close(x)

1993: V květku před zápasem Polska s Anglií byl v tramvaji zabit 18-ti letý fanoušek ze Štětína fanouškem Cracovie. Na Stadioně Ślaskim se půl hodiny před zápasem strhla rvačka polských fanoušků. Policajti zakročili. Na válčící fanoušky ale policajtské pendreky neměly žádný účinek. Policajti tak použili i polámaných laviček. Bylo hodně zraněných.

1994: V listopadu během bitvy na zápae čtvrté ligy Czarni Polanie-Wisla Sandomierz utrpěl jeden kibic zranění lebky. Několik dní poté zemřel ve špitálu. Bitku vyvolali sympatizanti Wisly. Na stadioně nebyl ani jeden policajt.

1995: V červnu se ožralí fanoušcii dobyli do sídla klubu Polonia Warszawa. Jeden z nich zlomil trenéru Miroslavu Jablońskému nos, rozbil hlavu a brýle. V červenci, po zápase o Polský Pohár, který vyhrála Legia po vítězství ve Warszawě nad GKS Katowice 2:0, část fanoušků vyvolala bitky na hřišti i tribunách. Policajti zvlášť brutálně zasáhla proti nevinným divákům . Část warszawských fanoušků zaútočila kameny a tyčemi na sektor Gieksy. Chuligani házeli na policajty tyče a sedačky. Policajti si nevěděli rady, zavolali posily a spustili rovněž vodní děla. Na stadionu začala bitva. Vzteklí policajti vtrhli do šatny a začali valit koho je napadlo. Poškození byli také fotbalisté Legii Jerzy Podbrozny a Grzegorz Wedzyński. V bitkách bylo těžce zraněno 13 policajtů, 88 jich bylo zraněno lehce. Zničeno bylo 18 služebních aut. Zadrženo bylo 13 osob. Stadion Legii byl uzavřen. V listopadu fanoušci Lecha Poznaň a Arky Gdyně zbili více jak 20 policajtů na zápase Lecha s Legií. Zadženo bylo 13 chuligánů, někteří z nich měli na bundách neofašistické symboly. Fanoušci použili kameny, cihly, řetězy, železné roury, ocelové koule a dělbuchy. Někteří z nich ukryli "zbraně" na stadioně několik dní před zápasem. Když si policajti něvěděli rady, začli střílet z pistolí do vzduchu a utekli.

Výjezd na Bohemians byl snad pro všechny Brňáky na jaře nejprestižnější utkání venku. Čas a místo odjezdu se tají do poslední chvíle, aby se předešlo nepříjemnostem s kriminálkou. Nakonec je sraz určen cca 16 hodin před odjezdem a Brňáků se na domluveném a utajovaném místě schází kolem osmi desítek, všichni připraveni na střet s klokany. Vyjíždí se směr Praha, ovšem za dvěma busy nenápadně nalepená bílá felicia, dává tušit, že kriminálka bude bdělá i tento den. Přesto většina cestujících je ochotna jít do domlouvaného střetu s bohemáky. Těm však plány též maří policie a hlídá jich cca 40 v jejich hospodě.

Z POHLEDU SPARŤANA:

Utkání samotné měla v hledišti v režii především nabuzená ochranka, která se na příkaz Košťála a za tichého souhlasu policie vybíjela na fans obou táborů. Pojďme však ke třetímu poločasu. V týdnu před utkáním kontaktujeme sešívané s nabídkou boje po zápase. Po mnoha telefonech náš návrh definitivně odmítají. Dávají přednost náhodnému střetu, který je ovšem v policejním revíru Letná a jeho okolí pouhou utopií. Navíc po štvavé kampani, kterou rozpoutala média po našem útoku na autobus s hráči, nechceme zbytečně riskovat.

