close(x)

Z POHLEDU BRŇÁKA:
Autobusem nás vyjelo pouhých dvacet. Cesta uběhla rychle, v duchu alkoholových radovánek a Hradec nás vítá kolem poledne. Docela rychle mizíme bengům, míříme do knajpy a neúspěšně se pokoušíme kontaktovat domácí, které jsme před zápasem nespatřili. V hospodě úřaduje Franta Kocourek, který zaplatí prakticky celou útratu.

Před statkem získáváme jednu šálu a míříme do sektoru. Schází se nás asi 40 a docela obstojně fandíme. Domácích „hooligans" je v sektoru asi padesát a probouzí se kolem sedmdesáté minuty.

Do Jablonce jedeme dle tradice auty. Poté, co nás na pohárovém utkání Liberce v Praze kontaktovali Jablonečtí s tím, že chtějí boj 25 na 25, se dokonce i těšíme. Už v průběhu týdne nám však začíná být jasné, že ze slibovaného střetu asi sejde. Na dvě telefonní čísla, která nám Jablonečtí dali, se totiž nejde dovolat.
Přesto se nás do Jablonce sjíždí tak 40-50 bojových kousků a snažíme se domácí vyhledat. Městem projíždí jedno auto a kontroluje všechny hospody. PřI osmém pokusu jsou domácí skutečně odhaleni. Okamžitě se mobilizujeme pomocí telefonů a vyrážíme.

Z POHLEDU NITRANA:

V posledních letech toto utkání dvou velkých rivalů poutá velkou pozornost a nejinak tomu bylo i tentokrát. Každý proto s napětím očekával jeho výsledek. Hosté dorazili v počtu asi 110 chuligánů, z čehož bylo čtrnáct z Košic a sedm z pražské Sparty. Nálada byla velmi dobrá a bojově naladěná, a tak se stalo to, co se stává, když se obě strany nevyhýbají střetu. Byla mela a to pořádná a nejen na jednom místě, ale i v samotném centru města. Třeba připomenout, že policie byla značně posilněna, ale čekali na úplně jiných místech než se odehrály střety.

Do Prahy na tento velice atraktivní zápas vyráží z Brüxu šest Vandalů. Vyjíždíme kolem druhé hodiny meziměstským autobusem. Cesta je ve znamení spánku, alespoň na mé straně. Konečně dojedeme do naší krásné Prahy. Dva Vandalové jdou koupit lupeny a my míříme do hospody. Zanedlouho dostáváme zprávu od Vandalů, co šli pro lístky, že už nejsou. Nálada se malinko pokazila, a tak domlouváme, co bude dál. Nakonec voláme libereckým, že nemáme lupeny, jestli oni mají všechny. Odpověď není moc jasná, ale dává nám naději, že se na stadion dostaneme.

Podzim 2008 očima chuligána Slavie Praha

 

Sezóna je v půlce a je čas na bilancování našich aktivit v průběhu letošního podzimu…

Podzim by se dal hodnotit jako celkem povedený, ale mohlo být i lépe. Po přechodu do staronového Edenu se čekalo, že se trochu zvednou počty našeho tábora. Bohužel se tak nestalo, což je docela smutné! Každý by si měl sáhnout do svědomí a zamyslet se nad tím, proč třeba někdy nebyl a mohl tam být, ale to je běh na dlouhou trať. Taky by se mělo zmínit konečné ukončení smíru s pražskými Bohemians 1905 a následné navázání dobrých vztahů s Pardubicemi. I přes malé počty se toho stihlo více než dosti, ale nebudeme předbíhat a vše si stručně probereme.

Hned první kolo nám přisoudilo výjezd na sever Čech, tedy přesněji do Liberce. Vyrážíme s dostatečným předstihem v počtu 27 kusů. Po příjezdu do města nám domácí volají a sdělují, že nic nechtějí. Nenechali jsme se odradit a vyrazili na průzkum města. Liberečtí jsou hned odhaleni a proběhne strkanice u vchodu do jejich hospody, pár našich jedinců se snaží proniknout dovnitř, ale bezúspěšně. Nabízíme jim, ať vylezou ven, ale ani to nepomáhá a proto volíme druhý útok, při kterém domácí používají jednu nejmenovanou zbraň, která nebyla k vidění ani na zápase s Ajaxem minulý rok. Poté raději ustupujeme, slyšíme sirény a usazujeme se v nedaleké knajpě. Na zápase se domlouvá boj 20 na 20, ale díky policii se všechny plány bortí, proto odjíždíme domů, do matičky měst. Druhý den hrála v Praze Sigma s falešnými Bohemians a vymýšlíme plán udělat partyzánskou akci. Bohužel Sigma spatří našeho zvěda a volají nám, že by s námi chtěli poměřit síly, proto se sjíždíme ke stadionu a v nedalekém parčíku jdeme do sebe v počtu pěti lidí na každé straně a připisujeme si během prvního kola druhé vítězství.

Do italské metropole dorážíme po dlouhé cestě kolem deváté ráno. Zaparkujeme u „Stadio Olimpico" a sháníme lístky. Ty bez problémů získáváme od překupníků za celkem solidní cenu. Poté se věnujeme shánění všeho možného o italských ultras a máme celkem štěstí. Kolem dvanácté hodiny se u a v okolí stadionu objevují první stánky se suvenýry, kterých je před zápasem nepočetně mnoho. Hned od rána je možné také spatřit velkou policejní asistenci, ale zatím jsou „Carabinieri" celkem v pohodě. S postupem času jich přibývá a je možno spatřit i vrtulník. Všude je také plno zmiňovaných stánků se suvenýry, včetně nějakých ultra šál, přes fotky s hráči téměř v Adamově rouše až po fota nejlepších představení domácích Ultras (choreo, pyrotechnika). Prostě téměř vše, na co si vzpomenete (i nevzpomenete).

