Po několika málo minutách jsme se dočkali. Moravanům se však moc do boje nechtělo, protože většina zůstala ve voze. Přitom jsme jim dali dostatek místa a času, aby vylezli ven. Podle přihlížejících se do boje na ruce zapojilo z opavských tak sedm až osm lidí, od nás všichni. Po krátkém boji to však i tito stateční vzdali a zaběhli zpět do tramvaje, kde chvilku drželi dveře a pak odjeli. Protože se dalo tušit, že co nevidět přijedou čerti, rozešli jsme se do postranních uliček. Jedna skupinka ještě narazila na jednoho „hrdinu" z SFC, který utekl z místa boje. Doteď asi lituje, že to udělal, protože jsme s ním naložili tak, jak si zasloužil. Po několika ranách byl hozen do popelnice a zasypán dalšími odpadky.
autor: Kolektiv BDzL (Sparta Praha)
Z POHLEDU OPAVÁKA:
Tento výjezd začíná hodně tragicky. Na nádraží se nás schází třináct, a to ještě ne v nějak silné sestavě. I tak se však po nedlouhém rozmýšlení rozhodujeme vyrazit. Raději být a třeba dostat, než nejet vůbec. Z Opavy s námi vyráží i čtyři policajti. V Ostravě už jich je o něco vice. Jsou zahlédnuti i dva chachaři. Dochází k jedné férovce, kterou vyhrává náš. S již zmíněným čtyřčlenným doprovodem pokračujeme směr Praha. Chlastá se celou cestu a to dost kvalitně. Náš inženýr opět předvádí jeden ze svých úletů a vyhazuje jednomu z nás oknem značkové boty.
V Praze nás čekají ještě tři naši (i s rezervními boty), čímž se náš počet definitivně uzavírá na šestnáct (bez komentáře). Na stanici metra máme cca šestičlenný doprovod PČR, který nás však v momentě nástupu opouští a my tak pokračujeme sami. Naše zmatky v dopravě způsobují několik přestupů. Už se pohybujeme Prahou dost dlouho a napadení Sparťany visí doslova ve vzduchu. Určitě si nás musel někdo všimnout (rozhodně jsme se nemaskovali a s klidem jsme si fandili). Pořád však nic. Na Vltavské čekáme asi patnáct minut na šalinu. Zahlížíme skupinku cca osm až deset mladších skinheadů se sparťanskými šálami, hned nabíháme a skupinka mizí v nedohlednu.
Tak teď už půjde do tuhého. Jedeme šalinou a zastávku před Letnou spatřujeme hools Sparty. Z dálky to vypadá na dobrou dvacítku. Nás bylo odhodláno tak osm až deset, což by určitě nestačilo, tak volíme taktiku bránění dveří. Sparťanů nebylo zdaleka tolik. Nakonec bych to kvantitativně odhadoval, tak na stejný počet. Kvalitativně rozhodně lépe vypadali pražští. V jejich rukou navíc zahlížíme baseballovou pálku a nějaký ten pásek. Bráníme dveře a jsme přitom vyzýváni ven, ale jelikož nemáme s sebou žádné zbraně (až na jednu láhev od vína, kterou i s taškou hází jeden z našich sparťanovi přímo do ksichtu - což bylo, přiznávám hodně zákeřné). Věnujeme se dále obraně, která se nakonec vydařila. Dveře se zavírají a někteří z nás spatřují dva naše, kteří vyběhli ven a nestihli se vrátit. Dostávají pěknou nakládačku a vůbec ne férovou. Dva až tři na jednoho, kopání na zemi, baseballová pálka se také činila. To některé z nás naštvalo tak, že se pokoušíme vykopnout dveře, marně. Náš počet i nálada klesá. Čekáme pod sektorem a dorážejí i naší „opozdilci“. Jeden dobitý s odřeninami, druhý dobitý s rozbitou hlavou a z centimetrovou ránou na noze, kterého ihned i přes jeho odpor vedeme k sanitce, načež je ihned odvezen do nemocnice.
Fotbal? Hrála Opava, takže si soupeř pohodlně připsal tři body. Téměř cely zápas fandíme, někteří i do půl pasu, což v té zimě a chumelenici zobrazuje náš vztah k docentu Chocholouškovi. Po zápase jsme naloženi do policejního antonu (pravda, dnes nikdo ani nijak neprotestoval) a odvezeni na nádraží, kde čekáme na vlak. Tentokrát už nejsme ponecháni bez dozoru, a tak se vcelku logicky letenští již o nic nepokoušejí, i když se to dalo očekávat.
Závěrem bych chtěl „poděkovat" všem opavským, kteří seděli doma na prdelích nebo v hospodách či se vymlouvali na nedostatek peněz. S takovou to můžeme rovnou zabalit.
autor: Oskar (Slezský FC Opava)
převzato z Football Factory č.15
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
