K oběma pomocím bylo několik rozporuplných názorů, nakonec se to s KSG vyřešilo samo, jelikož ti nemohli přijet. Okolo Bohemians to bylo zajímavější, jelikož jistý člen NOP (Národní odpor Praha) začal šířit zvěsti o tom, jak se na Slavii slézají příznivci hnutí AFA a Slavie spolu s Bohemians tvoří levicovou skupinu. Mluvilo se i o tom, že společně se Slovanem a Brnem bude právě NOP. To možná některé lidi ve Slavii trochu znechutilo, jelikož jejich názory jsou povětšinou pravicové. Nakonec se však vše vysvětlilo a NOP si vede svou válku a neplete se do věci hooligans. O pomoci Bohemians (v obou táborech část lidí projevila zájem, aby se střetu zúčastnili) se nakonec rozhodlo díky tomu, že klokani nechtěli vystupovat nejednotně, a tak zamítli žádost ze strany Slavie, aby se případné pomoci zúčastnili pouze nepolitičtí a vesměs lidé, kteří stáli za dřívější družbou Slavie a Bohemians.
V den „D" se pomalu na místě srazu scházejí slávisté, kteří se již dozvídají, že je soupeř na Strahově, a že chce střet ve Stromovce okolo šestnácté hodiny. To však naráží na nepochopení domácích, jelikož ti dopředu počítali se střetem v 17 hodin ve Vršovicích. Nakonec se tedy obě skupiny dohodnou a střet se má odehrát kolem šesté ve Vršovicích. Počet slávistických bojovníků se ustálil na počtu 39, z čehož velkou část tvoří mládež a je zde i několik jedinců, co jdou do takovéto akce vůbec poprvé. Hodně zklamala starší generace, která zde měla pouze jednoho zástupce a to ještě člověka, se kterým se vůbec nepočítalo. Všem je jasné, že soupeř bude mít přesilu, a že rozhodně nebude nijak slabý a to už jen z důvodu, že loni ve střetu se Spartou narazil.
Když soupeř nahlásil, že je na místě, vyráží k místu střetu i slávisté. Vládne bojová nálada a domlouvá se strategie. To již je vidět soupeř, který je vzorně rozestaven v řadě a jeho počet je již v této době odhadován na 60 - 70 lidí. Zhruba třicet metrů od něj však padá jakákoliv domluvená strategie a většina slávistů se rozbíhá na soupeře. Ten v klidu vyčká a smete tuto vlnu náporu celkem snadno a začíná útočit, takže většina slávistů má proti sobě dva i více protivníků. Je tedy celkem jasné, že ten, co se snaží válčit končí na zemi, bohužel ne všichni vydrželi nervově a dávají se na ústup, takže si obě strany ještě zaběhaly. Slávisté jasně prohrávají a soupeři to nijak vehementně nezneužívají k nějakému lynči. Sice padne nějaký ten kopanec, ale to k tomuto druhu podnikání prostě patří. Oba tábory se rozcházejí, hosté s pocitem vítěze, slavisté doslova lízat si rány.
Poklona patří Slovanu za počet, nikdo nečekal, že se jich v Praze objeví tolik. Kritika do slávistických řad za totéž, tedy počet. Tak zase někdy...
autor: Slavia hooligans (Slavia)
Z POHLEDU SLOVANISTY:
Již začátkem ledna jsme se rozhodli, že na tento přáteláček do Prahy vycestujeme. Možným pražským soupeřům jsme dali tři týdny předem vědět, že přijedeme a vyzvali jsme všechny tři místní kluby (Slavii, Bohemians i Spartu) ke střetu beze zbraní. Čekali jsme, že se ozve Sparta i Slavie, a že naši výzvu přijmou. Slávisté výzvu okamžitě přijali, naopak příznivci Sparty a Bohemians se tvářili, že se jich naše návštěva vůbec netýká. Podmínky setkání jsme vyložili dostatečně dopředu jasně: beze zbraní, banda na bandu a hlavně před utkáním.
V den zápasu vyjíždíme z Bratislavy autobusem v počtu 42 lidí, zastavujeme se v Brně, kde následuje přestávka a přibíráme Brňáky. V průběhu další cesty kontaktujeme slávisty, se kterými se nemůžeme dohodnout na čase a místě vzájemné konfrontace. Nejprve si dáváme jednoznačnou podmínku, že akce musí proběhnout do 16. hodiny ve Stromovce. Později o hodinu ustupujeme, ale slávista se nemohl přesné vyjádřit, a tak se ještě ozve.
