Zápas v roce 1969 se stal největším představením ve krátké kariéře Roniho Calderona, výborného útočníka Hapoelu, jemuž se podařilo v duelu dvakrát skórovat. U druhého gólu legenda praví, že se prodribloval obranou Beitaru, obešel i brankáře, aby zjistil ,že se ocitl tváří v tvář ještě jednomu “hráči”-vojáku fandícímu Beitaru ozbrojenému kulometem Uzi, stojícímu na brankové čáře. Avšak Calderon, jemuž se později podařilo uprchnout z brazilského vězení, kde si odpykával trest za drogové delikty (stále se o něm říká, že se schovává kdesi v tropech) se nenechal jednoduše zastrašit. Skóroval, následkem čehož se davy fanoušků Beitaru nahrnuly na hřiště, čímž zapříčinili ukončení zápasu. Byla to jedna z těch událostí, co utvořila mýtus o fanouškovské obci Beitaru Jeruzalém, známé svou bezpodmínečnou láskou ke klubu a tendencemi k nezřízenému jednání. Městská elita podporovala jejich rivaly z Hapoelu Jeruzalém, právě z toho důvodu se stal Beitar symbolem určité rebelie vůči politickému establishmentu a vládnoucímu sociálnímu řádu. Jedna z nejznámějších izraelských komediálních skupin, Hagashashim ztvárnila dva slavné skeče o fanoušcích Beitaru, jež zrodily jejich image v izraelské populární kultuře.
V průběhu sezóny 1983-1984 byl Beitar po výtržnostech svých fanoušků v pohárovém zápase (opět) proti Hapoelu Tel Aviv potrestán Izraelskou fotbalovou asociací a odsouzen k sehrání téměř všech domácích zápasů první poloviny sezóny mimo Jeruzalém a za zavřenými dveřmi. Je však pravdou, že fanoušci Beitaru nebyli o mnoho horší než příznivci většiny ostatních většich klubů, neboť nebezpečné incidenty se odehrály i v Tel Avivu a Haifě. Byla to však jejich image spojená s faktem, že tým se mohl do té doby pochlubit největšími návštěvnostmi v celém Izraeli, co zapříčinilo takovou míru pozornosti zaměřené právě na fanoušky Beitaru. V průběhu devadesátých let ovšem fanoušci Beitaru prodělali další přeměnu: jejich pravicová politická orientace se přetavila do neomaleného rasismu.
Beitar Jeruzalém je jediným týmem v Izraeli, který nikdy neangažoval arabského hráče. Když před několika lety za tým začal nastupovat muslimský obránce Ibrahim Nadalla původem z Afriky, setkal se s nefalšovanou nenávistí fanoušků včetně výhružek smrtí, což rezultovalo v jeho rychlý odchod z týmu. Později, když se v té době populární vlastník klubu, miliardář Arkadij Gajdamek začal veřejně zaobírat myšlenkou angažování arabského fotbalisty do řad Beitaru, několik fanouškovských skupin v reakci na to oznámilo, že proti této myšlence budou bojovat všemi dostupnými prostředky. Beitar hraje své domácí zápasy na podle mého názoru nejlepším stadiónu v Izraeli, nazvaném po legendárním jeruzalémském primátorovi Teddy Kolkovi jednoduše “Teddy.” Právě zde pak izraelský národní tým odehrál v únoru 2005 svůj přátelský zápas proti Chorvatsku. Ve druhém poločase byl na hřiště poslán arabský záložník Abbas Suan, jenž byl přivítán nadávkami a rasistickými pokřiky fanoušků Beitaru z hlediště. Izraelská fotbalová asociace ze strachu před mezinárodním skandálem již od té doby nepřiděluje zápasy národního mužstva do Jeruzaléma, a to bez ohledu na to, že se jedná o hlavní město země. Ani tento krok však příznivce Beitaru neodradil od opakovaného pokřikování podobných rasistických narážek v mnoha dalších ligových zápasech*, speciálně pak proti Bnei Sachnin, jedinému arabskému týmu v nejvyšší izraelské soutěži.
