Přinášíme překlad rozhovoru z webu ultrasworldwide.net se členem skupiny “The 12th player” (“Dvanáctý hráč”). Skupina působí u Maccabi Tel-Aviv v izraelské fotbalové Premier lize. Jak vypadá ultras hnutí v Izraeli, s kým má Maccabi po Evropě družby a další věci, to vše se dozvíte z následujícího rozhovoru: Můžeš našim čtenářům přiblížit historii tvé skupiny, a jaká je v ní teď situace?
12th Player: Organizace 12th Player byla založena v roce 2000 fanoušky z Gate 11. Jejím cílem bylo změnit situaci na tribunách – vnést tam opět pořádný, hlasitý a organizovaný support, který bude jednotný a bude hnát Maccabi Tel-Aviv vpředu.
Lidé, kteří založili organizaci “12th Player” byli už otrávení stavem na stadionu Maccabi. Stav na stadionu byl už na tolik špatný, že lidi fandili jen když se vyhrávalo. Lidi na tribunách nedělali chorea a další podobné ultras věci, jako jsou transparenty, vlajky, atd. Lidi nebyli zvyklí podporovat mužstvo celých 90 minut, i když se od začátku zápasu vyhrávalo. Lidem chyběly různorodé a nové skandovačky.
Jeden ze zápasů, kde se ukázala silná potřeba změny v supportu na Maccabi byl náš zápas s Haifou 2. října 2000. Naši fanoušci, kteří ještě před zápasem vynášeli hráče do nebe, vybuchli v 67 minutě, kdy už Haifa vedla 3:0. Zápas musel být na několik minut zastaven, protože na stadionu vypukly výtržnosti a došlo na házení různých předmětů na plochu (zejména na hráče Haify, kteří kopali rohy zrovna u sektoru Gate 11). Fanoušci Maccabi skandovali na trenéra, aby odstoupil a na hráče “hanba!”. A právě po tomto utkání byla organizace 12th Player založena.
Naše vize byla, aby vznikla zapálená skupina, která by fanaticky podporovala klub všude bez ohledu na výsledky na hřišti. Chtěli jsme změnit lidi na Maccabi tak, aby z rozmazleného davu vznikl dav, který bude svůj tým podporovat za všech okolností. Brzo se asi 20 fanoušků různého věku dalo dohromady a začalo pracovat na tom, aby dalo principy a ideologii organizaci 12th player, a aby přišla změna do žluto-modrém tábora co nejdříve. A ještě v sezóně 2000/2001 se tribuny a support fanoušků totálně proměnily.
Dnes jsou fanoušci Maccabi nejlepší v celém Izraeli. Ja na ně úžasný pohled každý zápas, fanatická atmosféra, kdy skanduje celý stadion nonstop po celých 90 minut.
Proč jste dali vaší skupině jméno „12th Player“?
Skupina dostala své jméno podle organizace z Boca Juniors, která se jmenuje “La 12”. Cítíme se jako 12. hráč na hřišti. Hostující týmy se bojí našich zaplněných tribun a jejich hráči nepodávají takové výkony, jaké by chtěli.
Kdo jsou vaši největší nepřátelé a proč?
Náš největší rival je Hapoel Tel-Aviv. Je to asi nejvíc nenáviděný klub v Izraeli. Oni symbolizují věci, na které jsou tu všichni citliví a které vyvolávají nenávist. Dokonce zpívají písně o holocaustu, mají skandovačky proti Izraeli. A lidé je tu opravdu nenávidí.
Maccabi a Hapoel jsou největší kluby v Izraeli a patří mezi nejstarších kluby tady. (Maccabi byl založen v roce 1906, Hapoel v roce 1927). Rivalita mezi kluby začala už ve 20.letech minulého století a je dodnes stále živá. Derby mezi těmito kluby je nejvypjatější nejen v Izraeli, ale patří mezi nejvypjatější derby na celém světě. Davy na stadionu každý zápas nonstop skandují po celých 90 minut a vytváří úžasnou atmosféru.
Můžete nám něco říct o vaší družbě s Ajaxem a VAK 410?
Naše bratrství s fanoušky Ajaxu začalo v létě 2002. Vše vzniklo poté, co se začalo rozvíjet přátelství mezi několika členy Player 12. a pár členy z VAK 410, kteří měli velmi rádi jak Maccabi, tak Ajax, tak i samozřejmě Izrael. Netrvalo dlouho a kluci z obou stran si začali kupovat vlajky a šály druhého klubu a ve fanzinu Ajaxu vyšel o orgnaizaci 12th player článek. Družba dosáhla svého vrcholu v období 2004-2005 poté, co se Maccabi kvalifikoval poprvé do základní skupiny Ligy Mistrů. A zde měl Maccabi ve skupině Bayern Mnichov, Juventus a právě i Ajax.
První zápas se konal v Amsterdamu, na který dojelo na 2000 našich fanoušků .Čtyřicet z nich byli členové SUB 11 a 12th Player. Mnozí z nás bydleli v bytech fanoušků Ajaxu, většinou ze skupiny VAK 410. Během cesty fanoušků na zápas se vyměňovaly vlajky a šály a mluvilo se o věcech jak zlepšit support na stadionu a udělat jej lepší.
