Na Jablonecké střelnici se po mnoha letech hrálo pohárové utkání. Velkým zklamáním je to, že se Jablonečákům nepodařilo vyprodat stadion. FKJ jelo do Vídně podpořit cca 200 fans, z toho asi jen 15 bojeschopných. Ve městě jsme se nepochopitelně rozdělili, a když jsme narazili na místní chuligány, zřejmě frakce maniacs, bylo nás jen pět. Po domluvě jsme se utkali v jednom z parků v počtu 5-5 a po tomto střetu jsme si překvapivě připsali vítezství.
V Jablonci se pohybovali skupinky Vídeňských radikálů již několik hodin před zápasem. My se pomalu scházíme na srazu, navštěvuje nás 5 přátel z Mostu a asi 15 lidí z Liberce. 50 lístků mířilo do Polska, kteří přijeli až těsně před zápasem, včetně hráčů a prezidenta klubu z Jelenii Gory, což by mohlo být dobrým impulsem k rozšířená spolupráce a přátelství mezi oběma kluby. V jednu chvíli na naši hospodu útočí jedna skupina Rakušanů, prý frakce Buldogs, kdo se v tom má kurwa vyznat. Ovšem s policií v zádech, a tak z toho nic moc nebylo. Vypadá to, že tím legrace pro tento den končí. Opak byl pravdou. Po zápase, kdy je náš milovaný klub vyřazen, je dohodnuto, že Viola z Jablonce jen tak neodjede, dáváme dohromady bandu cca 30 lidí a čekáme v lese u sektoru hostů až je vypustí. Po prozrazení se většina přesouvá k výpadovce, že zastavíme autobus pomocí připravené značky a kamenů. Jsme odhaleni PČR a trháme se na skupinky. Mezi tím fízli nezvládají Rakušany, kterým se moc odjíždět nechce, a ti se začínají volně pohybovat v okolí stadionu. A tak začínají první boje, válčí se na více místech ve tmě a chaosu, což nám, jelikož jsme v menšině, vyhovuje. Hodně lidí se ztratilo, někteří jsou zatčení, máme i zraněné, přesto si troufnu říct, že Rakušani dopadli podstatně hůř. Potyčky trvají velmi dlouho a policie situaci nezvládá. Později dáváme dohromady už jen 8 lidí, obíháme místo nepokojů a útočíme ze zadu na posádku dodávky: ti se dávají na útěk, ale za chvíli se vrací s velkou přesilou, to už jsou v rukách klacky a podobně. Držíme pozici a po vyčerpání munice zvažujeme ústup. Pak ale po zkušenostech z rakouskou odvahou znovu nabíháme s fanatickým řevem a absencí pudu sebezáchovy do Vídeňáků, nutíme je k ústupu a vítězíme. Pak úřaduje znovu , ten den velmi chaotická policie, a my se stahujeme. Fotbal je krásná hra…………….
