*** Congratulations. You have just met ICF *** (18.)

Big Ted popisuje jeho dojmy z bitky:
“Jak jsem to přežil, nikdy nepochopím. Když Andy doběhl zpátky do baru s celym tim Manchesterem v zádech, tak první věc co jsem viděl, když jsme se vyhrnuli ven, byl Taffy právě trefenej lahví do obličeje a kolem dvaceti magorů z Manchesteru snažících se dostat dovnitř a lynčujících Taffyho. Vlítli jsme do nich a tím se nám ho podařilo zachránit od nejhoršího. Byl jen samá modřina a oděrka. Stáli jsme teď na vrchu jednoho z vnitřních schodišť a slyšeli jak Manchester skandujou: „Vojnááá, vojnááá, vojnááá!“ dole pod náma. Všichni ožralí Manchesterský se zřetelně dali dohromady ke společnýmu útoku na nás. Pohledem ze schodů se dalo lehce zjistit, že už jich tam stojí víc než stovka a čekají až někdo zavelí k ataku. Mezitím jsme se pokusili sehnat ostatní fanoušky West Hamu co byli na trajektu, aby nám pomohli, ale oni odmítli. Manchester začal útočit po schodech ve velkejch počtech, všichni ozbrojený lahvema, nožema a kusama dřeva, který se jim dostaly do rukou po tom co vyrabovali Duty Free. My jsme se už ale stačili ozbrojit taky a přestože vzduchem lítaly lahve byl to v tuhle chvíli spíš boj zblízka. Tlačili jsme je dolů ze schodů, ale tam jsme se dostávali do nebezpečí kvůli jejich početní převaze. Bod zlomu přišel ve chvíli, kdy pana H. napadlo použít požární stříkačku umístěnou blízko schodů a začal s ní kropit ty bastardy. Síla proudu slaný vody držela Manchester na distanc dost dlouhou dobu, během který jsme zpřevrhali stoly a vytvořili z nich na vrchu schodů barikády. Mezitím jsme taky vydrancovali bar a cokoliv co se dalo použít jako zbraň jsme si přivlastnili a ozbrojili se tím. Tenhle geniální nápad nám pomohl přežít první vlnu útoku, ale zatím šlo pouze o začátek hodinu trvající bitvy ve který jsme byli nuceni bojovat o svý holý přežití. S naším „požárníkem“ panem H. ve službě jsme teď odráželi další útoky Manchesterskejch, který se snažili používat stoly jako štíty, kterejmi se kryli před proudy vody. Dařilo se jim ale dostat jen na vrch schodů, aby byli opětovně zahrnuti sprškou sklenic, lahví a všeho co nám přišlo pod ruku a byli tlačeni zpátky dolů.
Po asi deseti minutách začal boj ztrácet na intenzitě a pár z Manchesteru se rozhodlo zaútočit i po druhym, vnitřnim, schodišti. Vzal jsem si na starost jeho obranu společně s dvěma z Under Fives, Seanem Pearmanem a Bradleym. Naskytl se nám pohled na ně, jak přicházej zezadu, vedeni řeckým maniakem s dýkou v ruce a míšencem s dlouhym nožem v ruce. Jediná moje ochrana byla láhev v ruce a nevypadalo to se mnou zrovna růžově. Rozhodl jsem se teda použít druhou požární stříkačku. Otočil jsem kohoutkem a nic. Manchester se každou vteřinou dostávali blíž a blíž a já jsem zoufale bojoval s pákou na stříkačce, ale nevyšla z ní ani kapka. V tu chvíli mi to nedocházelo, ale bylo to kvůli uzlům, který bránily volnýmu průtoku vody.
Spasen jsem byl ve chvíli kdy jeden z našich uřízl hadici na asi dva metry. Najednou se mi v ruce objevila skvělá zbraň s těžkou kovovou hlavicí na konci, kterou jsem roztáčel kolem svý hlavy jako laso. Dával jsem Manchesteru co proto když přede mnou utíkali pryč.
Od teď jsme museli začít bránit oboje schody a požádali jsme jednoho z nás, kterej, jak se zdálo, ztratil kuráž do dalšího boje, aby alespoň doplnil zásoby munice. Bohužel byl tak roztřesenej z celý bitvy, že nedokázal udělat ani to. Nakonec se nám podařilo zaangažovat náhodný svědky z baru k podávání sklenic, lahví a dokonce se nám od nich dostaly do rukou i nástěnný zrcadla. Pokusili jsme se taky naverbovat pár Hells Angels, který to vše se zájmem sledovali, ale odvětili, že pro ně je to moc šílený a radši se zdekovali.”

(..to be continued..)