Máte i nějaké další družby s jinými skupinami či kluby?
Ne.
Má tvá skupina nějakou politickou orientaci?
Tak není pochyb o tom, že naši fanoušci jsou z pravého křídla izraelské politiky. Jsme vlastenci. Milujeme naši zem a nenávidíme naše nepřátelé. Náš soupeř Hapoel jsou levičáci. Spoustu domácích zápasů měl tento rok Maccabi bez diváků, protože izraelský fotbalový svaz se rozhodl nás potrestat za skandování, které nazývá “rasistické”.
Jaké jsou vaše vztahy s klubovým vedením či majitelem klubu?
Naše vztahy s vedením nebyly vždy dobré. Velké protesty byly v ročníku 2003/2004, lidé nechodili na domácí zápasy…. nikdo si nekoupil lístek. Na výjezdy jsme si však všichni lístky kupovali. Na výjezdech jsme měli přes 5000 lidí, a úžasné bylo, že jsme vyhráli téměř všechny naše zápasy venku. Byli jsme v tabulce zápasů venku na prvním místě, zatímco v tabulce domácích zápasů jsme byli na 11. místě z dvanácti týmů.
Jaké mají vaše skupiny zkušenosti s policií v Izraeli?
Stejně jako všude na světě, máme s policií spoustu problémů. Mlátí lidi a dělají si co chtějí na stadionu, protože “mají moc”. Máme k nim obrovskou nenávist. Od loňského roku izraelský fotbalový svaz rozhodl, že už policajti nemohou být na tribunách, ale pouze na hřišti.Toto svazové rozhodnutí pomohlo všem ultras v Izraeli a letošní rok byl mnohem lepší.
Jak skupina 12th Player cestuje na venkovní zápasy?
Izrael je velmi malá země. Nejvzdálenější tým v lize je jen tři a půl hodiny jízdy autem z Tel-Avivu. Pro takové zápasy pořádáme velké množství autobusů a jezdí nás víc jak 3000-4000 lidí na tyhle výjezdy.
Jaká byla nejlepší prezentace skupiny 12th Player mimo Izrael?
Myslím, že jsme se dobře prezentovali na hodně zápasech, zejména v roce, kdy jsme hráli Ligu Mistrů (ročník 2004/2005), ale pamatuji si zápas proti Juventusu v Turíně v roce 2005 – kde jsme zapálili stadion!
Co bereš jako největší úspěch vaší skupiny?
Naším největším úspěchem je vlastně celý ten dav lidí co chodí na Maccabi. Z tohoto davu, který byl zvyklí celý zápas sedět, házet předměty na trávník a zraňovat hráče jsme je změnili na opravdové fanoušky, kteří podporují svůj klub nonstop celý zápas.
Nemůžu zapomenout, když dorazili hráči z Olympiakosu do Izraele loni v létě na zápas Evropské Ligy. Mysleli si, že nám tu nakopou zadek. Pak vyběhli na stadion a nemohli pohnout nohama. Báli se, a my ten zápas vyhráli 1-0 a kvalifikovali se do play-off Evropské Ligy. Vyhráli jsme nad týmem, který má hodnotu o 100 milionů Eur větší než náš tým!
Jaký je váš názor na izraelské ultras hnutí?
Ultras v Izraeli jsou úžasní. Protože když jsme v roce 2000 založili naši skupinu, všichni ostatní izraelští ultras na to reagovali a změnilo se celé hnutí tady. Ultras Hapoel (Hapoel Tel-Aviv), Green Apes (Maccabi Haifa), ti všichni začali dělat parádní chorea a další ultras věci a i u nich se změnila celková atmosféra na stadionu k lepšímu.
Kultura izraelských Ultras je skvělá – je vidět posun od rozzlobeného davu, který se nerozpakoval poškozovat vlastní tým, na skupiny, kterým záleží na tom, aby se klubu vedlo.
Kde si myslíš, že je teď nejlepší ultras hnutí na světě?
Myslím, že v Severní Americe. To by asi překvapilo hodně lidí, jak se ultras hnutí nastartovalo a kam až se v severní Americe dostalo. Tihle lidi patřili mezi ty nejlínější lidi na světě zvyklí jen tupě sedět 90 minut, a najednou se takhle strašně zlepšili. Nikdy bych nevěřil, že skupiny jako jsou fanoušci Emerald City Supporters ze Seattlu budou dělat skutečné choreografie a fandit celých 90 minut, a že budou znít stejně jako fans v Evropě.
Samozřejmě, že mají ještě co zlepšovat, ale kdo by ještě před 2 či 3 roky věřil, kam až to skupiny v USA a Kanadě dotáhnou?
Je nějaká věc, kterou bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
Nedělejte svému týmu škodu tím, že děláte hlouposti. Nepochopím fanoušky jako jsou třeba ti z Rapidu Vídeň, kteří když jejich tým prohrával skočili na hřiště a tím ukončili zápas. O tom sport není. Sport je o vítězství i prohrách, a já neuznávám fanoušky, kteří dělají takové věci.
Díky za rozhovor
