Rozhovor, především z fotbalového prostředí, poskytnutý pro Ultras Zlín. / Přinášíme Vám exkluzivní rozhovor s člověkem, který stál u zrodu zlínské fanouškovské scény, šéfem prvního oficiálního fanklubu a dodnes aktivním fanouškem, kterého můžete vídat jak v domácím kotli, tak i na výjezdech. Není to nikdo jiný než Biff!

Právě Biff je osobou, která poskytla rozhovor do Regionu před úctyhodnými 22 lety. Nejen o 90. letech a jak se vyvíjela scéna, se dočtete níže.

Snad si rozhovor užijete stejně jako my. 

1) Ahoj Biffe. Představovat tě je už asi zbytečné. Mohl bys nám prozradit kolik ti je let?

Už je mi bohužel 46 

2) Jak a kdy ses dostal k fandění?

K fandění mě to přivedlo automaticky, protože naši dělali v bufetu na zimáku pod ,,rožkem“, takže jsem byl u všeho, co bylo i nebylo důležité. Viz. můj článek, který jsem poslal do redakce M.F. (Můj první výjezd..).

3) Kolik lidí tenkrát chodilo fandit a kde se kotel nacházel?

Chodilo tenkrát strašně málo lidí. Možná nás bylo tak 30 aktivních fandů, ale to záviselo také na soupeři. Pamatuju taky zápasy, kdy se nás sešlo v sektoru i 150, ale to bylo jenom tu první sezónu, kdy jsme postoupili do ligy po dlouhých 22 letech. Paradoxní je to, že dnešní rozhovor s tebou, který věnujeme čtenářům, je opět po dalších 22 letech od doby, kdy ,,ZLÍNEČEK “ vybojoval ligu!

,Kotel“, jestli se tomu dá tak říkat, se nejprve objevil na severní straně, kde se dneska nachází sektor pro hosty. Tenkrát v roce 1992 nám visely na hrazení pouze jedna zlínská vlajka a jedna vlajka jižanské konfederace, která byla symbolem skinů, kteří byli původní zakládající členové.

4) Byla vaše skupinka prvními aktivními fanoušky podporující FC Zlín?

Ano myslím, že naše skupina byla prvními aktivními fanoušky. Nikdy předtím jsem nezaznamenal ani náznak nějakého fandění.

5) Jak tenkrát probíhala organizace fandění a všeho okolo? Měli jste nějaké vlajky, šály apod.? Používali jste pyrotechniku nebo nějaké choreografie? Popř. kdy se tyto věci začali na zlínské Letné objevovat?

Dneska už jsou samozřejmě jiné možnosti a vše je daleko dostupnější než tenkrát. Ale budete se divit, pyro bylo a bylo parádní!!! Byly to hlavně silvestrovské petardy a bombastické dýmovnice. Ovšem, když jsme odpálili tu protitankovou obludu, tak musel být zápas minimálně na 10 minut přerušen. Měli jsme mezi sebou hodně kamarádů, kteří byli v armádě.

 

6) A co výjezdy? Jezdili jste pravidelně? Kolik lidí a jakým dopravním prostředkem?

Výjezdy byly samozřejmě taky. Bydlel jsem v domě, kde byl mým sousedem pan Parolek, tehdejší sportovní ředitel klubu, takže kdykoliv jsme chtěli, tak byl autobus. Půl na půl. Půlku jsme si zaplatili sami a druhou polovinu financí jsme dostali jako dotaci od klubu.

7) Je nějaký výjezd, na který vzpomínáš nejraději? Popřípadě máš nějakou zajímavou historku?

Asi nejraději vzpomínám na výjezd do Drnovic. Jednak proto, že to bylo blízko a sjel se nás tam vždycky dost velký počet na to, abychom neurazili fotbalového Boha.

Už přesně nevím, který to byl rok, ale v Drnkách se hrálo vždycky ráno (10.15). Bylo to dopoledne, jako když vymaluje. Strašidelná mlha, že nebylo vidět na deset metrů. Zápas byl o hodinu a půl odložen. Jenže za tu dobu jsme se všichni stačili ztřískat takovým stylem, že čísla na dresech našich hráčů byla čtyřciferná a více :D. Naši tenkrát vyhráli a pak se vtrhlo na hrací plochu slavit.

