Tento článek je nostalgickou vzpomínkou na 90. léta. Nemá za cíl nikoho glorifikovat, obviňovat ani démonizovat. Chtěl jsem jen objektivně popsat, co se ten den v Benešově stalo z pohledu fanouška Zbrojovky.
Klub Švarc Benešov hrál první ligu v sezoně 1994/1995. Byla to klasická rychlokvaška mecenáše Miroslava Švarce (ano, je to ten, podle kterého se dnes říká švarcsystému). Ten skončil ještě v průběhu sezony ve vazbě. Klub bez jeho financí neměl šanci. Náš majitel Boby Hrstka ho brzy následoval, takové bylo podnikání v 90letech...
Z Brna jely 2 autobusy vypravené klubem a nějaká auta. Pan Hrstka fanoušky štědře podporoval a platil nám autobusy, ale tento výjezd tomu tak nebylo. Já a asi stovka našich jsme využili nabídky „Jéňa touru“ a zakoupili lístky na vlak v Čéháčku na Kotlářské. Kdo tehdy jezdil tak ví. To byla naše oblíbená paluša blízko Lužánek. Tam jsme se scházeli hlavně v týdnu. Jinak těch hospod jsme měli moc, ono nás v té době bylo taky několik tisíc.
Na zápas do Benešova dorazilo kolem 250 fanoušků z Brna. Hráli jsme tehdy dobře. Jezdilo nás hodně. Co taky dělat o víkendu v té době? Pamatuju si, že byla pěkná kosa a celý zápas pršelo. Hřiště by v dnešní době neuznali způsobilé ani v divizi. Pivečko teklo proudem, chlastalo se od rána i na stadionu, tehdy se to smělo. Benešovský stadiónek byl klasický ovál s betonovými schody. Kotel domácích měl kolem 20 lidí, kteří vedli 2 skini, kteří se proslavili o měsíc zpět na zápase Žižkov - Chelsea v Jablonci v hromadné bitce s policií. Kromě provokování přes policejní kordon se celý den nevěnovali ničemu jinému. Samozřejmě jsme to nesli velmi nelibě a celý zápas jsme se k nim pokoušeli dostat. Policie a security nás kvůli tomu masírovala ostošest. Náš sektor se v té době skládal z metlošů, pankáčů, satanistů,s kinů,nově se tvořících hooligans, ale i běžných fanoušků. Dnes to asi zní velmi úsměvně, ale tak to prostě bylo.
V zápase jsme vedli 1:0 gólem Kocmana. Benešov, tlačený rozhodčími na maximum, vyrovnal na konečných 1:1. Rozhodčímu Evženovi Amlerovi (ano,je to on-Ivánku kamaráde) však vůbec nevadilo, že Tibor Mičinec nahrál na gól dvakrát rukou. Nenávist by se dala krájet i na takovém zbytečném malém zápase. Dostali jsme navrch dvě červené karty a rozhodčí vykázal našeho trenéra Petra Uličného na tribunu. Díval jsem se na video po 30 letech. Objektivně ty karty asi byly právem, ale ten gól, to byla prasárna. Před koncem zápasu nám policie oznámila, že kvůli nám zpozdila vlak na Prahu a musíme hned opustit stadion. Původně jsme měli jet pozdějším vlakem. Chtěli se nás zbavit, abychom už vypadli z Benešova. Nesouhlas znamenal opět pendrekovanou.
Zmrzlí, zlomení, ponížení fanoušci Brna jsou pendreky hnáni na nádraží do zpožděného vlaku. Byla nás zhruba 70-80. Hodně kluků se nacpalo do busů a aut. To byla vždy klasika. Bus dojel s 45 lidmi a zpět jel se 70 na stojáka. Čekající vlak byl před našim nástupem přeplněný k prasknutí!!!! Uličky plné, mnoho důchodců a rodin s dětmi. Nejenom, že se nedalo sednou, ale natož stát!!! Do tohoto vlaku vehnali dav opilých brněnských fanoušků. Protože tam ani nebylo místo, policie tam nechala pár cestujících v jednom vagonu. Vlakem se stejně nedalo procházet. Konflikty vznikaly v každém vagonu až do Prahy, kde jsme přestupovali. Bohužel došlo k tragédii, kdy při rvačce vypadl z vlaku mladý muž (byl to voják z povolání). Do líčení tohoho okamžiku se přesně pouštět nebudu, byl jsem v jiné části vlaku. Podle svědků z cestujících, se naši fanoušci poprali s dalšími cestujícími, a oběť vypadla z vlaku. Při rvačce spadl na kliku. Zní to směšně, ale věřím tomu. V tom vlaku jsem byl a sám jsem stál u dveří a opíral jsem se o dveře. Tato obrovská lidská tragédie se stala dle mého názoru nešťastnou náhodou. I s odstupem 30 let jsem o tom přesvědčen. I samo líčení našich kamarádů, kteří u toho byli, bylo dost nejasné.
V Praze jsme přestoupili a pokračovali do Brna. Stále jsme o ničem nevěděli. Až v Brně na nádraží nás překvapilo asi 100 policistů na peronu. Opsali nás a pustili. Až před nádražím nám řekli kamarádi, co se stalo. Pro hodně kluků tímto dnem skončilo fandění Zbrojovce. Nejenom pozdějším odsouzeným, ale i dalším, co byli poblíž. Tohle už nebyla sranda. Pár lidí už sem nikdy neviděl.
Já osobně jsem na výslechu byl. Policie se zeptala v jakém kupé jsem cestoval. Po odpovědi uzavřeli protokol. Zajímali je jen lidi z toho vagonu. Zatýkání začalo až po pár týdnech. Sama policie nevěla, koho vlastně obvinit. Příkaz shora zněl však jasně, a někdo to odskákat musel.
Závěr:
Posuzovat věci po 30 letech je velmi obtížné. Já jsem se jen pokusil vše shrnout a v rámci možností odzdrojovat. Obrázek si může každý udělat sám.
Epilog:
Voják Štefan Kúdela zemřel po pádu z vlaku ve věku 24 let.
Obžalovaný fanoušek Zbrojovky Marcel Sikora,zemřel ještě před soudem ve věku 22 let.
V Ruzyňské vazbě ho umlátili bachaři.
Oficiální verze byla sebevražda.
Obžalovaný Jeno.F dostal 12 let natvrdo.
Odseděl si z trestu 9 let.
Původně přemýšlel požádat o revizi svého trestu, ale vzdal to.
Sigi Old school casuals 90“ spřispěním Milana OFB98
