Místo je to vskutku pěkné, park hned vedle hlavní ulice, ale není v něm ani noha a tím pádem žádné oko nežádoucího přihlížejícího. Již vidíme první dva jak stojí na začátku podchodu, šikujeme se do postavení a pomalým krokem jim jdeme naproti s potleskem rukou nad hlavami. Jeden z nich něco křičí do podchodu. Začínají vybíhat, k našemu překvapení počet trochu upravili na 50 možná lehce pod 60 dobráků. V tu chvíli je mezi námi rozdíl okolo 40-ti metrů. Sesouváme se k sobě – rameno vedle ramena. Při rozdílu 20- ti metrů od nás se jejich první řada zpomalí, v tom na nás začínají vylétávat skleněné lahve. Před první řadu se hrne druhá, ta má v rukou pásky a vidíme i dva teleskopy. V tu chvíli nečekáme, obracíme se a začínáme utíkat. Trošku je natahujeme a zkoušíme na dvou místech s prvními pronásledovately bojovat. To se nedaří a při kontaktu s prvními není moc času a tak jejich zadní voje dobíhají a dávají okusit chuť polobotkového blues, pásků a teleskopů. Nejaktivnější jsou holanďani ze Surinamu a jiných koutů planety. Jeden z našich je poctěn pozdravem od výtečníka s kobercákem nebo po domácku zkráceným kuchyňským nožem a odnáší si rozřízlou půlku a lýtko. Jsou slyšet houkačky a tak se rozprcháváme mezi domky. Zde v menších skupinkách, narážíme několikrát na stejně početné holanďany, ale ti před rovnocennou konfrontací mizí mezi baráky. Po 20-ti minutách se svoláváme dohromady a vyrážíme ke stadionu. Kdo nemá lístek není vpuštěn a není možnost si ho koupit. Nakonec končíme v nějakém baru a sledujeme televizi. Po zápase jdem k busu nebo autům a jedem domů.U busu se ještě dozvídáme, že nějaký normál byl pobodán do břicha a zad. Zápas trávil na sále. Co dodat? Nepoučeni z výjezdu sešívek a domluvou s holanďany z Ajaxu si připisujeme prohru s holanďany z Feyenoordu.
Klub přátel 3. poločasu.{jcomments off}
