Ke stadionu dorážíme asi 5 hodin před výkopem s cílem splašit někde nějaké Cestou míjíme klubovnu Gate13 (nejopravenější barák v celé ulici), před níž již postává zhruba 200 hlavá skupina Ultras Pao, většina oděna do černých mikin. Pár jedinců nás zaregistruje a z dálky prohlídne, ale žádný kontakt nenavazují. Procházíme bez problémů dál a před sektory se snažíme vytipovat překupníky, kteří by nám mohli vytrhnout trn z paty. Hodnotíme, že ačkoliv už je všude poměrně dost lidí, připravená policie, pomalu odkláněná doprava atd., na překupníky je to ještě brzy. Dáváme si u zdejšího stánku vynikající gyros za 5 € a chvíli se bavíme s místní obsluhou, mimochodem, jak jsme se později dozvěděli, velkými fandy Pabla Escobara:)) Pozorujeme okolí a nemůže nám uniknout, jak někteří, na první pohled hodně zainteresovaní fanatici Panathinaikosu, mají nadstandardní vztahy s místními četníky. Občas si podají ruce, prohodí zdvořilostní fráze a v klidu pokračují na svém silném motocyklu v cestě po chodníku, ačkoli pár jejich kolegů za to samé před chvíli dostalo flastr…
Vyrážíme do jednoho místního bistra, kde už čeká zbytek dobrodruhů, kteří se stejně jako my vydali za vysokou kulturou do města Sókratova. Krátíme si čas diskutováním o všem možném i nemožném co alespoň jen trochu souvisí s fotbalem a věcmi okolo něj, a popíjíme nelahodné pivo bez pěny. Po čase se pár lidí z party trhá s tím, že jdou začít opět shánět lupeny. V klidu jsou jen ti, kteří mají zajištěný vstup na akreditaci To My Kibice nebo Blickfang Ultra‘, což se nás netýká. Dostáváme hlášku, že se klukům podařilo sehnat lístky bez jakýchkoliv excesů za přijatelných 25 €. Zvedáme se tedy a vyrážíme také zkusit štěstí. Netrvá dlouho a po pár významných pohledech už jsme vyzváni k následování jednoho opáleného mladíka za roh, mimo dohled bezpečnostních složek. Na chvíli nám prolítne hlavou, jestli to není nějaká léčka, ale po ujištění se, v jaké ekipě jdeme, nás obavy opouštějí. Týpek hrabe do ledvinky, kde má snad 50 vytištěných voucherů z online předprodeje, v původní hodnotě 13 € / ks. Dle dohody kupujeme lístky za 25 € a dalo by se říci, že obě strany jsou obchodem spokojeni. Odcházíme zpět do bistra a celí natěšení sledujeme šum kolem a čekáme, až padne přijatelná hodina a my se odebereme do sektoru. V té době jsme ještě netušili, že několik stovek metrů od nás už probíhá pouliční válka. Asi hodinu a půl před plánovaným začátkem zápasu zvedáme kotvy a razíme na stadion. Venku už se stmívá a atmosféra derby se nám pomalu ale jistě dere pod kůži. Přestože jsou zápasy v Řecku dlouhodobě bez přítomnosti hostů, člověk ví, že nudit se nebude…
Jakmile se přibližujeme ke statku, jeden z nás si v dáli všímá jakéhosi „nestandardního“ ruchu. Při zaostření pozornosti vidíme kordony fízlů a před nimi hořící popelnice a mopedy, přímo uprostřed bulváru. Několikasethlavý dav (s největší pravděpodobností partička z klubovny Gate13) zahazuje psy dlažebními kostkami, flaškami, značkami a vůbec vším co mají po ruce. Fízlové jen stojí a snaží se krýt štítem. Žádná jednotka atak neopětuje. Jen tak útrpně čekají, až to pomine, občas hodí slzák. Několik příslušníků je slušně trefeno a v doprovodu parťáků podpíráno při ústupu z bojové linie (pak jsou ale spatřeni s úsměvem na tváři a cigárem v hubě v „bezletové zóně“… hm, tak třeba příště…). Po zhruba půlhodině bitva ustává a zlobivci v klidu procházejí postranní ulicí ke stadionu na zápas. Věc nevídaná. U nás by byli agresoři po takovém riotu sevřeni ze všech stran a popraveni nebo alespoň bezpečnostními složkami nějak rituálně zohaveni pro výstrahu ostatním. V Řecku je vše hozené tak trošku jinak; benga jsou rádi, že se na ně zase pro jednou usmálo štěstí a jsou celí. Nejvíc nás ale všechny baví pozorovat normální lidi, jak prochází kolem té vřavy naprosto v klidu. Zamilované páry na randíčku nebo senioři s nákupem se ani za nic nenechávají vytrhnout ze svého světa, nikdo nehne brvou. Ihned se nám vybavuje jeden kultovní seriál pro děti o gangách a proslulý drsňák Ross Kemp, který s hnědou čárou na trenkách utíká před nějakou petardou při krakovském derby, přičemž paní v letech jde vyhodit odpadky a snad ani nezaregistruje, že by se v jejím okolí dělo něco nenormálního:)
Po této pouliční předehře se konečně vydáváme přímo na stadion. Odbavování probíhá v klasickém jižanském stylu. Kdo má lístek, jde s lístkem, kdo nemá lístek, jde bez lístku. Turnikety jsou nastaveny na volno, takže stačí, aby se vedle jednoho vchodu prolomila nějaká jiná vstupní brána, veškerá securitka odběhne hasit problém tam a jejich vchod je rázem na určitou dobu úplně volný. Jen za mnou prošlo na černo snad třicet lidí. V duchu se musím smát, jak jsem si představoval hrozivou buzeraci a ostražitost bezpečnostních složek jen pár dnů po průseru v Paříži, a zmatcích v Německu a Belgii. Díky Bohu, že Řeci nikomu moc neleží v žaludku…
