Několik týdnů dopředu jsme kontaktováni přítelem lidí z Lokomotivu Moskva, kteří tu mají být týden na dovolené. Je nám nabídnut střet 15 x 15 bez omezení věku. Termín je stanoven na pátek, což nám samozřejmě vůbec nehraje do karet, spousta kvalitních lidí nám odpadá kvůli práci a další musí být skrz práci zpět v Brně před osmou. Domlouváme se tedy s našimi bratry ze Slovanu že nám pomůžou 3 lidi. Noc před střetem je vybráno raději víc lidí než 15 s tím, že se to v pátek proškrtá, jenže pár minut před odjezdem nám odpadá jedno auto a jsme nuceni kontaktovat dva přátele z Plzně, aby se aspoň něco událo.
Nakonec teda před jednou hodinou vyrážíme do Prahy a domlouváme se s Lokomotivem na místě. Mají vybrané místo někde v Praze, my se ale bojíme páteční zácpy a do centra se nám vjíždět vůbec nechce, jelikož nás jak jsem psal výše tlačil čas. Lokomotiv ukázal obrovskou ochotu, kterou by jsme ocenili u většiny táborů na naší scéně a sděluje nám, že si vezmou taxíky a vyjedou na nějaký odpočívadlo na dálnici směr na Brno. Těsně před Prahou to tedy otáčíme a vjíždíme na první benzínku kde čekáme na soupeře. Jdeme na pole, který se ukazuje být ideálním místem protože na něj není vidět přes stromy a máme to pár kroků k autům. Schází se nás tedy 13 bojovníků, v tom 3 Slovan a 2 Plzeň. Když přijede soupeř, sdělujeme jim náš počet i to, ať jdou v kompletní patnáctce. Soupeř se asi 10 minut chystá několik desítek metrů od nás a my jsme stále nervóznější z policie, nakonec se ale i oni formují a jdou proti nám. Vydáváme se vstříc soupeři ve dvou lajnách. Lokomotiv se pár metrů od nás staví do jedné lajny a nám je hned jasný, že nás chtějí obíhat. Vlítneme do sebe a všichni si snaží najít protivníka. Rusové nás okamžitě přečíslují a sundávají nás ve dvou či třech lidech a do minuty si připisují jasnou výhru. Po Zaglebii Sosnowiec je to tedy další zahraniční soupeř, který nám ukázal, že máme do světové špičky ještě hodně daleko. Jsme si ale jistí, že tyto zkušenosti využijeme v dalších soubojích.
JKG
