Poprosili jsme návštěvníky našeho webu, aby se podělili s ostatními o své zkušenosti se sháněním lístků na zápasy renomovaných zahraničních klubů.
Tady už první mail s reportáží z loňského Římského derby. Na konci článku pak ještě shrnutí, jak se dají sehnat lístky i v několika jiných klubech včetně cen: Oproti očekávání nám dobrodružství s fotbalem začalo již v sobotu dopoledne, kdy jsme se rozhodli vydat koupit lístky. Při sledování návštěv v Itálii jsme tento krok považovali za formalitu a ani při nejhorším nás nenapadlo, že bychom se na stadion nedostali. Což o to, dostat se na stadion by problém nebyl. Po vystání více jak hodinové fronty v hlavním fan shopu AS Roma, kdy systém prodávání přes portál Lottomatica asi 3x spadl, jsme se dostali na řadu a se zklamáním se dozvěděli, že nejlevnější lístky za 20 a 30 Eur jsou pryč a k dispozici jsou jen ty za 110 éček (pro krásnější pohlaví za 60), což pro nás bylo příliš. Další naše kroky tedy směřovaly k olympijskému stadionu, kde sice nebyl žádný předprodej, nicméně jsme doufali, že nám zde někdo poradí a při nejhorším si alespoň projdeme olympijské centrum. Dorážíme tedy ke stadiónu, kde narážíme pouze na menší skupinu mladíků o fotbal se nezajímajících a na nápis na pokladnách, že v den zápasu se kvůli bezpečnosti vstupenky prodávat nebudou. Opravdu paráda! Vydáváme se po obvodu stadiónu a dáváme na radu vrátného, který nás posílá ještě víc z Říma na údajně nedaleký předprodej. Ten po vycestování z Věčného města nacházíme, ač má velmi zajímavou podobu a polohu. V blízkosti cirkusu stála budka se čtyřmi okny, přičemž je otevřeno jen jedno, okno „Sport“ zavřeno. Ptáme se tedy na lístky na fotbal a dostává se nám odpovědi, že je možné je zde koupit. První možnost na hlavní tribunu – pro změnu za 110 Eur – se nám vůbec nelíbí, spásou pro nás se stává druhá varianta – 30 Eur do sektoru Lazia. S nadšením předkládáme občanky, kupujeme a po úlevě se vydáváme pokračovat v návštěvě památek.
Zápas má výkop v 15:00, tak se domlouváme, že cca hodinu a půl budeme na stadiónu, ať si uděláme fotky a schováme se před deštěm. Díky hrozné dopravě se na místo dostáváme zhruba hodinu před začátkem. Sektory za brankou u obou celků jsou téměř úplně plné, již hodinu před zápasem se fandí, vytahují se transparenty, olympijským centrem zní mohutné výbuchy. Opravdová nenávist k soupeři je zcela zřejmá, projevuje se to ohlušujícím pískotem při čtení domácí sestavy a hromadném zpívání hymny AS Roma. Maximální pískot ještě zintenzivní v případě představení Francesca Tottiho a také u černošských hráčů v dresu domácích. Extrémně pravicová orientace fandů Lazia se projevuje v celé Curva Nord, na černocha jsme nenarazili, všudypřítomní asiaté se vyskytovali opravdu minimálně. Začátek zápasu se blíží a Lazio se prezentuje pěknou choreografií, pruhy z vlajek jsou doplněny velkým obrazcem uprostřed, hozeny nějaké ty dýmovnice, slyšet jsou otřesy z výbuchů pyrotechniky. Se slušnou hlasitou podporou vzniká velmi dobrý efekt. Při sledování chorea jsem si ani nevšiml, že již nastoupili hráči na hrací plochu. Bylo mi velkým překvapením, že mnohonásobně početnější domácí nebyli absolutně slyšet. Nemyslím si, že by nefandili, nicméně Estadio Olímpico de Roma je postaveno tak, že na druhé straně stadionu je soupeře slyšet jen opravdu výjimečně. Se stejným efektem jsme se setkali i na San Siru, kde u sektoru AC domácí Inter také téměř nebyl slyšet. Se začátkem zápasu podpora mírně opadá, na fotbal plný nepřesností se příliš dívat nedá. Biancazzurri mají snad jednu pološanci, domácí AS vyprodukovalo břevno z dálky a jeden vážnější závar, poločasový pískot velmi slabého sudího byl celkem osvobozující. Jeden z domácích si všímá mé červenobílé šály a žblechtá něco s Liverpoolem a údajně i podřezáním, na což sem byl kolegou upozorněn až později. Marně vysvětluji, že se plete, že toto je zbrojovácká šála, nezabrala ani Česká republika, prostě neznal 🙂