Z POHLEDU PLZEŇÁKA:
Na šlágr oblastního přeboru cestujeme busem, který vypravil klub. Jede nás třináct z Plzně, dva Klatováci, tři holky a pár důchodců. Cesta probíhá celkem klidně.
Před stadiónem vyzýváme pár podezřelých typů na férovku, ale ti odmítají. Prý nejsou chuligáni, ti prý ještě chlastají někde v hospodě. Necháváme je být a jdeme na staďák. Zápas začíná, ale Chebáci zatím nikde. Začneme fandit, odpalujeme dýmy, z nichž jeden končí na hřišti a na okamžik přerušuje zápas. To už k nám míří asi 25 dobře vypadajících typů, kteří na nás útočí. Většina našich stojí a čeká, někteří se snaží naběhnout. Vzniká solidní řež, kterou po chvíli hasí benga, kteří o tomto utkání byli předem informování.

Při zpáteční cestě v Katowicích sedáme v devíti lidech na osobák a v rybniku vidíme podezřelého týpka, který si nás prohlíží. blíží se wodzislaw a zde je nám vše jasné. do vlaku se vrhá skupina ozbrojených chuligánů odry, nevíme kolik jich je, a tak jsme v defenzivě (možná zbytečné) a pouze bráníme vlak. dalším důvodem je, že máme velkou vlajku a batoh plný tmk pro celou republiku. vlak ubráníme, pouze přicházíme o jedno okno. zároveň od místních slyšíme, že se ukáží ještě na hranicích v chalupkach. zde vystupujeme a proti nám devíti stojí na perónu 12 dobře vypadajících týpků z odry. nejprve proletí nějaké předměty, ale po vyzvání k boji na ruce se vše zahazuje jdeme do sebe. když odra vidí, že získáváme převahu a vtahujeme dva z nich mezi nás, tak ustupují a posléze naskáčí do aut a ujíždějí. dvěma svým přátelům ujíždějí. ty samozřejmě necháváme a ani pouze nadávají na své "známé". rozloučíme se slovy, "zase někdy..."

 

(info z ostravy)

Z POHLEDU BRŇÁKA:
Autobusem nás vyjelo pouhých dvacet. Cesta uběhla rychle, v duchu alkoholových radovánek a Hradec nás vítá kolem poledne. Docela rychle mizíme bengům, míříme do knajpy a neúspěšně se pokoušíme kontaktovat domácí, které jsme před zápasem nespatřili. V hospodě úřaduje Franta Kocourek, který zaplatí prakticky celou útratu.

Před statkem získáváme jednu šálu a míříme do sektoru. Schází se nás asi 40 a docela obstojně fandíme. Domácích „hooligans" je v sektoru asi padesát a probouzí se kolem sedmdesáté minuty.

Do Jablonce jedeme dle tradice auty. Poté, co nás na pohárovém utkání Liberce v Praze kontaktovali Jablonečtí s tím, že chtějí boj 25 na 25, se dokonce i těšíme. Už v průběhu týdne nám však začíná být jasné, že ze slibovaného střetu asi sejde. Na dvě telefonní čísla, která nám Jablonečtí dali, se totiž nejde dovolat.
Přesto se nás do Jablonce sjíždí tak 40-50 bojových kousků a snažíme se domácí vyhledat. Městem projíždí jedno auto a kontroluje všechny hospody. PřI osmém pokusu jsou domácí skutečně odhaleni. Okamžitě se mobilizujeme pomocí telefonů a vyrážíme.

Z POHLEDU NITRANA:

V posledních letech toto utkání dvou velkých rivalů poutá velkou pozornost a nejinak tomu bylo i tentokrát. Každý proto s napětím očekával jeho výsledek. Hosté dorazili v počtu asi 110 chuligánů, z čehož bylo čtrnáct z Košic a sedm z pražské Sparty. Nálada byla velmi dobrá a bojově naladěná, a tak se stalo to, co se stává, když se obě strany nevyhýbají střetu. Byla mela a to pořádná a nejen na jednom místě, ale i v samotném centru města. Třeba připomenout, že policie byla značně posilněna, ale čekali na úplně jiných místech než se odehrály střety.

Do Prahy na tento velice atraktivní zápas vyráží z Brüxu šest Vandalů. Vyjíždíme kolem druhé hodiny meziměstským autobusem. Cesta je ve znamení spánku, alespoň na mé straně. Konečně dojedeme do naší krásné Prahy. Dva Vandalové jdou koupit lupeny a my míříme do hospody. Zanedlouho dostáváme zprávu od Vandalů, co šli pro lístky, že už nejsou. Nálada se malinko pokazila, a tak domlouváme, co bude dál. Nakonec voláme libereckým, že nemáme lupeny, jestli oni mají všechny. Odpověď není moc jasná, ale dává nám naději, že se na stadion dostaneme.