Cestou domů jsme v Přerově stáli neskutečně dlouhou frontu na jízdenku u pokladen v nádražním vestibulu. Bylo nás asi 200!!! Všichni požadovali lístek do Otrokovic a paní automaticky odpovídala 8 korun. Pak přišla řada na mého kamaráda, který zdvihnul pravici a zařval s.h. !!! Paní mu odpověděla na pozdrav: “ 8 korun“ a tak se smírně rozešli … V živé paměti mám také opačnou stránku našich výjezdů. Hrálo se v listopadu, nebo v prosinci v Brně za Lužánkami: Autobusem nás vyjelo 26. Mezi námi dvě ženy se čtyřmi dětmi. Do vyhrazeného sektoru pro hosty nás tenkrát pořadatelé nevpustili s tím, že napadl sníh a že po nás tam nikdo nebude sbírat natrhané papírky, které bývaly platným symbolem radosti po každé vstřelené brance. (Viz. Argentina 1978). Nahnali nás na horní tribunu naproti domácího kotle. O poločase nás navštívila asi dvou set členná skupina, která hladověla po našich vlajkách a čerstvé krvi. Kdo měl nohy, prchal. Ovšem tohle nebyla zrovna dost dobrá vizitka pro domácí. Tenkrát snad ještě ani JéKáGéčko nefungovalo a myslím, že mají svoji hrdost a že by se k něčemu podobnému nikdy nesnížili.

8) V dnešní době mobilů, internetu a facebooků mají lidé veškeré informace až pod nosem. Jak probíhala tenkrát propagace, nábor, organizace výjezdů apod.?

Všechno se domluvilo jenom osobně v hospodě a případně přes pevnou telefonní linku. Zní to komicky, že jo? Jenže tehdá jsme se díky tomu navzájem znali mnohem lépe než dneska, protože jsme spolu komunikovali a při tom se dívali jeden druhému do očí.

 

9) A co policie? Jaká byla? Měli jste s ní problémy?

 

Problémy s policií byly, jsou a budou.

10) V rozhovoru z roku 1994 jsi zmiňoval chuligány některých klubů a mluvil jsi o nich jako o vandalech. Naopak sám jsi kvitoval přátelskou a vstřícnou atmosféru některých fanoušků soupeře. Jak to probíhalo v 90. letech? Byli fanoušci spíše přátelé? Kdy se to zlomilo? Existovala v té době i ve Zlíně nějaká skupina chuligánů, kteří vyhledávali konflikty a jaký jsi na ně měl názor?

 

Vyloženě přátelé jsme nebyli nikdy s nikým. Pokud se ptáš na to, jestli jsme se po zápase a před ním poplácávali po zádech a kupovali jeden druhému po rumu, tak to rozhodně nebylo. Jenže my starší, co jsme odkojení Bruselem (29.5.1985) a tragédií v Hillsborough (15.4.1989) jsme byli připravení na všechno. Dneska už jsou stadiony prošpikované kamerama, tak si na tribuně pomalu ani neuprdneš, ale tenkrát byla pořadatelská služba ve složení zdatných šedesátníků velmi chabá.

 

 

Pár z nás udržovalo hezký smír se Spartou. Po Bruselu a po legendární jízdě vlakem do Bánské Bystrici pro titul to byl fenomén. Do dneška se s některými z nich setkávám a moc rád vzpomínám na dobu Siegl, Frýdek. Projel jsem s nimi pár parádních výjezdů po pohárové Evropě a bylo se opravdu na co dívat. A to nejsem sám ze Zlína. Na několika utkáních jsem byl dokonce i s ,,Mengelem“ (náš kondiční trenér Michal Molek)

 

Pár z těch fotbalových Sparťanů už není mezi námi. Rád bych vzpomněl třeba na Dina nebo na Makaka. To byli fandové, kteří se s náma po fotbale na pražské Letné přemístili do Holešovic, kde hráli naši Ševci hokej. Dovedli naši skupinku fandů do svého sektoru mezi Sparťany a hrdě s námi rozvinuli zlínské vlajky!!! Ale to je jen tak na okraj. Čest jejich památce.