Do Prahy dorážíme bez problémů (dali jsme si zákaz rabování benzinek, abychom se vyhnuli fízlům), a tak se kolem třetí hodiny nacházíme na Strahově v nějaké hospodě. Voláme slávistovi, ale ten stále není schopen nic konkrétního říct a začínáme být nervózní, že nakonec domácí nedají dohromady bandu a budou se pouze vymlouvat. Později se však domlouváme a to tak, že akceptujeme slávistické podmínky a vyjíždíme za nimi do Edenu, kde jich v 17.30 čekáme na domluveném parkovišti. Je nás do boje připravených 40 Slovan + 22 Brno. Po asi patnáctiminutovém čekání vidíme v dálce přicházející slávistickou bandu. Kvůli rozeznání jsme si nakoupili bílé respirátory na ústa a brněnští se označili bílou páskou na rukávu. Sešívaní se zastavili asi čtyřicet metrů od nás a spustili nějaký chorál, my odpovídáme svým chorálem a slávisté na nás s velkým řevem nabíhají. My stojíme a čekáme. Domácí se v počtu 39 lidí zastavují asi pět metrů před námi a v tom nabíháme my. Jejich první linie, která se aktivně zapojuje dostává nespočet úderů a okamžitě padá na zem. Prorážíme je a žádná jejich linie již nic nezmůže, a tak utíká. Je již tma a přes označení náhubky nerozpoznáváme kdo je kdo, a tak někteří z nás dostávaji od vlastních. Bitka trvala zhruba dvacet sekund a o našem vítězství není pochyb. Kuriozitou bylo, že slávisté si na rukávy pro rozeznání natáhli bílé pásky...
Na fotbal se nakonec nešlo, protože se hrálo v 15.30, a tak jsme měli na výběr fotbal, nebo střet. U slávistů si ceníme, že odmítli pomoc bohemáků, kterých bylo údajně připravených 40. Bohemáci, sami jste měli strach? A spart'ané, vy co? Přesto, že slávisté bitku prohráli, zaslouží si velké ocenění, protože se jako jediný klub z Prahy postavili a naši výzvu přijali.
autor: Vymetený Fanúšik (Slovan)
Z POHLEDU BRŇÁKA:
Asi čtyři týdny před přátelským utkáním Sparta - Slovan se sparťaně táží, jestli Slovan a Brno tento zápas navštíví. Vzhledem k fotbalovému turnaji v Bratislavě musí slovanisté odpovědět negativně, ale nabízí o pár dní dřívější termín, ve středu, kdy hraje Slavia se Slovanem. Při této příležitosti hool's Slovanu po domluvě s chuligány z Brna vyzvou pražské kluby, jestli je někdo schopen postavit nějakou ekipu na fight. Výzvu přijímají jen slávisté, ostatní Pražané se nevyjádří.
A tak ve středu ráno přijíždí do Brna kolem čtyřiceti „Pressburg hooligans" a nabírají 22 brněnských hooligans do svého busu. V Praze vysedáme na Strahově a jdeme pít do klubu 011, kde kontaktujeme slávisty - protože slávisté nechtějí střet před zápasem, že jsou ještě ve školách a práci, tak na fotbal nejdeme, abychom na sebe nenabalili acaby. Domluva se slávisty poněkud vázne, nelíbí se nám, že slávisté trvají na čase o jednu až dvě hodiny pozdějším, než mělo být domluveno (už kvůli kameře, kterou tam slovanisté táhnou - nakonec díky tmě je nahrávka k ničemu), a také že chtějí, abychom jeli my za nimi do Vršovic, a opět se tak podřizovali, jako kdysi na Vltavské ve všem protivníkovi. Žel zdá se, že pokud to nesplníme, tak ze střetu sejde, a tak se podřizujeme.
Nacházíme ve Vršovicích na plácku blízko parku vhodné místo a voláme domácím. Zhruba za dvacet minut vidíme ve tmě v dálce větší skupinu lidí. Proběhne z obou stran několik skandovaček a jde se na to. Slávisté jdou do parku a když jsou 50 metrů od nás, tak se rozběhnou. Slávistů je kolem čtyřicítky. Brno + Slovan drží linii a čekáme až do nás vběhnou. Slávisté však zastavují asi 3-5 metrů před námi a v tom okamžiku všichni vybíháme. Asi dvacet slávistů v zadních řadách se otáčí a utíká. Naše převaha je drtivá a i když bitka celkově trvá možná dvě minuty, je rozhodnuta během 10 vteřin, pak už se jen nahánějí ti, co se pokusili utéct a ničí se několik držáků v řadách Slávie. Přesto uznání patří první řadě slávistů, kdy se někteří drželi velmi dobře a někteří jedinci byli skoleni až přečíslením. Bitka byla vedena beze zbraní a bez dokopávání a byla trochu ovlivněna rozpoznávacím znamením, kdy Brno i Slávia zvolili náhodou stejné znamení a to bílou pásku na rukávu. Díky tomu vznikaly poněkud bizardní situace a někteří slávisté byli zvednutí ze země v domnění, že jsou z Brna. Přesto jasná výhra koalice Brna a Slovanu. Zranění na straně koalice nulové, dostal jen Tino od vlastních, a to "náhodou".
Po střetu okamžitě nasedáme do busu a mizíme z místa střetu, v okolí už jsou slyšet sirény policejních vozů. Asi deset minut po střetu se dozvídáme o bandě zhruba 30-40ti klokanů, kteří se sešli jako alternativní pomoc slávistům, a po odmítnutí slávisty se asi zase rozešli, protože nás nekontaktovali. Poděkování patří Slovanu za pohodlí na cestě busem a slávistům, kteří jako jediní naši výzvu přijali.
BKS FOREVER!
PS: Pozdrav do vězení Berrymu, Vlčkovi, Robinovi P. a Kamilovi, at vám to rychle utíká, těšíme se na Vás, železnou vůli vám nezlomí!
autor: Weekend Warrior (JKG-Brno)
převzato z Football Factory č.19
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
