2. V jakém stavu byla ultras a chuligánská scéna v Luhansku před konfliktem na východě Ukrajiny.
Obecně bych řekl, že jsme nebyli špatní, sice nevyzrálí, ale s dobrým směrem. Pořád jsme měli málo, vypadalo to, že nejlepší časy teprve přijdou a my se k nim musíme probojovat. Co se týká nadšení, to bylo. Sektor sice pomalu, ale každým rokem, rostl. Ve tvorbě choreí jsme se snažili neustále zlepšovat. Téměř celé město bylo zaplaveno graffity. Ve střetech jsme získali několik cenných vítězství, díky silnému jádru složenému ze sportovně založené mládeže, která také seriózně přistupovala k podpoře týmu v hledišti. Pravda, k vrcholu ukrajinské scény jsme měli daleko, ale rozdíl se s každým rokem výrazně zmenšoval.
3. Dnes tvůj klub stále několik fanoušků podporuje, „doma“ i na výjezdech. Patříš k nim? Co se stalo s ostatními?
Ano, rozhodně patřím. S výjimkou období, kdy jsem byl v řadách Armády Ukrajiny. Fotbal je pro nás teď hlavně možnost cestovat po celé zemi a potkávat se. Samozřejmě, teď není v našich silách hromadně se dohodnout na všechny zápasy, každý má své priority, vždy nejprve řešíme, jaký zápas můžeme navštívit. Celkově platí, že páteř hnutí se podařilo zachránit, ale mnozí odešli. Stalo se tak z různých důvodů, ale já mám ke všem stále kladný vztah a hlavně pochopení, je to jejich věc. Také jim děkuji za čas strávený spolu, bok po boku. Třeba se ještě někdy potkáme a kdo ví, třeba spolu zase jednou vyrazíme na výjezd fandit našemu týmu. Výjimkou pro mne jsou jednotlivci, kteří se přidali na druhou stranu v této válce.
4. Na Ukrajině momentálě platí příměří mezi všemi tábory. Je dodržováno?
Ano, je striktně dodržováno. S výjimkou lesních střetů dohodnutých předem a za souhlasu obou stran.
5. Jakým aktivitám se momentálně věnují fanoušci na Ukrajině krom návštěvy fotbalových zápasů? Zejména ve vztahu k aktuálnímu konfliktu.
Akce z iniciativy fanoušků výrazně vzrostli se začátkem konfliktu. Byl tu „Pochod jednoty“, fanouškovské turnaje i různé formy hlídek. Nyní mnoho fanoušků spolupracuje v řadách vojáků. Ve městech teď probíhají hlavně civilní akce, ale i fanoušci se na nich podílí. Prostě jako zodpovědní občané.
6. S kým má Zorja družbu a kdo je naopak její největší rival?
Teď máme družbu vlastně se všemi. Pokud se budeme bavit o starých časech, tak naši největší nepřátelé byli Dněpr, Šachtar Doněck, Poltava a Simferopol. Pak jsme s některými, jako například s Dynamem Kyjev, udržovali křehkou neutralitu. Našimi družbami byli Metalurg Záporoží, Metalist Charkov a Mariupol. S ostatními byli vztahy hlavně na osobní úrovni. A celkově pak neutrální.
7. Jaká je filozofie tvojí „firmy“? Co jsou vaše nejzásadnější hodnoty? A co naopak zásadně odmítáte?
Snažili jsme se rozvíjet zdravý životní styl, pomocí sportu zocelovat mladé lidi schopné postavit se sami za sebe. Naším cílem také bylo, aby naše aktivity nezpůsobovaly konflikty s klubem - podpora týmu byla rovněž prioritou. Samozřejmě, ne všichni plně souhlasily s tímto směrem a měli svou vlastní cestu, ale pokud mluvíme o jádru skupiny v současnosti, udržujeme stále stejný kurz.
8. Jaký je váš postoj k fotbalovému svazu? A naopak její postoj k fanouškům?
Obecně je ten vztah neutrální, i když drobné konflikty v minulosti byly. Komunikace mezi fanoušky a svazem se pohybuje hlavně v otázce podpory reprezentace. Řekl bych, že náš fotbalový svaz je poměrně špatně fungující organice a asi proto s ní nemáme žádný vztah, nikdo ji neřeší.
9. Zajímáš se o fanouškovské scény v zahraničí? Víš třeba něco o českém prostředí?
Samozřejmě se zajímám o dění v jiných zemích, ale v současnosti věnuji pozornost hlavně dění na Ukrajině a to i mimo fotbalové prostředí. Českou scénu sleduji v rámci celoevropských souhrnů toho nejzajímavějšího.
10. Vraťme se zpět k fotbalu. Zorje se na hřišti celkem daří, na podzim dokonce přivítala v Oděse slavný Manchester United. Jaká je budoucnost klubu nyní? Tedy v době kdy se tolik klubů na Ukrajině pohybuje na hraně krachu.
V klubu je momentálně trend celkového snižování nákladů ve všech oblastech jeho fungování. Šanci dostávají mladí ukrajinští hráči, naši odchovanci, které se klub snaží rozvíjet a později je nějak zpeněžit. Silně našemu rozpočtu pomohla rovněž zmíněná účast v evropských pohárech. V tuhle chvíli platí, že pokud se podaří udržet trenéra a realizační tým pohromadě, jak doufám, vidím budoucnost Zorji dobře.
11. Pojďme na výběry toho nejlepšího. Na jaký výjezd vzpomínáš nejraději a jaký bys raději zapoměl?
Obávám se, že tahle odpověď bude znít banálně, ale na všechny výjezdy vzpomínám moc rád. A to i na ty problémové, protože nám dodaly potřebné zkušenosti a trochu nás zocelili. Naopak nejhorší jsou takové ty výjezdy, na kterých se nestane nic zvláštního, přijedeš a odjedeš. Ale vzhledem k tomu, že mám za sebou víc než stovku výjezdů, je obtížné vybrat něco konkrétního. Nejlepší výjezdy jsou ty, kde se sejde maximu sobě blízkých lidí a navíc si k tomu ještě odvezeme tři body.
12. Nejlepší choreo?
Objektivně sám nejlepší vybrat nemůžu, ale zmíním své nejoblíbenější. Je to prezentace z roku 2012, zápas proti Vorskle Poltava. Jak je vidět, to téma je dnes víc než aktuální.
„Svoboda – naše jediná cesta.“
13. Kam by jsi se chtěl do budoucna podívat na výjezd?
Chtěl bych na evropský výjezd proti nějakému silnému a věhlasnému soupeř, pokud možno v co nejpozdnější fázi turnaje – proč ne třeba na finále Evropské Ligy!
14. Díky za rozhovor! Je něco co by jsi nám chtěl na závěr říct?
Na závěr bych chtěl poděkovat všem českým kolegům na tribunách. My víme, že v otázce války jste na naší straně a i když jsme ji nezačali, vítězně jí ukončíme. Vaše pozice je pro nás velmi důležitá a skutečnost, že většina evropských fanoušků je na naší straně dokazuje, že jsme v právu a naznačuje, že vytrváme v boji s ruskou agresí.
Pokud někdo sbíráte ziny z české scény, můžete kontaktovat vydavatele tohoto zinu na mailu