Podzim 2008 očima chuligána Slavie Praha

 

Sezóna je v půlce a je čas na bilancování našich aktivit v průběhu letošního podzimu…

Podzim by se dal hodnotit jako celkem povedený, ale mohlo být i lépe. Po přechodu do staronového Edenu se čekalo, že se trochu zvednou počty našeho tábora. Bohužel se tak nestalo, což je docela smutné! Každý by si měl sáhnout do svědomí a zamyslet se nad tím, proč třeba někdy nebyl a mohl tam být, ale to je běh na dlouhou trať. Taky by se mělo zmínit konečné ukončení smíru s pražskými Bohemians 1905 a následné navázání dobrých vztahů s Pardubicemi. I přes malé počty se toho stihlo více než dosti, ale nebudeme předbíhat a vše si stručně probereme.

Hned první kolo nám přisoudilo výjezd na sever Čech, tedy přesněji do Liberce. Vyrážíme s dostatečným předstihem v počtu 27 kusů. Po příjezdu do města nám domácí volají a sdělují, že nic nechtějí. Nenechali jsme se odradit a vyrazili na průzkum města. Liberečtí jsou hned odhaleni a proběhne strkanice u vchodu do jejich hospody, pár našich jedinců se snaží proniknout dovnitř, ale bezúspěšně. Nabízíme jim, ať vylezou ven, ale ani to nepomáhá a proto volíme druhý útok, při kterém domácí používají jednu nejmenovanou zbraň, která nebyla k vidění ani na zápase s Ajaxem minulý rok. Poté raději ustupujeme, slyšíme sirény a usazujeme se v nedaleké knajpě. Na zápase se domlouvá boj 20 na 20, ale díky policii se všechny plány bortí, proto odjíždíme domů, do matičky měst. Druhý den hrála v Praze Sigma s falešnými Bohemians a vymýšlíme plán udělat partyzánskou akci. Bohužel Sigma spatří našeho zvěda a volají nám, že by s námi chtěli poměřit síly, proto se sjíždíme ke stadionu a v nedalekém parčíku jdeme do sebe v počtu pěti lidí na každé straně a připisujeme si během prvního kola druhé vítězství.

Do italské metropole dorážíme po dlouhé cestě kolem deváté ráno. Zaparkujeme u „Stadio Olimpico" a sháníme lístky. Ty bez problémů získáváme od překupníků za celkem solidní cenu. Poté se věnujeme shánění všeho možného o italských ultras a máme celkem štěstí. Kolem dvanácté hodiny se u a v okolí stadionu objevují první stánky se suvenýry, kterých je před zápasem nepočetně mnoho. Hned od rána je možné také spatřit velkou policejní asistenci, ale zatím jsou „Carabinieri" celkem v pohodě. S postupem času jich přibývá a je možno spatřit i vrtulník. Všude je také plno zmiňovaných stánků se suvenýry, včetně nějakých ultra šál, přes fotky s hráči téměř v Adamově rouše až po fota nejlepších představení domácích Ultras (choreo, pyrotechnika). Prostě téměř vše, na co si vzpomenete (i nevzpomenete).

Z POHLEDU BOHEMÁKA:
1. U hlavního vstupu dochází k potyčce se třemi chachary (hodně mladí). Dva končí na zemi, třetí si dává férovku s naším mladým. Vše ukončuje policie a dva naše zatýká. Pět minut před naším příchodem bylo údajně na tomto místě dvacet banikovců
2. V době druhého poločasu má dojít k domluvené bitce, pět na pět. Baníkovců jde však do parku osm. Nevíme proč? Na konci parku však již číhá kriminálka, a tak se boj domlouvá po skončení zápasu. Odcházíme a po asi čtyřiceti metrech chachaři před zraky policie s pokřikem „zkurvení bohemáci" útočí. Boj nemá dlouhé trvání. Policie zatýká pět z Baníku a tři od nás. Jeden chachar vyhledává lékařské vyšetření.

Additional information