Na to pokládají telefon. Kromě toho počtu se vším souhlasíme, ale hostům se už nelze dovolat. Vyrážíme tedy v plné sestavě na místo boje, ale soupeř nikde. Po dvaceti minutách čekání to vzdáváme a jdeme zpět na stadion. Ještě však jdeme zkontrolovat jednu část parku a naše zvědavost se vyplácí, soupeř je na dohled. Formujeme svoje šiky a útočíme. Mostečtí padají jeden za druhým a okamžitě řvou dost. Když je ale necháme, tak vstávají a opět se zapojují do boje. To se nám vůbec nelíbí, a tak začínáme dohrávat souboje do konce, na to mostečtí reagují tím, že vytahují opasky. V té chvíli jdou od nás všechny zábrany stranou a začíná doslova lynč. Soupeř je naháněn po celé Stromovce. Po boji se většina lidí domlouvá, že dnes fotbal „výjimečně" vynecháme a odchází raději na žejdlík. Závěrem snad jenom to, že bitku by jsme určitě vyhráli i kdyby byly počty vyrovnané, ale když někdo zavolá takhle pozdě, tak se nemůže divit, že jsme si nezahráli čáru o to, kdo od nás zůstane sedět v hospodě a kdo se půjde prát. A ještě malá rada na závěr pro ostatní fans. Mostecké chuligány poznáte podle stylového oblečení, polovina lidí od nich byla totiž v montérkách.
autor: Kolektiv BDzL (Sparta Praha)
Z POHLEDU MOSTEČÁKA:
Scházíme se kolem jedenácté hodiny v jedné z mosteckých hospod v počtu dvaceti pěti lidí, což se mi na semifinále se Spartou zdálo dost málo. Byl však všední den a dost lidí nedostalo volno v práci, ve škole, na vojně. Ve dvě vyrážíme na Baník, kde už čekal autobus. Cestou se k nám přidávají ještě dva skini z Teplic, nepatřící k Division nord. Na místě odjezdu dostáváme vlastní autobus a je nám připomenuto, jak se máme chovat, jinak bychom měli útrum. Z Mostu nakonec vyjíždějí tři busy (dorost a tak), při cestě dost pijeme, což vyústilo v bitku s teplickými, kteří jsou vyhození z busu. Po chvilce dohadů je však pouštíme zpět a jedeme dál směr Praha. Po příjezdu do velkoměsta se necháváme vysadit před Letnou a rozdělujeme se, na dvě části. Jedna míří na stadion a druhá jde na popravu (domluvená férovka). Je nás patnáct plus jeden fotoamatér, na domluveném místě trochu bloudíme, ale po chvíli nacházíme postavy, které se na nás když zařveme „Baník" hrnou jako o život. Začíná střet, do kterého se od nás zapojují snad všichni, ale nevydrží to moc dlouho. Holt, nejsme nějací zabijáci a v boji jeden na dva, nebo jeden na tři je převaha Sparty zřejmá, a tak jsme po chvíli rozprášeni. Přicházíme o jednu šálu Brux Vandals, kuklu, která se válí někde v pralese, brýle a málem i o mobil, který však O. vrátil. Tímto díky. Na stadionu začínáme docela slušně fandit, ale když koukáme na to prodané klání, tak se nám chce spíše blít. Ale co, vesnice se přece přijela bavit do velkoměsta, a tak se bavíme. Zkoušíme papíry, které v tom námi zaplněném sektoru nejsou nic moc, tak je trháme a děláme zelený déšť, který již vypadá lépe. Domácí na stadionu k vidění nejsou, přestože je „narvaný k prasknutí" asi tisícovkou diváků. Po utkání, které Baníček prohrává, jdeme okolo Sparta baru, kde jeden z Brux Vandals vyzývá sparťana na férovku, kterou on odmítá. S ním tam jsou ještě čtyři další, kteří když spatří, že se na ně rozebíháme, prchají do onoho pajzlu. S námi je pořád policie, a tak dovnitř jít nemůžeme a jsme nasměrováni k busům, do kterých nastupujeme a v poklidu odjíždíme.
P.S.: Adame, víš co to je domluvená férovka v Praze? Nápověda: B....T! Smrt férovkám v podobě ACS!
autor: Leva, Horda und Malis/Brux Vandals (Most)
převzato z Football Factory č.16
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
