Žid se nám ozývá týden dopředu, kdy ještě nevíme, jestli pojedeme. V polovině týdne židovi oznamujeme, že přijedeme, ale máme jednu podmínku, že místo střetu vybereme my. K tomu nás vede nedůvěra a zkušenosti z minulých akcí. (Naposledy když jsme přijeli do Prahy, tak nám židi rozmlátili autobusy, na jaře v Zábřehu vběhli do necelé poloviny naší bandy, když ostatní ještě byli na cestě a spousta dalších negativních zkušeností.) Žid naši podmínku přijímá, ale pořád otravuje s tím, že místo si chtějí projít a omrknout. Nakonec den předem jsme postaveni do situace, kdy žid nám řekne, že pokud mu neřekneme to místo, tak na celou akci serou. Nezbývá nám nic jiného, než dobře vybrané a ověřené (v minulosti tam proběhly minimálně 2 větší střety a vše bez problémů) místo židovi sdělit. Na to nám žid odpovídá, že na takové místo v žádném případě nepůjdou a v noci nám oznamuje, že mají dobré místo někde na poli před Prahou a posílají tel. číslo, na které máme ráno zavolat a domluvit se. Vzhledem k tomu, že s židem byla strašná domluva už od začátku, jsme pár dní předem napsali i Sparťanům, že v neděli hrajeme se Slávií, jedeme v bandě a nechtěli bychom odjet domů bez grilu, kdyby nám to židi odřekli (jak to udělali nedávno Plzeňákům). Dohodli jsme se, že si dají Sparťani sraz a pokud se nám Židi nepostaví, tak si to dáme spolu. Dále jsme se dohodli, že pár Sparťanů bude přihlížet našemu střetu s židáky jako nezávislí pozorovatelé (aby potom nedocházelo na internetu ke zbytečným dohadům, jak tomu bývá zvykem). Když nám den dopředu židi odmítli naše místo, nezbylo nám vzhledem k časovému tlaku nic jiného, než požádat Sparťany o radu, jestli neví o dobrém fleku. Chtěli jsme místo přímo v Praze, abychom se mohli nechat vysadit z autobusu, poslat ho ke stadionu a následně se ke stadionu dopravit MHDčkem. Sparťani nám pomohli a vybrali ještě lepší místo než my předtím. Za to jim děkujeme.

V den zápasu vyráží z Olomouce autobus, dodávka a 3 auta (cca 70 lidí do boje). Cestou voláme židovi a oznamujeme, že jsme měli jedinou podmínku a za tou si stojíme, proto na jejich místo nepřijedeme. Nabídli jsme jim tedy to nové místo, a to samozřejmě odmítli zase oni nám. Cestou žid pořád volá, otravuje a nabízí nám, ať někde sjedeme a vybereme si místo sami. My jsme odmítli ustoupit od námi vybraného místa střetu a proto jsme jeli Židy čekat právě tam a oni ať si dojedou. Žid už nás obtěžuje neustálým voláním a snahou diskutovat a určovat si pravidla, proto mu típáme telefon a píšeme, že až budeme na místě, tak zavoláme. Na to nám píše, že máme 20 minut, jinak rozpouštějí sraz. Nereagujeme na to, myslíme si, že zase jen mlží, jako vždy, předpokládáme, že je pochopitelné, že za nimi cestujeme 300 kilometrů, což chvíli trvá. Přičemž máme jen jedinou podmínku, a to námi vybrané místo střetu. Sparťani nás čekali před Prahou, navedli nás na parádní místo a my volali židovi, že už jsme na místě. Ten nám sdělil, že už sraz rozpustili, že chtěli stihnout fotbal. Celkem nás to zarazilo, protože jsme si mysleli, že jsou na nás nažhavení a na místo přece jen dojedou. Po chvíli čekání nám nezbývá nic jiného než se domluvit se Spartou, aby aspoň nějaká zábava byla. Sparťanů se sešlo jen 30, tak se domlouváme, že postavíme stejný počet ať je to fér. Čekáme na místě, než přijedou Sparťani, mezi tím nám volají židi, že mlátí naše ultrasáky u stadionu. Co na to říct? Ubohost, nic víc! Po příjezdu Sparťanů se do sebe pouští na každé straně 30 kusů, ze začátku má velkou převahu Sigma, ale nakonec se projeví větší zkušenost a kvalita soupeře a za vítězný konec po dlouhém, tvrdém a vyrovnaném boji tahají Sparťani. Po grilu odjíždíme směr Eden, kde se díky acabům stejně nedostaneme na stadion a tvrdneme 2 hodiny obklíčení těžkooděnci před sektorem hostů.

{jcomments off}

Additional information