Již dříve jsem se zmíňoval o vztazích mezi extrémně pravicovými skupinami a některými fandy Beitaru. Je totiž velmi běžným jevem zahlédnout trika a šály Beitaru u incidentů a demonstrací, do nichž je zapletena extrémní pravice.
Rasismus na fotbalovém stadióně
To by však ani v nejmenším nemělo svádět k domněnkám, že naprosto všichni příznivci Beitaru se rekrutují z řad rasistů, násilníků nebo příslušníků pravice všeobecně, jedná se jen o některé extrémní elementy v davu, které po dlouhá léta neměl klub ani Izraelská fotbalová asociace snahu ani odvahu konfrontovat.
Rasismus na fotbalovém trávníku není problémem výhradně v Izraeli, například italské Lazio Řím nebo holandský Feyenoord Rotterdam jsou proslulé antisemitismem svých fanoušků. UEFA se v posledních letech vydala cestou zvýšených opatření na potlačení tohoto problému a vysílá varování klubům i fotbalovým asociacím, jež nejsou schopny regulovat chování svých fanoušků. Možná právě z toho důvodu byla i IFA přinucena k reakci a konečně vyslyšela volání, že rasismus nemá na stadiónech své místo, a to ani v Izraeli. Ve čtvrtek (30.4.09 - pozn.red.) byl Beitaru odečten jeden ligový bod za rasistické projevy fanoušků, z čehož byli šokováni zejména hráči a manažeři Beitaru, očekávající přinejhorším pokutu nebo zápas za zavřenými dveřmi. Našli se ovšem i tací, kdo zastávali názor, že rozhodnutí bylo příliš mírné: Beitaru hrozilo odebrání čtyř ligových bodů a v porovnání s tím jeden zase tak moc neznamená. Já v něm ovšem vidím i pozitivní stránku: v době, kdy byl rozsudek vydán, se každý bod zdál veledůležitý k dosažení třetího ligového titulu Beitaru v řadě. A navíc, pokud se nepletu, je to vůbec poprvé, co byl nějaký tým tímto způsobem potrestán za rasistické chování svých fanoušků.
Rasové útoky
Není to poprvé, kdy se fanoušci Beitaru zapojili i do násilných útoků zaměřených proti Arabům, nesouvisejících s fotbalem. Na konci dubna minulého roku zachytila bezpečnostní kamera obchodního domu v severním Jeruzalémě tyto záběry, zachycující plánovaný útok a následné pobodání Araba. Jak můžete vidět, někteří z útočníků mají na sobě trička Beitaru.
Zdroj článku: blog Promised Land, 2. května 2009. Překlad Tomáš Krajňák. Kráceno a upraveno. Prve uveřejněno na stránkách http://cz.altermedia.info.
* V prosinci 2007 byl odsouzen Beitar Jeruzalém Izraelskou Fotbalovou Asociaci (IFA) za pokřikování fanoušků “Mohammad je mrtvý” při semifinále zápasu o pohár “TOTO”. IFA odsoudila Beitar hrát jeden zápas bez fanoušků a k pokutě 2,500 dolarů. Klub vlastní ruský miliardář Arkady Gaydamak, který pochopitelně protestoval proti rozhodnutí soudu, jejichž důsledkem byly finanční ztráty. Celá aféra začala tím, že hlasatel se zmíňil o 12ti letém výročí atentátu na premiéra vlády Yitzhaka Rabina, načež někteří fanoušci začali volat jméno: Yigal Amir”, který Rabina zastřelil. Fandové Arabského původu odpověděli voláním “Allahu Akbar”. Rabin byl považován jistou částí obyvatelstva za zrádce národa a fotbalový zápas mezi Beitar Jeruzalem a Maccabbi Haifa se tenkrát podobal více politické než rasové záležitosti.
