Jak vše začalo:
V historii ARMADY bylo mnoho důležitých momentů, které s ní její členové prožili. Vzpomeňme na zápasy v současné Bosně a Hercegovině, v Tuzle a Sarajevu, na měření sil v Srbsku, v Bělehradě, na utkání na území Slovinska, v Ljubljani, či na zápasy v Chorvatsku v Zagrebu a Osijeku. Nejlepší však bude, když se vrátíme nazpět do časů, kdy aktivní roli hráli rodiče současných aktivistů „Armady Rijeky" a se svým klubem žili v dobrém i zlém.

Vše začalo roku 1958 postupem FC Rijeka (v překladu „řeka") do nejvyšší soutěže tehdejší svazové Jugoslávie. Postupem tehdy žilo doslova celé město. Po návratu z barážových zápasů v Subotici a Kruševaci (města v Srbsku) očekával úspěšné mužstvo šílený dav na rijeckém nádraží. Atmosféru dokresluje reportáž jednoho italského novináře z La voce Del popolo: „Vzpomínám si, že dav zaplnil nádraží již dvě hodiny před příjezdem mužstva. S narůstající netrpělivostí se slavilo a zpívalo. Po příjezdu nastala obrovská tlačenice, ze které byli hráči, maséři i funkcionáři odneseni na ramennou fanoušků do centra města". Podobných příkladů obrovských emocí lze nalézt v historii Rijeky mnoho.

V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy mužstvo prožívalo největší úspěchy probíhaly v Rijece opravdové slavnosti. Celý region žil fotbalem a samozřejmě dýchal pro FC Rijeka. Před stadionem (leží u moře) bylo několik set jachet a loděk, vyzdobených modrobílými vlajkami a emblémy klubu. Začalo se s užíváním ohňů a dýmovnic. Vznikaly také první transparenty: „Krepat ma ne molat navijaci Rubesi", pravil jeden z nich. ,,Raději zemřít, než žebrat", zní volný překlad transparentu fanoušků z Rubesi, což je čtvrt Rijeky. Následovalo mnoho dalších vlajek a transparentů. I přesto, že jako derby a velký svátek zde byl chápán každý zápas, tak nemůžeme opomenout největší oslavy. Například finále poháru v Bělehradě proti makedonskému týmu Trepca, na který cestovalo 8.000 fanoušků (vzdálenost Rijeka -Beograd činí přes 500 km), výjezd do Torina, kde bylo několik set lidí a další zápasy evropských pohárů v Madridu, Lutychu čí Valladolidu.


Založení ARMADY:
Všechny tyto úspěchy a euforie kolem klubu vedly k založení „ARMADY", fanouškovské organizace v Rijece. Třicítka mladých lidí se pravidelně scházela u nákupního střediska „Rl" v centru města a jeden z nich (jmenoval se Rauhar) skupinu také pokřtil. V roce 1987 se konal první oficiální výjezd pod hlavičkou nového názvu skupiny do Titogradu, který se dnes jmenuje Podgorica a leží v Černé Hoře. Šlo o zápas semifinále Jugoslávského poháru a Rijeku povzbuzovalo okolo stovky příznivců. Postup do finále byl provázen střety s fandy Titogradu. K finále poháru, do Bělehradu proti splitskému Hajduku, byl vypraven „bílý vlak" se 4.000 šílenými fandy. Pod vedením „ARMADY" se fandilo celých devadesát minut a poprvé na jugoslávské půdě byla též vystřelena světlice do druhého sektoru. „Legendární" výkon rozhodčího tehdy nebyl důvodem, že i přes porážku uvítalo hráče ve městě 20.000 lidí. Zpívalo se a slavilo, jako by Rijeka soutěž vyhrála. Ve stejném roce odešel Nenad Gracan, trenérský miláček Rijeky do konkurenčního Hajduku Split. Když se s Hajdukem do Rijeky vrátil, uvítal jej transparent: „Nenade, nestydíš se?!" Velká rivalita mezi oběma tábory fandů, Torcidou Split a Armadou Rijeka, se proměnila v nenávist!

Symbol města:
Časem se ARMADA stala symbolem města na Jaderském pobřeží a měla stále více členů. Všeobecné heslo ARMADY vystihoval slogan: „Sami proti všem", který je aktuální i v současnosti. Za zmínku stojí střety s BBB (Bad Blue Boys - Dinamo Zagreb) v roce 1987, kdy se řada členů BBB ocitla v moři. Stejně dopadl i jeden automobil se značkou ZG. Na tomto zápase, poprvé v historii jugoslávské scény, hořely celých devadesát minut ohně. Takže minimálně jeden oheň na minutu hry! Dodnes jde o jednu z největších bengálských akcí ARMADY.
Poté nastalo v Rijece jakési mrtvé období a ARMADA byla aktivní pouze na velkých zápasech proti Crvené Zvezdě a Partizanu Beograd, Hajduku Split, Dinamu Zagreb a Olimpii Ljubljana, která není příliš vzdálená. Z konce osmdesátých let je ještě znám jeden tragický případ fotografa z Rijeky, který byl během zápasu s Hajdukem zasažen členem ARMADY raketou do hlavy. Na programu byly tradičně souboje s fandy Zvezdy, Dinama, Hajduku a Partizanu. Rijeka začala být v jugoslávském „fan světě" obávaná. Sice šlo menší skupinu než „Delije", „Bad Blue Boys", „Torcida" či „Grobari", ale neskutečně odhodlaná k vítězství. Jelikož je většina členů ARMADY spíše komunistické orientace, je tato skupina silně nenáviděná.
Největší akce bylo možno registrovat v devadesátých letech. Lépe řečeno proti Hajduku (1991), když se stadion Rijeky (leží ve skále) ponořil do hustého kouře z dýmovnic. Použito bylo přes sto ohňů, mnoho dýmů, rakety,... Byla to doba, kdy mnoho lidí (i starší diváci) chodili na stadion nejen kvůli fotbalu, ale především si prohlédnout nové akce ARMADY.

Situace v roce 2002:
V nezávislém státě Chorvatsko fans scéna během války poněkud ochabla, ARMADA však byla k vidění i slyšení na každém zápase. V roce 1997 byla vyhlášena nejlepší skupinou v zemi, když jury byla složená ze samotných chorvatských fandů.
V roce 2002 má ARMADA nejvíce členů v historii. Několik tisíc, z čehož se asi tisícovka účastní akcí pravidelně. V letech 2000-2002 došlo k přísnému potírání používání pyrotechniky. Výjimku tvoří akce, které jsou předem domluveny s policií, jako například den založení ARMADY. Přesto bylo v roce 2002 odpáleno na každém zápase dvacet až třicet ohňů a to ne během celého zápasu, ale vždy v šedesáté minutě. Proč právě v šedesáté nevědí ani členové ARMADY, ale stalo se to tradicí. Celkové klima okolo ARMADY roste, což také dokazují počty jejich členů. Není výjimkou, když 90% diváků na zápase jsou ultras, tedy členové ARMADY.

(článek z roku 2002 - z www.armada-rijeka.hr čerpal pro FF BDzL-O)

 

převzato z Football Factory č.18


Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Additional information