Na sobotu 24. března připadl zápas naší reprezentace se soupeřem, který měl být zárukou nejen zajímavé podívané na hřišti, ale především se nabízela možnost kvalitního střetu. Již dopředu se mezi zástupci všech táborů jedná o možnosti případného repre smíru, který se nakonec daří domluvit, i když ne všichni s tímto konceptem souhlasí… Přes uvedený nesouhlas některých skupin v jednotlivých táborech, se podle slibovaných počtů rýsuje velice slušný, na české poměry skoro vyjimečný, počet chuligánů. Po poledni doráží do hlavního města všechny mimo pražské tábory, následuje přesun do hospod v okolí Žižkovského vysílače, kde se čeká na poslední příchozí a zprávy od našich západních sousedů.
Ti již v poledne kontaktují telefonicky brněnské chuligány a projevují zájem o setkání. Tento zájem bohužel s postupujícím časem opadá a na naše telefonáty a výzvy přestávají němečtí hools reagovat. Někteří z nás již začínají být netrpěliví a proto, když se dozvídáme, že v centru sedí asi 150 chuligánů soupeře, tak se dáváme všichni dohromady a vyrážíme na určené místo.
Ze Žižkova se již metrem přesouvá na výstupní stanici Můstek mohutná banda čítající odhadem asi 250 chuligánů z celé republiky. I přes tento počet se daří celou skupinu provést metrem bez nežádoucí pozornosti. Výstup z metra prakticky okamžitě plynule přechází do náběhu na skupinu protivníka, která je ihned smetena a poměrně tvrdě v dolní části Václavského náměstí dobita. V tom okamžiku je naše banda rozehnána připravenou policejní zásahovkou do menších skupin, které se snaží nahánět hools protivníka v přilehlých ulicích. Tato snaha je ovšem hned v zárodku zmařena ze strany policie, která se zdá být dobře takticky a hlavně početně připravena. Odpor z naší strany je malý, jedna skupina zkouší náběh do těžkooděnců ze směru od Staroměstského náměstí, ale neuspěje a pod mohutnou stěnou kouře a hluku z policejních dělobuchů mizí v ulicích.
V centru pokračují na plné obrátky policejní manévry, proto se většina chuligánů zamíchá mezi přihlížející nebo ztrácí v uličkách mezi turisty, větší skupině se podaří zmizet zpátky v metru. Policie zatím zatýká na ulicích a v obchodním domě Kotva (dokonce i záchodech) několik náhodně vybraných jedinců, podle informací si je vybírá namátkově podle vzhledu a oblečení. Všichni, kteří zmizeli zpět v metru jedou na alternativní sraz na Florenc. Chuligáni, kteří zůstali v přefízlovaném centru čekají roztroušeni v hospodách až se situace sklidní a potom se také přesunují na místo dalšího srazu. Zde se schází skupina asi 150-ti lidí, která se přesouvá za tmy na letenskou pláň, kde máme domluvený střet s chuligány soupeře. Po asi hodinovém čekání, mezitím se policii podařilo překazit přesun němců k nám a celou situaci má pod kontrolou, odcházíme přímo ke stadionu a napadáme skupinu protivníka přímo v plné hospodě, ale protivník ven nejde a tak proletí vzduchem pár židlí a celé to opět ukončuje policie.
Většina chuligánů po této akci, která se jeví jako poslední, zamíří směrem na vlak nebo k autům a opouští Prahu. Přímo u stadionu zůstává část hools ACS a prakticky celá skupina Brna. Většina sleduje fotbal, někteří se snaží ještě domluvit střet se skupinou německých chuligánů, ale bohužel vše pod “dohledem” kriminálky, takže i když se už naši přesunují na místo střetu, tak se dozvídají, že se hools protivníka po pár metrech za asistence policejních kamer otáčejí a vracejí se ke stadionu.
Po tomto pokusu ukončují den i poslední naši čekající. ACS míří do města, brněnští ke svým autům a vstříc radostem D1. Celý den se dá považovat za velice zajímavý, vzhledem k impozatnímu počtu, schopnosti dohodnout se, když o něco jde a dobrému střetu v centru. Škoda té domluvéné bitky na Letné, ale policie v sobotu prostě tahala za delší konec.
