Z POHLEDU OPAVÁKA:
Roční odmlka našeho klubu v první lize je u konce, ligový los nám je nakloněn a my se můžeme těšit na první výjezd - Bohemians. Všichni jsme nadšeni, protože s Bohemkou už byla několikrát dobrá „zadyma" a začínáme se připravovat. V neděli se na „výlet" do Prahy scházíme v dobré sestavě v počtu 45 fans (včetně čtyř WKS) vyzbrojeni cca, třiceti tyčemi. Cesta probíhala tradičně, myslím, že zastávky na benzínkách se pro mnohé z nás staly hobby.
Do Prahy přijíždíme hodinu před zápasem a hned „přesvědčujeme" řidiče o zastávce pro vystoupení.

Z POHLEDU OPAVÁKA:
Na pohárové utkání jsme do Dolního Benešova dorazili ve třinácti lidech a na stadionu se nás schází kolem třiceti fans. Po pár pivech, dobrém fandění a prohraném zápase opouštíme stadion.
Polovina fans odjela auty a my ostatní se vydali po kolejích na nádraží. Po pěti minutách chůze na nás útočí baníkovci v počtu dvanácti chuligánů. Začínají házet kameny a my palbu opětujeme. Přitom dochází k vyrovnané bitce, když z každého tábora do bitky jde tak pět až šest lidí, zbytek stále hází šutry. Asi za tři minuty přijíždí policejní auto se psy, upozorňujeme chachary a ti se okamžitě ztrácejí v kukuřici.

Z POHLEDU KOŠIČANA:
Tento zápas byl velice zajímavý. Očekávali jsme, že Trnaváci budou chtít napravit svou potupnou domácí porážku. Navíc se v tomto zápase rozhodovalo o sestupujícím z první ligy. Noviny byly plné zpráv o policejních manévrech a o trnavské invazi.
Zápas se hrál v neděli a již v pátek dorazili první Nitrané, další pak v sobotu a v neděli ráno. Celkem se jich sešlo 13 hools. V neděli od pěti ráno nás trnavské čekalo přes dvacet nažhavených chuligánů, do sedmi nás bylo více než 40 hools. Poté asi v osm zavládlo zklamání, když jsme se po telefonátu dozvěděli, že „slavní" asociální chuligáni nepřijedou, protože je fízli vyhodili z vlaku. Pravděpodobně měli štěstí, protože by určitě utržili od naší kvalitní sestavy další porážku. Většina z nás poté začala strašně chlastat a podle toho také vypadali.

Z POHLEDU TRNAVÁKA:
Do Bratislavy přijíždíme dvě a půl hodiny před zápasem a hned se vydáváme ke stadionu. Asi v polovině cesty se k nám přidávají policajti v autech a na koních a ampliónem nám radí, kudy máme jít. Díky, jinak bychom netrefili. U stadionu Interu se objevují „belasí" vyzbrojeni tyčkami, zastavují je však fízli na koních.
Na Tehelném poli je vidět trnavská kriminálka, která nás neustále kameruje. Začíná pršet a jelikož fotbal ještě nezačal, jdeme se schovat pod tribunu. Toho využívají domácí a strhávají nám čtyři vlajky.

Díky přeložení termínu zápasu ze soboty na pátek se ostravští vzdávají atraktivní cesty vlakem s téměř jistým atakem Ruchu a vydávají se až po pracovní době šesti auty. Po menších problémech na hranicích a bláznivé cestě dorážejí ke stadionu těsně po jediném střetu dne. Asi 40 chuligánů Ruchu vběhlo před kasy, kde v té době postávalo na 300 fans domácího GKS. Šlo však většinou o mladé a normální fans, kteří podlehli panice a dali se na útěk. Poté se chuligánská část GKS zformovala, na ústup se dal Ruch a celou akci ukončila policie střelbou a vodními děly.

Z POHLEDU TRNAVÁKA:
Po posledním zápase v Košicích jsme domácí vyzývali, aby už konečně přijeli a ukázali se v Trnavě, protože jejich reputace byla na bodu mrazu. Ti si asi řekli dost a vydali se k nám. Bylo jasné, že se po cestě zastaví v Nitře pro posily, a tak jsme byli přichystáni k uvítání soupeře již od desáté ranní. Telefonicky jsme byli ve spojení a věděli jsme tedy, kdy asi přijedou a rozhodli jsme se je čekat hned na začátku Trnavy.
Všichni, asi šedesát lidí dobře vyzbrojených tyčemi, pálkami, kameny a podobně, jsme netrpělivě čekali.

