Po malých skupinkách odcházíme do hospody a na nádraží se přesouváme zadem přes poštu. K našemu překvapení zde není žádný fízl. Chvíli zmatené ve dvaceti pobíháme po nádraží. Po chvíli nacházíme vlak s hosty a ti, když nás spatří, okamžitě vylézají ven. Nás je vpředu jen pět, třicet metrů nikdo a zbytek našich stojí na perónu. Ze zadních pozic vyletí na Hanáky pár kamenů, což nebyl nejlepší nápad, protože mohli trefit i někoho od nás. Vzhledem k tornu, že byl soupeř ozbrojen opasky a řetězy (my byli neozbrojeni), neodsuzuji to. Po menší potyčce, kterou jsem odnesl rozbitou hlavou, přibíhají první benga a já ve zmatku zdrhám pryč. Bitka pokračovala ještě na peronu, ale z plzeňských se zapojilo málo lidí. Pak přijíždějí policejní posily a zatýkají sedm našich, z nichž jeden končí na záchytce a tam dostává lekci.
Celkově je třeba sigmákům přiznat vítězství.
Autor: Dan (Pilsen boils)
Z POHLEDU OLOMOUČÁKA:
Původně plánovaný autobus padá, takže se musíme vydat na riskantní cestu vlakem. Všichni určitě víte, jaký máme strach z průjezdů Prahy (jsme jen děti a máme strach se sešívaných sigmožroutů!). Ne, vážně. Je nás jen 16, takže pocity smíšené, ale každý se na Prahu těší. Pinďa dává trénink s pankáčem už v Chocni. Jsme všichni v bílých košilích a kravatách, čímž docela unikáme pozornosti pokémonů. Dojeli jsme do Holešovic a jelikož Sparta hrála v Liberci a Baník v Blšanech, přesouváme se ohlédnout terén na Hlavní nádraží. Zde však nikdo není. Před příjezdem do Plzně dáváme „alcohoolsům" s dostatečným předstihem vědět, kdy přijedeme.
Na nádraží však nikdo není. Ani pokémoni tu nejsou. Projdeme se po Plzni, potkáme naše automobilové a jdeme na stadion. Ani na stadionu domácí nejsou, a tak jdeme do jejich sektoru. Benga jsou proti, a tak se vracíme zpět do nám určeného. V prvé půli pějeme chorály, provádíme samé stupidity (kulturistické sestavy, běh v trenkách kolem stadionu, bitka v sektoru, ...), ve druhém poločase většina spí.
Následuje klidný odchod na nádraží za silné policejní asistence, kdy nás domácí neustále sledují. Když již v poklidu popíjíme ve vlaku, zjevují se z druhé strany nástupiště plzeňští (cca 30) a kamenují nás. Okamžitě vybíháme z vlaku, čímž jsou evidentně zaskočeni a půlka jich opouští bojiště. Do přímého střetu jich jde asi deset. Dochází k boji pásky, policie je zmatená a nechává nás dost dlouho v klidu. Když už jsou domácí rozehnáni, uniformy nás zahánějí do vlaku.
Optimisticky naladěni (avšak s respektem — Baník, Sparta, Slaboh) vyrážíme do Prahy. Víme, že plzeňští dali slavistům info o našem počtu i odjezdu. Při příjezdu na Smíchov kupodivu všichni dodržují bitevní plán, Slaboh však nikde. Sotva se rozjedeme, vybíhají za hurónského řevu berserkové o tři nástupiště dále. Nechápeme, co to mělo znamenat. Usuzujeme z toho, že šlo pouze o předvoj a chystáme se na střet na Hlavním. Zde je však úplné mrtvo, po Slabohu ani po banikovcích či sparťanech nejsou žádné stopy. Abychom byli upřímní, při našem počtu nám to ani moc nevadilo. Chvíli před odjezdem přibíhá z vestibulu hlídka a hlásí, že byly spatřeny pofidérní osoby. V tu ránu je po bitevním plánu a tupě se na ně vrháme. Jsou však rychlejší a je jich málo. Později se dozvídáme, že šlo o mladé slávisty.
Jeden z podařenějších výjezdů, možná i díky našemu maskování v košilích.
P.S.: My máme tajemství!!!
Autor: Tom/NSC a Koudi/HHZ (Olomouc)k
převzato z Football Factory č.12
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
