Jelikož se nám blížil zápas s jedním z pražských rivalů, který může hrát ve Vršovicích, jsou v týdnu kontaktováni. Dostává se nám odpovědi, že by se také rádi setkali na poměření sil. Tohoto soupeře jsme již delší čas na pouličních radovánkách neviděli, neleníme a domlouváme se na neděli. Na srazu se objevují samé známé tváře a celkový počet se ustaluje na čísle 61 lidí do boje. (46 ACS, 3 Žižkov, 12 NO) Telefonický kontakt je navázán, připravujeme se k přesunu na námi vybrané místo a domlouváme na rozlišení. Po chvilce přichází zpráva, že soupeřova předsunutá hlídka spatřila námi nechtěnou návštěvu, proto ihned vymýšlíme náhradní plácek. Místo je vybrané a tak nás čeká asi 40-ti minutový přesun. Blížíme se k místu, kde soupeř k nám shlíží z náhorní plošiny. Jdeme nahoru po schodech. Soupeř je očividně nabuzen a chvíli to vypadá, že se vše rozjede ještě na schodech, kde se dá stát ve dvou vedle sebe, a tudíž by jsme to neměli jednoduché. Klokani se přesouvají po vyzvání k rovnému boji a tím nám dávají možnost řadit se do bojové formace a počkat na doběhnutí sparťanské ekipy, která se musela na schodech roztáhnout.

Bandy stojí kompletně proti sobě. Soupeř do půle těla nás zdraví tlesknutím nad hlavami. My také zdravíme, pozdravem, který je již delší dobu zvykem na domluvené akce. Přední linie, která je tvořená z 90% ACS, naráží na přední linii a začíná boj, jak má být. Asi po dvaceti sekundách se soupeři propadá střed linie, který není doplněn zadními řadami. Začínají couvat a jediný, kdo se ještě chvíli drží, je zbytek klokanů z našeho pohledu na pravé straně. Ale i ti jsou předem odsouzeni k záhubě, o vítězi je rozhodnuto a tak už jen ze země sledují, že jejich podstatná část party mizí v koutech parku.
Sparta byla, je a bude stejná. Tudíž se sestava měnit nebude ani příště.

Klub přátel 3. poločasu

{jcomments off}

Additional information