Z POHLEDU BOHEMÁKA:
V sobotu se na Xaverov - Most schází solidní partička na mostecké. Ti však nedorazili. V neděli, na Baník sedí ve 14:30 v restauraci 11 osob + 1 dívka. Do toho se ozývají chachaři s nabídkou střetu skupiny na skupinu. To nemůžeme přijmout. Dohadujeme se o počet na počet (7/7 či 10/10). Nakonec nabízíme 10 na 10. Jsme odmítnuti. Chacharů bylo 50, nás 11. Co dodat? Nic ‚ostuda! Na zápase vlajku „Berserk" věšíme opačně, jako důkaz uznání naší prohry.

Dnes je tomu 26 let od tragédie na stadiónu Hillsborough (odehrála se 15. dubna 1989) na fotbalovém stadiónu Hillsborough v anglickém městě Sheffield během semifinálového utkání FA Cupu mezi Liverpoolem FC a Nottingham Forestem FC, když policie vpustila na přeplněnou tribunu příznivců Liverpoolu několik tisíc dalších fanoušků. Vypukla obrovská tlačenice, v níž bylo 96 osob ušlapáno k smrti a více než 700 zraněno. Tragédie, nejhorší v dějinách britského sportu a jedna z nejhorších sportovních katastrof na světě, vedla k přijetí rozsáhlých bezpečnostních opatření na britských fotbalových stadiónech.

 

O letní pauze bývá na fanouškovské scéně většinou pořádná nuda, protože se hrají pouze přípravná utkání. Ale tento rok nám nudné léto zpestřila právě takováto příprava, která se hrála v Edenu mezi hokejovou Slavií a týmem Chomutova. Za normálních okolností by toto utkání v řadách radikálních slávistů nevzbudilo žádný zájem, ale tentokrát nás už měsíc před utkáním po internetu kontaktují chomutovští, a nabízejí nám střet banda na bandu do dvaceti let. Tento návrh vzbudí ve slávistických řadách zprvu jen nedůvěru a smích, hodně lidí zastává názor, že si z nás chce někdo vystřelit, protože jsme o žádných výtržnících z Chomutova nikdy neslyšeli.

Od rána je v Českých Budějovicích asi třicet slávistů, kteří prohánějí dva mladé on nás. My se scházíme později,, a asi hodinu před zápasem jdeme ve třiceti lidech do města. Padá návrh, jít do hostujícího Sektoru, nebot' hospoda, kde sešívaní pijí, je hlídána policií. Kousek od stadionu je napadeno pět slávistů a jeden bohemák (ne hooťs), kteří dostávají pohlavky a tratí šály. Na to nás honí čerti a ženou nás na stadion. Potkáváme ještě deset slávistů, ale ti se k ničemu nemají a odvádějí je pokémoni. Prý jich šlo asi třicet k našemu sektoru, ale to jsme tam my ještě nebyli.

Z POHLEDU HRADEČÁKA:
Bohemians, odvěká nenávist, zápas na který se velmi těšíme, ale přesto skončil z naší strany neskutečným fiaskem. Po vydařeném začátku podzimu si věříme, a s klokany domlouváme bitku v parku. K našemu zděšení se nás v hospodě schází deset, z toho jedna holka. Když z autobusu vylézá 60 klokanů s tyčemi, nezbývá nám nic jiného, než se dát na úprk, Emil Zátopek by na nás byl hrdý! Ruku na srdce, kdo by se v podobné situaci zachoval jinak?
Po několika telefonátech, kdy dostáváme čas na reorganizaci, oznamujeme hospodu, ve které se právě nalézáme a přijímáme férovkou 15 na 15.

Z POHLEDU BRŇÁKA:
Je páteční večer, popíjíme v oblíbené nálevně a domlouváme se na sobotní zápas se Spartou, prostě idylka. Ta končí kolem půl jedenácté, kdy nečekaně před hospodu doráží 31 sparťanských hools, velmi dobré sestavy a vyzývají nás ven. Nás je na bitku tak 20-25, z toho asi deset mladých. Rychle se ještě snažíme přivolat posily, ale sparťané jsou dost netrpěliví (asi věděli proč), hrozí náběhem do hospody, a tak se kvůli rozpoznání svlékáme a jdeme ven. Pražané stojí v parčíku přes ulici rozestavěni do linie. My se odpočítáváme, obě skupiny se na sebe rozbíhají a začíná velice kvalitní a docela férový boj, který trvá asi dvě minuty.