Z POHLEDU BOHEMÁKA:
1. U hlavního vstupu dochází k potyčce se třemi chachary (hodně mladí). Dva končí na zemi, třetí si dává férovku s naším mladým. Vše ukončuje policie a dva naše zatýká. Pět minut před naším příchodem bylo údajně na tomto místě dvacet banikovců
2. V době druhého poločasu má dojít k domluvené bitce, pět na pět. Baníkovců jde však do parku osm. Nevíme proč? Na konci parku však již číhá kriminálka, a tak se boj domlouvá po skončení zápasu. Odcházíme a po asi čtyřiceti metrech chachaři před zraky policie s pokřikem „zkurvení bohemáci" útočí. Boj nemá dlouhé trvání. Policie zatýká pět z Baníku a tři od nás. Jeden chachar vyhledává lékařské vyšetření.

Jelikož Slovan rozehrává svá utkání především v pondělí, vydala se banda libereckých na návštěvu do Mostu.

Před zápasem se více jak 60-ti členná skupina Severočechů pokouší zaútočit na cca. 30-ti člennou bandu Slávistů v jedné hospodě. Knajpa je bohužel střežena bengy, na ty letí pár dýmovnic a kamenů, dorážejí však další posily a po několika minutách mají celou situaci pod kontrolou. Posléze probíhá ještě malá honěná s fízly a je po všem… Na stadionu se schází něco kolem stovky Slávistů, na které nesmyslně po odpálení pěti ohňů nabíhají policejní těžkooděnci, vzniká potyčka při které je několik jedinců zadrženo.

 Kriminalista Vladimír Smejkal řeší násilí diváků na stadionech. „Radikálové nás mají zmapované stejně jako my je,“ říká. Brněnští fotbaloví fanoušci patří mezi nejradikálnější a nejaktivnější v zemi. Fotbalovému stadionu v Brně se už však nejméně pět let násilí vyhýbá. „Znám je skoro všechny a oni nás taky. Na stadionu si nic nedovolí, jezdí se pobít jinam,“ říká pětatřicetiletý policejní komisař Vladimír Smejkal, který má brněnské hooligans na starost.

 

Z POHLEDU PLZEŇÁKA:
Na toto utkání připravilo vedení přísná bezpečnostní opatření. Najeli ochranku složenou z karatistů a boxerů a ředitel prohlásil, že jakmile někdo zařve vulgární heslo či ztropí výtržnost, tak mu ochranka zlomí nos nebo ruku. Toto opatření se nám zdálo už před utkáním divné.
V den zápasu dávala policie každému kdo měl šálu nebo oblečeni značky Umbro dýchat. Já jsem nadýchal 0,5 promile a na stadion mě nepustili. Nepustili ani kámoše, který měl 0,2. Ti, co měli více piv ani raději nedýchali a na stadion nešli. Pár lidí se přece jen na stadion dostalo, ale ti nevyvěsili vlajky ani nefandili. Prohlásili, že budou bojkotovat kotel kvůli nevpuštění ostatních. Při 4.000 návštěvě, byla na stadionu atmosféra jako v kostele. My, které nevpustili, jsme celý první poločas stáli před stadionem. O přestávce odchází ze stadionu většina našich. Chvíli se domlouváme před stadionem co dál, a pak to většina balí, jde domů nebo do hospody.

Fanoušek italského klubu neapol sergio ercolano se neprobral z komatu a zemřel po pádu z tribuny stadionu. Stalo se tak při zápase druhé italské ligy mezi avellinem a neapolí. Policie neměla pod kontrolou dav hostujících fanoušků, kteří se bez lístků přes ploty pokoušeli dostat do hlediště. Po vniknutí na stadion začalo asi 200 ozbrojených výtržníků útočit na zasahující policisty. Útočili vším, co měli po ruce - tyčemi, lahvemi, kameny. Celkem bylo zraněno 34 chuligánů a policistů. zápas se pochopitelně vůbec nezačal hrát. Fotky najdete v článku.

Z POHLEDU CHACHARA:
Na derby moravských metropolí si domácí připravili menší choreo v podobě velkého nápisu „Vážení hosté, rozlučte se prosím!!" a dvou ukořistěných vlajek hostí „Johny Kentus Gang" a konfidentské „Vandals Prostějov".
Brněnští dorážejí v 78 lidech kolem dvacáté minuty a dávají tak chacharům pokyn k předvedení připravené akce. Poté JKG mizí v plamenech a stejný osud čeká i konfidentskou zástavu. Do toho domácí přidávají i několik dýmů. Konflikt se rozpoutává, když jeden z chacharů hází hořící vlajku na plot a je při tom nevybíravě napaden členem ochranky. Okamžitě se přidávají další jak z řad fans, tak i z ochranky. Vzduchem létají vytrhané lavičky, kusy hořících látek, dýmovnice i zapálený laminát. Vše ukončuje zákrok pořádkové jednotky, která celý sektor vyklízí. Nad sektorem dochází i k zatýkání, tradičně i lidi, kteří ve spodní části sektoru vůbec nebyli.

Additional information