Forest, proč odcházíte za deset minut tři?
Brett Tidman a Ramsgate mi připomenuli den, kdy se Nottingham Forest odvážili přijít na West Ham jako banda. Je to jejich oblíbená historka. Opravdová klasika: “Předchozí sezonu jsme se utkali s Forestem dvakrát na Orientu, ale ani jednou nás na ně nebylo dost, aby jsme jim dali pořádnej vejprask. Pamatuju si, že jeden ze zápasů byl večerní mač Anglo-Skotskýho poháru. Forest přijeli na oba zápasy ve slušnym počtu. V tom druhym zápase benga zatkli kolem čtyřiceti z nás a naše fotky dali k dispozici tisku. V pondělí jsme se pak obejvili v Sunu, kde k tomu napsali, že takhle se policie snaží bojovat proti fotbalovýmu chuligánství. Zatknout a držet na stanici dokud zápas neskončí.
Teď už ale probíhala další sezona, následující víkend měli přijet k nám a šířily se zvěsti, že se chystaj přijet ve velký bandě. My jsme si ale řikali, že toho budou schopný jen těžko. Právě postoupili do první divize a pod manažerem Brianem Cloughem se jim docela dařilo. Chuligáni žili ještě minulostí a pořád ještě nosili Crombie, nabroušený kovový hřebeny a další doplňky zdobící tradiční skinheady. U všech londýnskejch klubů si udělali respekt tim, že se jim podařilo zahnat docela slušnej gang Tottenhamu u příležitosti velkýho pohárovýho zápasu. Obávaná reputace Forestu pramenila z jejich praktiky, kdy se snažili obklíčit a nalákat do pasti hostující fanoušky, aby je pak naházeli do řeky Trent. Tottenham převyprávěli svojí zkušenost jako vpravdě hororovej příběh. Od tý doby si s nima pohrála Chelsea a i Tottenhamu se podařilo vykonat pomstu o pár let pozdějc. Ale náš West Ham se s nima nikdy moc nepotkával a když už, tak jsme pro ně byli moc velký sousto a nikdy si na nás netroufli. Proto se nikomu nechtělo věřit, že se chystaj přijít na Upton Park. Doteď jsme hráli s Norwichem, QPR, Evertonem a Middlesbrough, žádná banda se u nás neukázala. Upton Park byl pro hosty zakázanou oblastí.
Nadešel den zápasu a jako obvykle jsme se už od desátý hodiny poflakovali v okolí Green Street. Po jedenáctý se dokonce začli na ulici objevovat lidi v červenobílym o kterejch byste si mohli klidně myslet, že si jentak vyšli na vycházku. Vůbec se nestarali o svoje okolí, ale to se brzo mělo změnit.
Okolo druhý hodiny jsme byli v hospodě Queens, vedle tržiště, která je doslova deset metrů od stanice metra Upton Park. Skupina našich zvědů vyšla ven a vydala se metrem na stanici Barking. Barking bylo nádraží, kam benga směřovali vlaky speciálně vypravený na zápasy a odkuď potom v eskortě přesouvali fanoušky na stadion. Pár mladejch z West Hamu nám řeklo, že na nádraží v Barkingu přijely stovky fanoušků Forest. Překotně ze sebe vypravili: “Přijeli dvěma speciálama!” “Seš si jistej?” něvěřícně jsme vyzvídali. Pořád jsme byli přesvědčený, že všechny řeči byly jen fáma a k ničemu nedojde. Naše poslední dva domácí zápasy proti Evertonu a Middlesborough se totiž konaly bez účasti hostů a nepředpokládali jsme, že by se k nám odvážil Nottingham.
O deset minut pozdějc vyšel ze stanice Upton Park velkej dav fanoušků Forest, který přijeli z o dvě zastávky vzdálený stanice Barking. Byla to dost slušná banda v počtu asi 500 až 600 se spoustou grázlů od pohledu – jejich starý výjezďáci společně s novou krví. Benga je v eskortě hnali po Green Street a mezi nima byl nám dobře známej tajnej fízl, kterýmu jsme řikali Muppet. Všechny nás znal jménem, ale bylo tam tolik lidí, že si nás nemoh všimnout. Smíchali jsme se s nima v malejch skupinkách, zatímco ostatní s nima přišli už z metra a zůstali v eskortě. Zároveň byly na rozích malý bandičky, který byly připravený vymlátit duši z každýho koho by napadlo zmizet v postraních uličkách.
(..to be continued..)
