V roce 2007 se klub Grasshoppers Curych* musel vystěhovat z jejich starého stadionu Hardturm, kde klub hrál už od roku 1929. Byl to stadion, který hostil i světový šampionát FIFA v roce 1954. Zástupci města tvrdili, že vybudují moderní Arenu poté, co občané Curychu hlasovali a řekli své „ano“ na nový fotbalový stadion v roce 2003. Od té doby hráli Grasshoppers na stadionu Letzigrund, který klubu ani fanouškům nevyhovuje. Stadion je jednak příliš veliký (má kapacitu 30000 míst, ale na Grasshoppers chodí v průměru okolo 6500 diváků na zápas) a je hlavně projektován na atletické závody všeho druhu a koncerty. Navíc je jeho umístění v té nejhorší oblasti, a to v části, kde sídlí největší nepřátelé Grasshopperu, místní FC Curych. Navíc je tento stadion i domovem klubu FC Curych. Dalším negativem je nájemné a náklady na bezpečnost, které jsou pro klub příliš vysoké a na většině „domácích“ zápasů klub víc zaplatí než vydělá. Čímž se už tak špatná finanční situace klubu ještě více zhoršuje. br/>
Po Euro2008 se Curyští politici přestali o fotbal zajímat a tím i o stadion a nyní už dokonce pozastavily projekt na výstavbu nového stadionu. Když se Grasshoppers stěhovali na Hardturm, tak si představovali, že se zase vrátí na své původní místo a na nový stadion. Teď to ale není vůbec jisté, jestli se někdy opravdu DOMŮ vrátí.
Fanoušci Grasshoppers používají různé formy protestu k informování veřejnosti aby vytvořili patřičný tlak na politiky. Ultras se hlavně zaměřují na organizovaní takových protestů, které jsou poklidné a mírumilovné. A to je velmi důležité! Média, policie a politici – ti všichni čekají na jakoukoliv záminku. Pokud by byly nějaké výtržnosti, okamžitě by ukázali prstem na ultras Grasshoppers, že jsou to ti, kteří dělají nepokoje a tím by poštvali veřejné mínění proti nim. Grasshoppers potřebují podporu veřejnosti totiž v tom případě, a to i od veřejnosti, kterou fotbal nezajímá.
12.02.11
Flashmob – 20 minut fotbalu na velmi frekventovaném místě ve městě:
20.02.2011
Byla spuštěna Petice “Curych pro fotbal – Fotbal pro Curych”, jejíž cílem je donutit vedení města vybudovat co nejdříve fotbalový stadion v oblasti Hardturm, dále pak snížení nájemného za stadion Letzigrund do doby, než bude nový stadion Hardturm postaven. Za dva týdny podepsalo petici přes 33.000 lidí, což je obrovský úspěch. Vše organizovali fanoušci, měli však za sebou také podporu klubu a hráčů.
Transparenty byly vyvěšeny po celém městě:
05.03.2011
Demonstrace:
13.03.2011
Ultras obsadili na několik hodin prázdné a opuštěné místo, kde dřív stál jejich milovaný stadion (demolice proběhla v prosinci 2008) a uspořádali zde fotbalový zápas. Několik fans namalovalo čáry hřiště v noci před zápasem.
Zatím vedení města pouze snížilo nájemné na stadionu Letzigrund po dobu jednoho roku. Nikdo však neví, kdy a zda bude nový stadion postaven, protože politici zablokovali veškeré peníze, které měli sloužit na projekty. Jistá je jen jedna věc, dokud stadion nebude, protestní akce fanoušků Grasshopper bude pokračovat.
Protestní akce fans Baníku Ostrava
Za svůj stadion v ČR bojuje několik klubů, například Baník, Brno či Bohemians.
Nejúčinější a nejorganizovanější protesty se už delší dobu daří fanouškům Baníku Ostrava. Baník se měl stěhovat na stadion do Vítkovic, ale radnice nakonec posunula stěhování o dva roky, mimo jiné díky a možná hlavně kvůli čtyřtisícovému pochodu 2.5.2010.
Primátor Ostravy Petr Kajnar slíbil v roce 2010 fanouškům Baníku nový stadion slovy „V roce 2013 bude fotbalový stadion stát na sto procent. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak.” To však zřejmě byla silná slova před volbami, kde se sliby nikdy nešetří a počítá se, že se za pár měsíců na taková slova zapomene. Letos v únoru pak vedení města v čele s primátorem oznámilo, že nový stadion jen tak stát nebude a plány na stadion se odložily na neurčito. (ostatně stejné to je i se stadionem Za Lužánkami v Brně, kde se vždy plány a projekty rozjedou v předvolebním období, a pár týdnů po volbách se to zase v tichosti stopne). Město místo výstavby nového stadionu Baníku tak jen schválilo 400 milionů pro rekonstrukci ve Vítkovicích a 500 milionů na rekonstrukci ČEZ Arény. Fanoušci Baníku to však chytli za ten správný konec, a už před tiskovkou jich 50tka dávala vedení města hlasitě znát svůj nesouhlas.
Dalším protestem Baníku bylo prvních pět minut na domácím únorovém utkání se Spartou, kdy stadion na 5 minut oněměl jako forma protestu. Navíc bylo protestu věnováno i choreo, kdy 8 igelitových pásů tvořilo nápis “Primátor je lhář!”. Prvních pět minut mlčel i hostující sektor Sparty, a tak byl protest velmi povedený. Vše bylo totiž jasně vidět v televizi, která měla toto utkání v živém vysílání. O protestu pak ještě informovala i tištěná média. A to je přesně to, co dokáže politiky rozhýbat.
Na řadu pak přišel protest v březnu na Davis Cupu. Opět médii sledovaná událost. Pět minut v ČEZ Aréně visel transparent s nápisem “PROLHANÁ RADNICE”, než jej byli nuceni autoři sundat, kdy je k tomu donutila policie a ochranka pod hrozbou vyvedení z této akce.
Na výjezdu Baníku do Olomouce v 19.kole pak opět 5 minut mlčení v podání fans Baníku jako protest + transparent na plotě “PROLHANÁ RADNICE” a choreo “OSTRAVU VEDOU LHÁŘI!!!”
Ve 20.kole pak fans Baníku přidali další protest na domácím utkání – odchod v 35.minutě pryč z ochozů do konce poločasu. Stadion se z drtivé většiny vylidnil a bylo ticho, kterému dominovaly transparenty “NEPOLEVÍME, BOJUJEME DÁLE! 2013 – BUDOUCNOST BANÍKU NA MĚSTSKÉM STADIONU!!!”
v kotli a v sektoru „S“ pak byla vytažena veliká plachta “CHACHAŘI PROTI LHÁŘŮM!”
Protesty Baníku evidentně nekončí, a primátor si za svého nepřítele nemohl vybrat odhodlanějšího protivníka.
Na obou příkladech z ČR i ze Švýcarska je vidět, že politici jsou v celé Evropě stejní, že jen protesty, které se dostávají do širšího povědomí veřejnosti a do médií, mají na politiky určitý vliv. A kdo nepoleví, ten by neměl prohrát.
* Grasshopper-Club Zürich je tradiční švýcarský fotbalový klub. Byl založen roku 1886. S 27 tituly ve švýcarské lize a 18 triumfy v domácím poháru je nejúspěšnějším klubem ve Švýcarsku.