 

 

11) Byly tehdy nějaké skupiny? Které byly ve Zlíně první?

 

Tenkrát se to tak nekastovalo jako dneska. Jednou z prvních skupinek byli TSM (Tlupa Sněžného Muže) a Comando Sejra v rufusu. Obě skupinky tak nějak časem zanikly a ztratily svůj význam.

 

12) Byl jsi nebo jsi sám členem některé z nich?

 

Já jsem se řadil k TSM…

 

13) Ve kterých letech jsi byl nejaktivnější? Byla do teď nějaká doba, kdy jsi nechodil vůbec?

 

Nejaktivnější jsem byl asi ve věku mezi 25-30 let. Tenkrát jsem tomu obětoval opravdu hodně času… S dnešní dobou se to srovnávat nedá. Čím je člověk starší, tak přemýšlí trošku jinak. Je tam i práce o víkendech, tak proto také nemám ani zakoupenou permanentku. Je to asi tři nebo čtyři roky, kdy jsem na Ševce přestal chodit úplně, protože výkony fotbalistů byly katastrofální. Spíš mi to připomínalo, že se snad hráči chtějí pobavit na úkor diváka.

 

14) Jak to tenkrát bývalo s podporou ostatních sportů ve Zlíně? Chodili jste i na hokej?

 

Ostatní sporty šly jaksi stranou. Na ty už nezbyl čas. Sem tam jsme ještě zajeli do Vsetína na hokej. Tam to vždycky stálo za to, tam se to občas i semlelo, ale to je asi tak všechno.

 

15) Jak většina lidí ví, ty sám jsi kromě Zlína velkým fanouškem Sparty. Proč a jak to začalo?

 

Na Spartu mě to táhlo už od školního věku. Honza Berger, to byl prostě kanonýr, který si zasloužil úctu a více pozornosti. A byl to právě on, kdo v osmdesátých letech vyprodával stadion na Letné, kam se tenkrát vešlo až 35 000 diváků. Pak se to po Sheffieldu všechno mrsklo na sezení a kapacita se rázem zmenšila téměř o polovinu.

 

16) Upřednostňoval jsi vždy Zlín nebo pro tebe byla někdy na prvním místě Sparta?

 

Vždycky byl u mě na prvním místě Zlíneček. A myslím, že si toho taky fandové za ty léta dávno všimli, že při zápasech se Spartou stávám vždy ve žlutomodrém sektoru.

 

17) Jak někteří jistě ví, Zlín byl dříve rozdělen na sparťany a chachary. Dle některých právě tohle zlínské fanouškovské scéně hodně uškodilo. Jaký je tvůj názor? A mohl bys nám více přiblížit, jak to tenkrát bylo?

 

Na tuto otázku není snadné odpovědět. Je pravda, že jsme jedna skupina spíše stranili Spartě a ta druhá Baníku, ovšem nikdy jsme to neřešili nějak vážně. Takové to špičkování, to tam bylo pořád, ale navzájem jsme se znali. Je taky pravdou, že spousta fandů přestalo chodit do kotle, ovšem jestli v tom hrála až tak velkou roli tahle malichernost, tak pak už je to jenom v lidech a s tím nic neuděláš. Ti kovaní fandové si vždycky cestu na Zlíneček našli.

 

18) Za těch spoustu let se ve zlínském kotli prostřídala již spousta lidí, ovšem jen ti nejvěrnější zůstávají. Jsou v našem kotli ještě někteří lidé jako ty, kteří byli aktivní v 90. letech a kotel navštěvují dodnes?

 

Z té staré bandy nás tam chodí ještě tak 5 možná 6 lidí. Dneska už opravdu zasloužilí veteráni.

19) Zkusíme se teď přesunout do současnosti. Jak vnímáš dnešní dění na tribunách a aktivitu nás, ultras? Jsi spokojen se současným stavem?

