyprodáno díky permanentkám, a ty se dědí. Jen občas se stane, že někdo permanentku vrátí či umře bez dědiců, což bývá maximálně tak 50 kusů ročně, a pak se postupuje podle pořadníku, ve kterém se čeká roky.
Barcelona je z hlediska průzkumů druhý nejpopulárnější klub Španělska, kdy zhruba 25% populace se k ní hlásí. Na prvním místě v popularitě u Španělů je Real Madrid s podporou 32% populace.
Barcelona do ročníku 2011/2012 odmítala sponzoring. Na jejich dresech se od jejího založení nikdy neobjevila žádná reklama. Na dresech se od roku 2006-2011 objevil jen dobročinná organizace UNICEF. Nyní tam bude na pět let Quatar Foundation. Tento Katarský fond Barce přinese za pět let cca.170 miliónů Euro.
