Chlapci z Hamburku se ozvali dostatečně dlouho dopředu s tím, že by měli zájem o nějaké to férové poměření sil. Domluva byla jasná a korektní. Den před zápasem se ozývají zástupci HSV a zaskakují nás první pro nás novou věci a to, že by se chtěli sejít a probrat plán na zítra. Problém nám to nedělá a schůzka probíhá ve velmi přátelské atmosféře bez jediného problému. Němci se vším navrženým souhlasí a říkají, že jich bude 40-45. Druhý den hlásí, že mají nějaké problémy a zraněné po bitce s vyhazovači na jedné pražské diskotéce , že neví jak to s nimi bude. Ovšem dávají rychlé echo, že vše platí a budou připraveni na smluveném místě. Druhý den na smluveném místě opravdu jsou, ale ještě ne všichni tak se musí čekat. V tom vyrukují němci s věcí u nás nevídanou. Že chtějí vidět naši skupinu na srazu. Rázně to odmítáme s tím, že na to nejsme zvyklý, ale oni jasně řeknou, že po tom do ničeho vůbec nejdou. Koukáme jak blázni, ale stojí si zatím a tak svolujeme a bereme dva od nich k našim. Němečtí zvědi vyhodnocují situaci kladně a může se vyrazit na místo třetího poločasu. Máme trochu obavy, aby kolona 8-9 luxusních německých aut a mikrobusů nebyla moc nápadná, ale vše probíhá v pořádku. Po té co jsou němci dovedeni na místo akce, opět začínají jejich otázky, vytáčky a kontroly, že musí vidět místo a jestli nás tam bude 70, že to balí a jedou domů. Když přijdou jejich kontroloři k naší bandě, musíme zvednout ruce a rozestoupit se, že v zadu nejsou žádné zbraně. Ve finále se jim nelíbí vybrané místo, že je tmavé (byli tam 3 lampy) a tak musíme postoupit trochu dopředu blíže k sídlišti což nevěstí nic dobrého.
Naše parta 42 bojovníků ( 4 PCE, 5 KSG) stojí v jednotném červeném šiku připravena když konečně nám vyráží vstříc dle nás 50-55 kusů exkluzivní německé bojůvky oděné do oranžových a bílých triček a všichni do jednoho mají buďto pískové nebo zápasnické rukavice. Proběhne nějaké skandování a tvrdě se do sebe pouštíme. Okolo 25 vteřin probíhá vyrovnaný tvrdý boj kdy naše první lajna necouvne, ale poté němci prolamují naše boky a drtivě se přes nás valí jak německé tanky přes Polsko v 39. Prakticky všichni z nás končí na zemi. Někteří němci jsou fér a nedobíjejí, ale někteří naopak na zemi ležícím sypou co se do nich vejde. Sbíráme své raněné, němci odvádějí své raněné staví se a hecují druhé kolo, které musíme odmítnout, protože na něj vážně nemáme. Domlouváme se na ukončení střetu na čež pro nás nastává totální překvapení a minimálně 15 typů s propozicemi 190 cm a 100kg začne sborově skandovat Dynamo, Dynamo, fanaticky zdraví k nebesům a začínají odcházet. Němci, kteří se stále chtěli rvát jsou tvrdě fyzicky usměrněni svými vůdci s tím, že musí projevit respekt k nám a mít vlastní disciplínu, poté odcházejí a během chvíle odjíždějí.. Pobití a trochu zaraženi, že po rvanici s HSV jediné co němci skandují je Dynamo, Dynamo odcházíme a právě včas, protože se na místo blíží A.C.A.B. a kripo. Němci nakonec hlásí, že mají 4 zlomené nosy, u nás bylo nějaké to šití obočí a hlavy. A co bylo pro nás největší překvapení, že válčili ve složení Hamburk, Braunschweig, Dynamo Drážďany a Lipsko kdy posledně dva jmenované týmy hráli početní prim. Bylo to opravdu zajímavé a naučné poměření sil se zahraničním soupeřem, který nám ukázal, že je úplně jinde a bude jen na nás jak se s tím popereme. Děkujeme moc KSG a PCE za podporu.

Slavia Hooligans

Additional information