  V současnosti to na tribuně v sektoru opravdu žije a jsem za to rád. Vždycky se snažím aktivně podpořit naše borce. Nesnáším na stadionu dědky, co si sedí na uších. To můžou zrovna navštěvovat jiný druh zábavy. Je pravda, že některé mančafty tolik netáhnou a z minulosti vím, že třeba nezáživný Hradec, i když jsme se v sektoru snažili sebevíc, dokázal několikrát přivézt na náš stadion pouze 90 minut nudy.

 

20) Je něco co se ti nelíbí a co bys třeba změnil?

 

Podle všeho to vypadá, že to funguje tak jak má. Jsou parádní chorea, občas i nějaké pyro. Snad jen, kdyby chodilo ještě trošku víc lidí. Jinak spokojenost.

 

21) Našim fotbalistům se teď velmi daří a spousta fanoušků je v euforii, patříš mezi ně i ty?

 

Samozřejmě, že patřím mezi ty, které zasáhla ta současná vlna euforie. Takto jsem Ševce nikdy předtím hrát neviděl… Mnohokrát se sice podařilo uhrát fantastický výsledek s někým ze špice tabulky, ale co na plat, když pak přijely Budějovice nebo již zmíněný Hradec a naši to odchodili do konečného výsledku 1:1.

 

22) Kdybys měl v rychlosti proletět těch více než 20 let na tribunách, jak se zlínská scéna vyvíjela? Které období považuješ za fanouškovský vrchol?

 

Za celou tu dobu se nefandilo nikdy tak aktivně jako dneska. Je to i tím, jak se pohybovala forma hráčů. Někdy se na zápasy chodilo opravdu už jen setrvačností a to stylem, že nás bylo jako do mariáše. Ten vrchol fandění je asi právě teď a prožívám to na ,,stará kolena“ zrovna tak jako vy.

23) Máš nějaký oblíbený současný chorál? A jaký to byl v minulosti?

 

Chorály se tenkrát nevymýšlely, takže není co porovnávat. Nikdy nás nebylo tolik, aby to aspoň trošku vyznělo. Parádní je Kdo pak to je, kdo vyhraje…

 

24) Jaké období ve zlínském fotbale považuješ za nejúspěšnější?

 

Úspěchy zlínské kopané se dostavovaly tak nějak po etapách v rozmezí cca 5 let. Hrávalo se dobře za Petra Uličného, i když neměl k dispozici nějaké velké jména, pak přinesl po nějakém čase oživení Vlasťa Mareček, Pavel Hoftych, ale největší bomba je to právě teď, i když vlastně ještě nevíme, jak to nakonec dopadne.

 

V roce 1993 se postoupilo po dlouhých 22letech do ligy a bylo to opravdu hezké období, protože to byla sezóna, ve které byl hlad po fotbale a chlapíci to brali smrtelně vážně i přes to, že nás pasovali před sezónou na největšího outsidera celé soutěže. Petr Uličný tomu tenkrát dal takový ten správný náboj. To je období, na které se hezky vzpomíná. Možná i proto, že jsem měl úplně jiné starosti jako třeba, kde sehnat peníze na výjezd dva dny před výplatou, nebo jak to udělat, aby z láhve rumu nikdy neubývalo.

 

25) Máš nějaký sen, který bys chtěl zažít s našim klubem?

 

Zůstávám vždy při zemi, proto neřeknu titul, ale aby naši kluci dosáhli na pohárovou Evropu. Určitě by bylo kouzelné přivítat na našem pažitu zvučná evropská jména z Anglie, Německa nebo z Balkánu, či Itálie. Ale už dost, protože bych se moc zasnil a rozkecal a náš rozhovor by nikdy neskončil.

 

26) Biffe, patří Ti obrovský dík nejen za tento rozhovor, ale hlavně za to, co jsi pro zlínskou fanouškovskou scénu udělal! Jsme hrdí, že existují srdcaři jako ty a řada fanoušků by si z tebe mohla vzít příklad! Je něco, co bys chtěl vzkázat lidem, co si tento rozhovor četli?

 

Přeju všem našim ultras a fandům, ať se jim splní fotbalové sny. A našim hráčům, ať se hlavně vyhýbají zranění a ať tu naši káru dotlačí až do té Evropy :))) … FORZA ŠEVCI !!!

 

zdroj: http://www.shoemakers.cz/rozhovor-s-biffem/

Additional information