Stalo se před 10 lety (FF č.4): Slovensko – Maďarsko (28.3.1999) (hráno v Bratislavě)

Ve středu ráno ve dvou vyrážíme směr Bratislava na zápas, který měl být zajímavý hlavně v hledišti.
Za solidní cenu (10,- Kč) dorážíme do Brna, kde kupujeme lístek až do Blavy. Při příjezdu nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde měl hrát nějaký zápas, a tak vyrážíme směrem, kde tušíme stadion. Po menším bloudění k němu dorážíme. Všude kolem na stěnách i plotu je nastříkáno Lech Poznaň. Po zjištění, že vstupné je jen 60,- Sk vyrážíme do nedaleké směnárny. Poblíž je i hospoda a my se svlažujeme dvěma Bažantama. Po chvíli už vidíme první fanoušky Slovenska a přesunujeme se do nálevny blíž ke stadionu, Tam sedí jen dva slovanisti a my si tedy dáváme další Bažanty. Zanedlouho se hospa začíná plnit dalšími „belasími”, přijeli i Žiliňáci. Místa je čím dál méně a k našemu stolu si přisedávají dva Slovan hools. Řeč se točí kolem Maďarů, jak dnes dostanou a podobně a my raději odcházíme. Při odchodu zahlédneme projíždějící autobusy maďarských fans, kteří z oken hází, co se dá. Překvapili mě ti Slováci, kteří měli předtím plno keců o tom, co všechno Maďarům udělají. Na projíždějící autobusy však nereagovali.

U stadionu mezitím probíhá menší potyčka Maďarů s policajty. Slováci celou dobu jen z povzdálí sledují a něco řvou. V tu chvíli je v sektoru hostů asi 2000 fans. Před zápasem doráží také 30 členná skupina Tmaváků a s jedním z nich vyrážím hledat pivo, které nacházíme ve VIP stanu.

Zápas začíná. Na reprezentaci se přišlo podívat asi 18 000 diváků. Sektor domácích vypadá dobře, ovšem s hosty se to nedá srovnat. Nejdříve všichni řvou „hooligans” a při tom hajlují. Poté zhruba stovka Maďarů zdolává plot, hází lavičky, kameny, prostě vše, co jim přijde pod ruku. Vše uklidňuje až maďarská ochranka.

O poločase se jdeme projít. Míjí nás skupinka asi 5 fandů mluvících polsky. Ptáme se jich, komu fandí. Odpovědí nám je Lechia Gdaňsk a Legia Warszawa. Chvíli spolu kecáme a pak společně zamíříme na jedno. No, u jednoho nezůstalo už proto, že Poláci objednávali stylem: „Dvacet piv!”. Chlastali jsme až do konce zápasu. Když už jsme měli v hlavě, zpříjemnili jsme si čas zpíváním chorálů svých klubů. Shodli jsme se jedině při zpěvu naší oblíbené Zawsze i wszadzie, policja…”

Zápas skončil a my míříme na nádraží. Tam ještě potkáváme tvrdé jádro RPS a před dvanáctou odjíždíme do Brna, kde čekáme čtyři hodiny na připoj do Ostravy. Doma jsme až v osm ráno.

Autor: Dlouhán (Baník)

převzato z Football Factory č.4

Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: [email protected]