Z POHLEDU SPARŤANA:
Ohledně předzápasového dění nemám žádné zajímavé zprávy, prostě se jen tradičně chlastalo a chlastalo. Na stadionu jsem s předstihem a na hlavní tribuně, takže mohu sledovat přípravy obou táborů. Slavisté si nachystali choreografíi a na druhé straně se připravovala policie. Opět odvedla ve spolupráci s pořadateli skvělou práci. Nejprve otevřeli jen malý sektor tak pro 200 lidí. Pak jim došlo, že se tam asi všichni nevejdou, tak pouštějí sparťanské fanoušky na horní galerii. To se nelíbí policii. Takže všichni musí opět dolů. Nakonec policie ohraničuje spodní sektor, kam se nacpe většina sparťanu. Na zaplněný semknutý kotel není špatný pohled.

Toto utkání polského poháru se mělo původně hrát ve středu, na kterou si také většina zařídila volno, ale nakonec bylo z důvodu zahájení MS v kanoistice právě v Poznani přeloženo na úterý. Rázem zůstáváme jen dva, ale kolega nakonec díky neodkladnému zařizování a návštěvy zraněného fanatika WKS v nemocnici zůstává doma. Vyrážím tedy sám v doprovodu vracejících se kolegů ze Slasku, kteří navštívili náš zápas se Spartou. Do Wroclawi dorážíme pět minut před odjezdem vlaku, takže hned přestupujeme na další vlak.

V pondělí večer se schází 33 ACS, z toho opravdu bojeschopných asi 17, zbytek mládež pod 18 let. prolézáme centrum. Ve Sport baru hvězda cca. 15 CFC, dalších 30 v British pubu na Staromáku, menší skupinky všude možně. Smutně prohlédneme naši sestavu, při uvažování nabídky boje te 30ti členné skupině zhodnotíme naše zkušenosti s angličany (Leeds), přihlédneme k jejich férovosti, způsobu boje, apod. a jdeme se svěšenými ocasy domu.

 

Na pozvání našich přátel ze St. Pauli, vyrážíme na toto utkání ve třech, velmi brzy ráno autem. Cesta proběhla bez problémů, a tak jsme kolem poledního v bavorské metropoli. Po kontaktování fans St. Pauli kupujeme vstupenky do příslušného sektoru a odcházíme se osvěžit několika pivy. Při této bohulibé činnosti se bavíme pozorováním fans Bayernu. Připadali nám hodně „divní". Je zde velkou módou nosit dres, typický bavorský klobouk, džísku pošitou spoustou fotbalových nášivek a kolem zápěstí mít uvázáno několik šál. Všichni tedy vypadali jako yetti a netopýr dohromady.

Přes zprávy, že slovanisté nepřijedou, když bojkotovali všechny i domácí zápasy, jsme se na zápas připravili. V „Kolkárni" u stadionu jsme na belasé čekali v kvalitní sestavě. Dva naši odhalili na nádraží jednoho slovanistického skinheada, přivezli jej za námi do hospody, zde nám koupil flašku slivovice a když začala stoupat před zápasová bojová nálada, tak jej naši skini doprovodili na tramvaj a poslali směr nádraží. Nikdo mu za celou dobu neublížil, ale strachy se zřejmě třese dodnes.

Na okraj bratislavy přijíždí bez fízlů na 55 trnavanů a 18 fcb. víme, že domácích je na 130, mají problémy s policií, a asi k ničemu nedojde. Vidina náhodného setkání a zbytečné výtržnosti trnavských jedinců jsou pro nás těsně před příjezdem policejních vozů impulsem k útěku od hlavní skupiny. Daří se to pouze 18 lidem (14 FCB), zbytek je zadržen. Projíždíme bratislavou a procházíme pár ulic blízko stadionu. Na zastávku přijíždí tramvaj a v ní kolem dvaceti slovanistů. Atakujeme je, proti nám jdou pouze asi tři, zbytek se mačká uvnitř stále více, přičemž jsou na schodech vždy max. dva chachaři.