Při vstupu do sektoru (vstupenky jsme nafasovali přímo za bránu) jsme naprosto uchváceni atmosférou, která tu již téměř hodinu před zápasem panuje. Neskutečná tlačenice, několik desítek lidí je rozvěšeno všude možně po sektoru na plotech a sítích. Všichni fandí jak smyslu zbavení; mávají vlajkami, odpalují pyro, supportují na 100%. Zabíráme strategická místa úplně nahoře na kraji a rázem máme celý kotel jako na dlani. Jeden pokřik střídá druhý. Kocháme se originálem Horto Magiko a při skákačkách se modlíme, aby to – vzhledem k evidentně přečerpané kapacitě tribuny – tenkrát architekt, statik a stavaři neposrali. Vše je naprosto dokonalé, až vlastně úplně vypouštíme fakt, že něco přeci jen není tak úplně v pořádku. Na hřišti se totiž rozcvičují jen hráči Panathinaikosu. Hosté nikde. Tato skutečnost nás trefí do očí až v okamžiku, kdy už má zápas začít. Domácí fotbalisté odchází do šaten a na hřišti se zůstávají nadále povalovat různé kužely, míče aj. Po chvíli se od místních kibiců dozvídáme, že při začátku rozcvičky byl trefen jeden hráč Olympiakosu rací, tudíž se všichni utekli schovat a odmítají nastoupit k zápasu.
Atmosféra začíná houstnout pořádně. Je půl hodina po termínu výkopu a nikdo neví, co tedy bude nebo nebude. Už se tak nefandí, jen když někdo ze třech speakerů něco zahlásí, tak se ozve reakce. Občas vykoukne nějaký hráč Olympiakosu z tunelu a je nekompromisně vypískán. Nastoupená policie na hlavní a protilehlé tribuně začíná být zjevně také poněkud neklidná. Chvílemi se strhávají menší strkanice s fanoušky, ale nic dramatického. Po další půl hodině je vyřčen ortel, který spustí lavinu. Nastupuje jakýsi kravaťák (pravděpodobně nějaký delegát nebo funkcionář klubu) a oznamuje, že zápas je odřeknut. Nastává peklo. Je vystřelena signální raketa, která dopadá až těsně ke kruhu na půlce a následně se odpaluje veškerá pyrotechnika, která byla připravená na utkání. A že jí bylo hodně. Bez prodleně nastupuje policie na hřiště a okamžitě začíná schytávat sprchu rací. Prolamuje se brána oddělující sektor od hřiště a první fanatici vybíhají na plac. Securitka utíká a dav začíná narůstat. Po zformování se začíná brutální atak na fízly. Léta po nich všechno, co je k dispozici. Neuvěřitelné množství pyra, reklamní bannery, sedačky… Vylamují se tyče z plotu, zapalují se střídačky a dokonce se odmotává ostnatý drát se žiletkami. Policie se chvíli dává do kupy a poté přechází do ofenzívy. Nejprve jsou chuligáni zaháněni slzným plynem a rozbuškami jen po úroveň brankové čáry, ale po pár dalších opakujících se akcích jsou fízly doběhnuti až k oněm vylomeným vratům u sektoru a zmasakrováni. Kdo se nestačil protlačit zpět dovnitř na tribunu, byl nemilosrdně ztřískán. Neviděli jsme snad jediné zatčení, ale o brutální lynče nebyla nouze. Na scénu, kdy týpek leží v bezvědomí asi metr pod plotem, dva fízlové ho dokopávají a třetí rube teleskopem do hlavy, dlouho nezapomenu. Stejně jako dnes již téměř všude, i v Athénách jsou vztahy na trase fans – policie, dalo by se říci, nenávistné až na osobní úroveň.
Riot trvá téměř hodinu, přičemž misky vah se převažují ze strany na stranu. Chvílemi tahá za kratší provaz policie, chvílemi chuligáni. Po vyčerpávajících bojích a s přibývajícími zraněnými začíná police dostávat situaci jakž takž pod kontrolu a přistupuje k vyklízení sektorů. Někde jim to jde lépe, někde hůře, ale nikde ne zcela snadno. Slzák je cítit naprosto všude. Vypadáme jak banda romantiků. Při snaze spořádaně opustit stadion nás před branami vítá policie jak jinak, než slzným plynem. Po nesmyslném vhození pár granátů do našich řad se naše skupinka nuceně rozděluje; jedni běží dál na ulici, druzí zpět na stadion. Ti venku dostávají mírnou gumoléčbu od nahecovaných fízlů, ti vevnitř si čuchnou k slzáku opravdu pořádně. No, nic co bychom nepřežili. Alespoň máme na co vzpomínat.
Tak to bychom za sebou měli zas jedno skvělé evropské derby. Druhý den po utkání vidíme na většině titulních stran novin: „Skandál! Zápas Panathinaikos Athény x Olympiakos Pireus kvůli výtržnostem fanoušků nedohrán! Tekla krev!“
A život plyne dál…
PS: Pozdrowienia dla wszystkich uczestników!! {youtube}qiqGQA2FP3U{/youtube} {youtube}NzOBjZoCAV8{/youtube} {youtube}FkoihnwVlBk{/youtube} {youtube}ABmsIEI-5jo{/youtube}
