Musím vzpomenout i na výjezd na Spartu, kde každý ze 16 Spartakovců dostal. Co se týče domácích zápasů, tak jsme měli jednoznačně navrch. Mezi památné zápasy té doby patří ten se Spartou Praha, kdy jsme napadli asi 80člennou skupinu sparťanů a ti se rozutekli po hrací ploše, do hráčských kabin a po okolním sídlišti. Kdo nestihl utéct, dost dostal a přišel o vlajku či šálu. Ale u nás dostali i fans Olomouce, Dunajské Stredy i další.
Koncem osmdesátých let fotbal v Trnavě upadal, bojovali jsme o záchranu a tím upadala i fans scéna v Trnavě. Domácí kotel prakticky vymizel, objevil se pouze na zápasech se Spartou a Slovanem, který postoupil do první ligy a zápasy s ním patřily v té době k nejzajímavějším a nejpočetnějším, co se týče fans, ať už doma nebo na výjezdu. Před naším sestupem do 2. ligy si pamatuji dva výjezdy na Slovan. Bylo nás asi 400 a bitky probíhaly v průběhu celého zápasu, ale doplatili jsme na neorganizovanost a nakonec měli slovanisti navrch.
V roce 1988 vznikla družba s fans Baníku Ostrava, která trvá dodnes. Udržovali jsme i vztahy s fanoušky Chebu a Plzně. Nejpočetnějším výjezdem té doby bylo finále slovenského poháru v Trenčíně, kde bylo asi 4000 lidí z Trnavy a prakticky všichni tvořili kotel. Po naší prohře s Interem probíhaly ve městě výtržnosti, byl převrácen televizní přenosový vůz a několik rozbitých výloh.
Po sestupu do druhé ligy začal Spartak vyhrávat a znovu se utvořil domácí kotel, ve kterém bylo na zápase s VSS Košice asi 300 lidí. Na výjezdech v Senci, Hurbanově nás bylo 400, v Levicích 100. Ale v Bratislavě na ŠKP nás bylo 40 a dostali jsme od slovanistů a přišli o několik vlajek. V té době vznikla i družba s Košicemi, která trvala sedm let a skončila kvůli vztahům Košičanů se sparťany.
Po návratu do první ligy a slabých výkonech Spartaku to bylo jako předtím. Kotel žádný a výjezdy slabé. Po rozpadu Československa a po příchodu trenéra Peczeho začal hrát Spartak super fotbal, naplnily se tribuny a kotel se značně rozrostl. Někdy ho tvořilo i 2000 fans. Na výjezdy se jezdilo v tisících. Například na Slovanu bylo 8000 Trnaváků, v Trenčíně 5000 apod. Skončily časy, kdy slovanisti chodili od rána po Trnavě a nic se nestalo. Dvakrát po sobě v Trnavě dostali. V Trnavské pivnici přišli o šály, vlajky a dresy a ti, kteří se nezabarikádovali v šenku nebo neutekli přes plot, dostali co se do nich vešlo. Od té doby jezdí do Trnavy půl hodiny před zápasem. Památný je i zápas v Dunajské Stredě, po kterém Spartakovci vyházeli fans DAC z vlaku. Obnovily se vztahy s chachary, které po rozpadu republiky mírně ochladly.
V roce 1997 se z existující skupiny „Alky Fans“ vyčlenila 40členná skupina Red Black Warriors. Přes baníkovce jsme navázali vztahy s fans GKS Katowice. Začali jsme vydávat fanzine Red Black Warrior. Po neúspěšných bojích o titul se zmenšil počet fans v domácím kotli i na výjezdech, ale zato se zlepšila naše organizace a bojeschopnost. Momentálně jsou na každém našem zápase "kukláči", což značně zabraňuje střetům s našimi nepřáteli, a tak se zaměřujeme na zápasy našich soupeřů, např. na napadení Košičanů v Dubnici, kde jsme ukořistili jednu vlajku, nebo Nitranů v Senci, kde jsme získali dvě vlajky, dres, šálu a kuklu. Napadli jsme taky slovanisty na cestě vlakem do Žiliny, kde jsme ukořistili šály a dresy. Za naši nej akci považuji tu poslední, po zápase s Interem, kde jsme se bili s policajtama, přičemž 40 fízlů bylo nuceno utéct a zabarikádovat se na stadionu, ale i přesto dost dostali. Zapojilo se asi 150 spartakovců. V neposlední řadě musím vzpomenout na zhruba půlhodinovou bitku s Košičanama na Superpoháru v Nitře s naším vítězstvím.
Myslím si, že momentálně se na Slovensku můžeme střetnout s kýmkoliv a budeme si minimálně vyrovnanými soupeři.
autor: Chuligán z R.B.W. (Spartak Trnava)
převzato z Football Factory č.7
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
