V den „D" se nás v hospodě schází na 40 a po cestě na stadion bylo nemilosrdně zbito a obráno o šály několik sparťanů. Byl to však jen slabý odvar toho, co následovalo po zápase. V kotli se nás sešlo několik stovek a byla zde i řada lidí, které jsem viděl poprvé. Sparťanů mohlo v sektoru být tak dvě až tři stovky. Na tohle vše v té době dohlíželo pouze deset policajtů a několik pořadatelů. Každý z nás věděl, že se to po zápase pořádně semele. Na stadionu však byl po celý čas klid. Před závěrečným hvizdem jeden ze šéfů tehdejšího kotle prohlásil: "Kdo uteče, dostane do huby".
Hned po ukončení zápasu se celý kotel přesunul před bránu stadionu. Zde již čekal početný dav sparťanských ultras. Před mostem přes Radbůzu šly davy do sebe. Hosté ustupují na most, kde se konfliktu snaží zabránit dva dopraváci, kteří dostali jako první. Při střetu na mostě jsme měli navrch a velká část sparťanů se dává na ústup a někteří prchají pryč. Celý náš dav se řítí za nimi ulicí směrem k nádraží. Bylo zde hodně stavebního materiálu, klacků a všeho možného bordelu, což se vše používalo. Byly k vidění i takové věci, že sparťan dostal dlažebkou do hlavy a plzeňští se po něm ještě prošli. Přesto, že jsem podobné lynče poznal i na vlastní kůži, nejsem jejich příznivcem a opravdu mě mrazilo v zádech, co že se takovému klukovi stane. Když míjíme bývalý tramvajový ostrůvek u nádraží, je zde odstavená tramvaj, rozbité okno tramvaje a tramvaják s rozbitou hlavou. Při útěku na nádraží to zřejmě spáchala skupina Pražáků. Všude kolem se to rvalo a nebyl čas sledovat co se kde děje. U nádražního mostu hosté vytrhávají dlažební kostky a vrhají je po nás. My palbu opětujeme. Pod mostem se sparťané dávají znovu na útěk, někteří se slovy: „Horší než v Ostravě".
Další konflikt vznikl před nádražím, když to bylo plné lidí. Konfliktu se snaží zabránit osožáci, ale neuspěli a bitka pokračovala i v nádražní hale. Tady skupina sparťanů odnášela svého kamaráda, který jen chrčel. Po chvíli se v horní části nádraží zformovala asi padesát sparťanů a rozbíhají se na nás po schodech do spodní haly. My jim jdeme vstříc a na schodech se rozpoutá pořádná mela, která se postupně přenesla po celém nádraží. Rvalo se to najednou na perónech, v podchodech, v horní i spodní hale i před nádražím. To vše před zraky stovek cestujících, kteří neměli s fotbalem nic společného. Při této bitce jsem byl zraněn a do bezpečí mě odtáhla moje bývalá holka. V té chvíli již bylo všude plno zraněných, přijížděly první sanitky a autobus zásahové jednotky. Spousta lidí byla zatčena, někteří skončili na záchytce, jiné dopravily sanitky do nemocnice. Při hromadné bitce na bočním schodišti byla sparťanem sražena starší žena, která následkům zranění podlehla. Podle očitých svědků do sparťana strčil policajt, což se však v té době těžko dosvědčovalo.
Po tomto zápase byly na několik měsíců v celé republice zakázány vlajky a šály! Zpřísnila se policejní opatření a ve všech novinách a televizích se to probírala jako obrovský skandál.
autor: Zdeněk (Pilsen fans/Radikálově Plzeň)
Z POHLEDU SPARŤANA:
Na tento zápas úvodu sezóny 1988/89 se tehdejší tvrdé jádro sparťanských hool's dobře připravovalo a sraz měli, tito dnes již 30ti a více letí kluci, již v 5:30 na Smíchově v hospodě „Tatrovka" (pivo za 2,50 Kč!) Do odjezdu vlaku směr Plzeň cca v devět hodin jsme zvládli vypít hezkých pár půllitrů piva. Tehdy nebyla taková organizovanost jako dnes (mobil, Internet ...), přesto nás vyjíždělo asi 300 + naši propuštění kamarádi za Bánskou Bystrici (film Proč?).