Z POHLEDU ZLÍŇÁKA:
Na tento zajímavý zápas si dáváme sraz již den předem. Voláme hradeckým, že bychom chtěli boj banda na bandu a že se v den utkání ozveme. Nedělní sraz máme ve 12 hod. a schází se nás pouhých patnáct, což začíná být pro zajímavá utkání zvykem. Přesto jsme rozhodnuti jít do boje. Když se však dozvídáme počet hostů, tak svůj záměr měníme a požadujeme alespoň férovku. Hosté nám sdělují, že svůj autobus nechají v Otrokovicích a zbytek cesty dojedou trolejbusem. Máme je na některé zastávce napadnout. Čekáme tedy, ale hradečtí kolem projedou ve svém buse a jen nám zamávají. Později zjišt'ujeme, že za sebou měli kriminálku (hlavně, že pojedou trolejbusem).

Z POHLEDU BRŇÁKA:
Do Olomouce vyrážíme pouze v mladé sestavě a volíme cestu linkovým autobusem, abychom se vyhnuli fízlům. Hodinu před zápasem dorážíme do Olomouce a kontaktujeme Hanáky na férovku dvacet na dvacet do osmnácti let. Domácí souhlasí, a tak si dáváme sraz v parku kousek od stadionu. Na místo se scházíme po třech lidech, aby si nás nevšimli benga, když jsme již v piné sestavě, dávají olomoučtí dohromady sestavu dvaceti mladých. Na místě je i deset našich starších hoors, kteří nás přijeli povzbudit a bitku zdokumentovat. Pro vzájemné rozlišení si sundáváme trika a již přichází první náběh. Boj je zpočátku vyrovnaný, oba tábory se opět rozdělují a přichází náběh druhý.

Brigade Vlásek Z Máničky, Forza Pěvci, FCB Arabi a další "repliky" známých vlajek se v listopadu 2003 objevily na Bazalech u příležitosti reprezentačního barážového utkání o postup na ME U21

Parádní old school fotky ze zápasu Legie s Lodžským Widzewem. Na začátku zápasu se domácí fanoušci Legie prezentují kartoniádou "Vítáme v pekle", po této úvodní choreografii domácích začlo Varšavské peklo s pořádným polským stylem a zápas se přerušoval. Více v článku.

Z POHLEDU CHACHARA:
Na tento páteční zápas jsme ani v nejmenším nečekali příjezd hostujících příznivců, a tak jsme se ho ani nehodlali zúčastnit. O to větším překvapením bylo, když spart'anskou skupinu potkal jeden z našich před zápasem. Začíná žhavení telefonů a shánění lidí. Osmnáctičlenná skupina letenských odchází ze stadionu již ve třicáté minutě a míří na vlak. Nás je v tu dobu šestnáct, a tak nezbývá nic jiného než jít do toho. Sparťané přicházejí na domluvené místo, ale následný střet je příliš krátký na to, aby se rozhodlo, kdo je lepší. Ukončuje jej policie, která obě strany rozděluje. Chvíli oba tábory atakují uniformované, ale když se blíží policejní posily, tak urychleně mizíme.

Z POHLEDU BOHEMÁKA:
Jelikož se brněnští tentokrát neozývají, podceňuje většina situaci a na připravovaný sraz vůbec nedoráží. O pár minut později se to však ukazuje jako fatální chyba. Hosté se ozývají asi dvě hodiny před zápasem a požadují střet. Nezbývá než přiznat, že jsme se nesešli a proto jejich snahu odmítáme.
Pár minut před odchodem dáváme dohromady tak třicet kusů a vyrážíme do Vršovic. U stadionu jeden z nás útočí na čtyři Brňáky, ti se dávají na ústup a zasahuje policie (asi to nebyli hools). Z horní restaurace vychází pět dobře vypadajících týpků.

Additional information