Tento páteční den se již dlouho dopředu jevil zajímavě. Jíž hodinu před zápasem domácí přichystali choreografii ze širokých pásů papíru. Mimo to na úvod předvedli také ohně, světlice a vlajky na tyčích.

Díky pyrotechnice byl úvodní hvizd posunut o deset minut. Hostů z Lipska zavítalo na 800 a kromě několika vystřelených světlic se v úvodu nijak neprezentovali.

 

Sedm nás na tento výjezd vyráží již den předem. Po zastávce v Pezinku jsme v pět ráno v Bratislavě. Tady čekáme na zbytek, který se do Bratislavy vydal autobusem, aby unikl pozornosti policie. Měli jsme v plánu obsadit nějakou hospodu u stadionu Petržalky dříve něž slovanisti.
Když autobus přijel a přivezl na 40 našich, chtěli jsme vyrazit. V tom přišlo dalších pět našich, kteří přijeli vlakem, že byli atakováni skupinou asi čtyřiceti „belasích" a museli utéct tramvají.

 

Z POHLEDU NERATOVIČÁKA:

Po čtyřech dnech je tu další kvalifikační utkání naší reprezentace a soupeřem nám je mužstvo Severního Irska. Z tohoto zápasu mohu napsat pouze to, co si skutečně pamatuji.

Utkání pro mě a čtyři naše kamarády ze Zlína začalo den předem v jednom z neratovických barů. Druhý den se scházíme na místním nádraží, odkud se vydáváme do města šlapek, do Teplic. Po příjezdu do tohoto zkurveného města jdeme sednout do Slavia, kde pijeme pivo. Po třetí hodině vstupuje pětičlenná skupina severních Irů a začíná kupovat další piva, takže se na stadion vydávám v podnapilém stavu. Cestou potkáváme Plzeňáky a dále jdeme společně.

Celý zápas předcházela zajímavá cesta vlakem, kde dva opravdu tupý slováci vedli "rozhovor" o nějakých generálech a používali k tomu hodně citoslovcí. Jeden z nich, když už vystupovali, se vrátil do kupé po prvé pro zapomenutou bundu, potom pro tašku z nakradenýma papírovýma ručníkama z WC a do třetice pro "atraktivní" kšiltovku Slovenské hokejové ligy. Ještě tam s námi seděla jedna slečna a jeden starší pán, který si četl nějaký "bestseller" v angličtině " Vím proč zpívá pták v kleci".

V posledním zápase nám jde o druhé místo v tabulce a o postup do předkola Ligy mistrů. Z domova vyjíždím v pět ráno a do Vyškova se dostávám na dvakrát stopem, a hurá pěšky do Drnovic. V poledne jsem na návsi v hospodě, kde již sedí vlaková skupina. Místní pivo je nic moc. Ale pít se musí, protože je vedro. Postupem času dorážejí další vlakoví hools a hodinu před zápasem autobus s asi třiceti chuligány. Autobusoví byli po cestě kontaktováni sigmáky, jestli prý nechtějí padesát na padesát někde na dálnici.

 

Pohled Norimberku:

Náš počet byl tenkrát v sektoru kolem 80 - 100 lidí (z toho asi jen 4 chuligáni). Dorazili jsme jedním autobusem, ostatní vlakem nebo auty, většina byla úplně vožralá. Na začátku zápasu se držela minuta ticha za nějakého mrtvého hráče Bohemians, ale my jsme českému hlasateli nerozuměli, tak jsme normálně fandili a odpalovali ohně a dýmovnice, což Bohemáky hodně rozzuřilo. Jedna z našich vůdčích postav šla domácím vysvětlit, že v tom nebyl úmysl, ale to už jen viděl, jak se začíná srocovat asi šedesátihlavý dav. Mezi tím ještě pár lidí provokovalo a do jednoho z domácích sektorů byla hozena světlice.

Additional information