Druhá půle začíná sympaticky, na obou stranách se vystřídaly nějaké ty šance, nicméně bez gólového efektu. Přidalo se agresivity, nicméně stále při návštěvě údajně jedné z top lig dominují kiksy, zpomalené akce a nepřesnosti. Jakýkoliv pád hráče je odpískán a vášnivě komentován oběma stranami. V 70. minutě exploduje domácí publikum, to se poprvé v zápase trefuje Francesco Totti. Proměnil přímý volný kop těsně za vápnem. A poprvé jsou i u nás více slyšet domácí. Zbytek zápasu je velmi nervózní, Laziu se nedaří dostat do většího tlaku, postupně se snižuje úroveň supportu. Ten prakticky končí v 88. minutě, kde AS po asi čtvrtém zdržovacím rohu nakrátko vyprovokuje hostujícího Radua, který neudržel nervy na uzdě a hlavičkou sundal Fábia Simplícia. Dlouho se nehrálo, hádky, potyčky mezi hráči. Domácí pak využili další skulinky v obraně Lazia, byla nařízena a proměněna penalta (opět Totti), navíc padla ještě jedna červená. Deprimovaní fanoušci Lazia (třetí penalta proti nim ve druhém vzájemném zápase) ironicky tleskají domácím za skvělé divadlo a naštvaně odchází domů. Lidé v Itálii fotbalem opravdu žijí, za námi byl např. fanoušek, který snad čtvrt hodiny v kuse dokázal naplno ublíženým hlasem řvát směrem ke hrací ploše. Vaffanculo, un bastardo, merda byly asi nejčastěji používané slovíčka v našem okolí. Ti lidi neměli zkažený večer po fotbale, věřím, že je tato prohra bude bolet ještě za pár týdnů, tady nešlo jen o tři blbý body do tabulky, zde se bojovalo o něco víc, o čest. A v tomto vidím hlavní pozitivum výletu, kontakt s opravdovým fotbalovým životem, kdy je pro člověka fotbal na prvním místě, fanatické fandění bere jako samozřejmost, jako povinnost, nenávist k soupeři není hraná či uměle vyvolaná. Fotbal je nedílnou součástí života a je jedno, jestli se na něj dá nebo nedá dívat.
K zamyšlení pro italský fotbal je jistě nesmyslně nastavená cena vstupenek. „Nejhorší“ místa za brankami jsou vyprodaná, protože se sem dají pořídit lístky za lidské ceny, naopak sedačky na podélné tribuně zejí více jak z poloviny prázdnotou, jelikož se lidi nenechají vykořisťovat. Bafunáři, a to nejen v Itálii, by si měli uvědomit, že bez lidí, jenž jsou ochotni přijít podpořit svůj klub, nebude tento sport nikdy tím, co býval. Dvaadvacet borců, co se honí za mičudou, a tisíce lidí ve vyprodaném hledišti, to je to, co by mělo být cílem a nemusí jít přímo o tak fotbalovou zemi jako Itálie.
Co se týče vstupenek a jejich porovnání s ostatními navštívenými stadiony – PSV Eindhoven řešit rezervací pro zahraniční návštěvníky (balíček cca za 50 Eur, kde je součástí 20 Eur do fan shopu, 10 na občerstvení), milánské derby Inter – AC jsem řešil přes český fan club Interu (záloha vyšší na příp. lepší místa, přebytek nám byl vrácen (vstupenky jsme měli do nejvyššího patra), který má možnost získat vstupenky na každý domácí zápas, Barcelona – dalo se sehnat přímo ve městě, ale doporučuje se přes internet, ceny poměrně drahé – Villareal tuším 40 až 50 Eur na nejhorší místa.
autor: JR