Z POHLEDU NITRANA:
Zápas sezóny poutal hodně pozornosti po všech stranách. Čekalo se, že se hosté budou chtít pomstít za jaro, kdy na domácí půdě zažili potupnou porážku.
Dorazili před polednem vlakem, v počtu asi sedmdesáti chuligánů v asi nejlepší sestavě, navíc posíleni o chachary z Ostravy. Domácích se v okolí sešlo pouze dvacet a u nejbližší křižovatky vznikl první konflikt, ale fízli obě strany uhlídali a ještě více zvýšili ostražitost. Druhý konflikt vzniká u stadionu, kde jsou již obě strany v kompletním složení, ale i tady vítězí policie.
Na stadionu každý čeká, co bude dále a opravdového supportu se ujímají jen hosté, když se domácí zaměřili již více méně pouze na chuligánskou stránku.

Do Žiliny jsme si objednali autobus, ale v sobotu ráno nám řidič zavolal, že se mu autobus pokazil a proto nepřijede. Rychle jsme proto sháněli náhradní. To se nám samozřejmé nepodařilo a proto jsme se rozhodli jet vlakem. To se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože nás bylo šedesát a do autobusu bychom se nevešli. Koupili jsme skupinové lístky s 50% slevou, takže cesta proběhla v pohodě. Vlak měl zpoždění, a tak do Žiliny přijíždíme půl hodiny před zápasem.

Nastal očekávaný zápas proti Turkům, před kterým byly různé dohady a přípravy na to, jak to vlastně bude vypadat. Chtěli jsme být pohromadě, a tak se v den zápasu do Bratislavy vydáváme autobusem s velkým odhodláním chytit Turky a se stálou nejistotou z toho, kdo s kým má smír. To, že my jej máme s Trnavou nám bylo jasné, potvrdil se však i fakt, že trnaváci se na smíru dohodli i se slovanistama, což nás velmi překvapilo a stále jsme nevěděli, co bude. Po několika slovanistických telefonátech, ve kterých nás bratislavští žádali o smír nás přesvědčil fakt, že v Bratislavě je hodné Turků a je rozumné spojit síly.

Na tento zápas se k našim přátelům vydáváme autem v počtu pěti Brüx Vandals. Cesta probíhá celkem v klidu a v Liberci jsme třicet minut před začátkem zápasu. Spojujeme se s libereckými a jabloneckými hools a jdeme společně na stadion, kde již čeká pěkná řádka PČR a zamindrákovaných blbečků z agentury KEEN! Hned na začátek zápasu vhazujeme slušný dým a přidáváme super choreo s balónky, které vypadá opravdu moc dobře. Zapojují se do něj i obyčejní fans a my fandíme, co se dá. V sektoru nás je tak 50 - 60, z Bratislavy přijelo tak 120 - 150 fans.

Z POHLEDU SLÁVISTY:
V tomto důležitém zápase každý doufal nejen v solidní výsledek, ale také v nějakou pěknou prezentaci v hledišti. Naše tradiční setkání před zápasem probíhá samozřejmě v hospodě. Na místě tohoto srazu se nakonec schází asi šedesát sešívaných hools. Docela dobře se pije a diskutuje.
Na stadion se vyráží dříve než obvykle, protože jsme v klidu chtěli pověsit naše vlajky a pronést připravenou pyrotechniku. Těsně před zápasem se vypravujeme nahoru na galérku. Utkání začíná a my trošku zmateně vhazujeme asi tři sta konfet. Přesto to vypadá docela slušně, k čemuž pomáhá ještě velké množství nastříhaných malých papírků.


Dva kluby, které mají početnou fanouškovskou základnu, slibovaly zajímavý zápas nejen na hřišti, ale především v hledišti.
Hned po našem vystoupení z metra konstatujeme, že nedlouho před naším příchodem zde muselo být horko. Stanice metra těsně u stadionu totiž byla řádné upravená a na svědomí to zřejmě měli hosté ze Splitu, kteří okolí stadionu okupovali v počtu cca 400 - 500 fanatiků. Po nějaké chvíli se dozvídáme, že zde zažilo lynč pět sympatizantů Fradi, kteří zde hlídkovali. Dal se tedy čekat střet. Tyto předpoklady se také brzy naplnily.

Additional information