Cesta byla dobrá, zpívaly se chorály, obtěžovali se „komoušové" a na jedné zastávce před Plzní bylo zatčeno asi patnáct kluků, kteří se však na fotbal taky dostali. Do Plzně jsme na tehdejší Gottwaldova nádraží dorazili kolem poledne. Na nádraží nás čekali policajti (dnes pro vaši generaci směšní zelení čepičkáři), a tak jsme se raději rozdělili na skupinky po třiceti či čtyřiceti lidech a šli chlastat do města. Vždyť jsme měli ještě pět hodin do začátku zápasu. Mě tehdy bylo 17 let a tak jsem šel chlastat se starýma, kdyby mi náhodou nechtěli nalít. V hospodě měli výborný „Gambáč" a asi ve třiceti lidech jsme ji zcela ovládli. V 16 hodin jsme vyrazili na stadion, cestou se napadlo pár cikánů a ukořistili jsme jednu vlajku.
Na stadionu již vládla v hostujícím sektoru skvělá nálada, téměř všichni ožralí a i ostatní nám hlásili spálené vlajky a potyčky. S jedním nejmenovaným kamarádem jsme vyvěsili na tehdejší bolševickou dobu dost odvážný transparent „Rowdies England". Fotbal nic moc , ale už jsme se těšili na poločas, kdy jsme tušili první bitky. Něco taky proběhlo a stejné jako utkání, byly i bojůvky nerozhodné. Plzeňáci byli docela dobří typi, ale to my také!
Vše pochopitelně směřovalo k závěru a až později jsme litovali naší malé organizovanosti a značné opilosti. Plzeňáci byli připraveni daleko lépe a v houfu asi 150 lidí se na nás rozběhli! Někteří z nás, kteří se nedali do pohybu a zůstali vzadu to odnesli a byli slušné dokopáni. Náš záměr směřoval na jediné místo. Na stavbu silnice, kde byla slušná zásoba dlažebních kostek. Tam se nám podařilo útok domácích odrazit, jelikož se na ně snesla smršť dlažebních kostek, kterou nám sice opětovali, ale více zraněných měli oni ... Na tramvajové zastávce u planetária jsme zablokovali tramvaj a já sebral řidiči tyč na přehazování výhybek. Řidič vyběhl ven (asi si blázen myslel, že před ním utečeme) a byl dokopán! Jak se později psalo v tisku, ležel několik minut v bezvědomí. Až k nádraží nebyli sparťani zformováni, ale na „Gottwalďáku" to dostalo rázný obrat. Předem podotýkám, že po celou dobu VB nestíhala vůbec nic! Zřejmě takovou oboustrannou bitku neočekávali.
Plzeňáci za námi vběhli na nádraží a to je chvíle, na kterou nikdy nezapomenu. Někdo ze starých zařval — úúttóók, a už to jelo. Tak psychopatický náběh neočekávali ani domácí, ani benga a bohužel ani civilisti. Jak jistě víte, zemřela tam stará ženská, která se do té mely připletla a byla omylem sražena ze schodů. Nádraží bylo zdemolované, vstupní dveře totálně vytřískané a spousta plzeňských dokopána či hnána daleko od nádraží.
Pak již situaci začala zvládat VB a na obou stranách zavládla slušná gumoléčba a zatýkání. Tak jako zápas, tak myslím, že i bitka skončila remízou. Plzeňáci měli lepší začátek a nám jednoznačně patřil závěr. Na tehdejší dobu to byla velice zdařilá akce a nikdy na ten výjezd, ač je to již 13 let nezapomenu. Plzeň 1988 - to bylo fakt něco! Jak říkám až na smrt civilistky (zemřela asi tři týdny po utkání na krvácení do mozku), což se nemělo stát, stál ten výjezd za to! Přeji všem chuligánům spoustu takových výjezdů.
Forever Sparta!
Autor: Roman (Hool's Sparta seniors)
převzato z Football Factory č.13
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
