Z POHLEDU SPARŤANA: První utkání sparťanského B týmu se odehrálo v chuligánsky čím dál zajímavějším Mostě, zvláště pak pro sparťanské fanoušky, kterým mají Severočeši co oplácet. Pražanů doráží za šíleného vedra na čtyřicet a kontaktují domácí s nabídkou boje beze zbraní, skupina na skupinu. Domácí na výzvy nereflektují, a tak hostující skupinu opouští několik elitních bojovníků, kteří se vrací do Prahy. Zbytek hostů se nevzdává naděje na střet, a po skupinkách se dostává do míst pro domácí fans. Část sparťanů zmožena pivem a vedrem usedá na tribuně, další korzují po ochozech. Teprve v osmé minutě utkání doráží nezpozorováni domácí fans a využívajíc momentu překvapení, okamžitě atakují Pražany.

Stalo se to, co se zdálo býti nemožné a Košice snížily sedmibodovou ztrátu na Prešov na body tři, a tak se i v posledním kole o něco hrálo. V jednom deníku se objevila zmínka o tom, že fanoušci Prešova přijedou s policejním doprovodem vlakem. Nebyli v Košicích již asi sedm roků, proto se na ně domácí patřičně připravili. Sraz hodinu po poledni, sestava nijak extra početná avšak na „koňarov“ by s přehledem stačila. Na nádraží bylo pár jednotlivců, ale nic se nedělo, tak se po menší demolici podniku, ve kterém jsme seděli, přesouváme na stadion.
V domácím sektoru se konečně schází kvalitní počet, odhadem asi 250 fans. Domácí se připravili velice kvalitně po ultras stránce.

Z POHLEDU SLOVANISTY:
Tento den byl jedním z největších taháků jara. Vedle Trnavy hrála svůj zápas také na Devíně Nitra. Již měsíc předem nám byla přislíbena účast jak trnavských, tak i Nitranů. Nitranským plán ztroskotal, nesehnali autobus, a tak se v sobotu v Bratislavě objevili "jen" Trnaváci. Dopředu jsme měli avízo o jejich posilách z Ostravy a Katowic.
Setkáváme se hodinu po poledni v krčmě blízko Tehelného Pola. Trnavští jsou s námi v kontaktu a v Bratislavě se objevují již před polednem. Nás se schází kolem šedesáti (neumíme počítat tak dokonale jako v Čechách, ale naučíme se), z toho 14 z brněnského J.K.G. Domlouváme se s trnavskými, kteří chlastají někde na Račianskom Mýte a posíláme je na tramvaj k zimnímu stadionu, kde je má čekat jeden z nás. Hosté se vyhnuli policii a jeden z nás je vede na sídliště, kde je mezi paneláky velký plac, vhodný pro bitku.

Magnetu druhé nejvyšší polské soutěže přidala na pikantnosti ještě skutečnost, že se domácí hráči pohybovali na hraně sestupu a k záchraně potřebovali nutně vyhrát. I tato skutečnost se určitě mohla promítnout do nervozity domácích příznivců. Před zápasem se místní funkcionáři netajili tím, že vše je již domluveno a že už jistě postupující soupeř nebude klást výraznější odpor. Nakonec bylo na hřišti vše jinak a vlastně si ani nedokáži představit, co by následovalo, kdyby hráči Lechu zápas vypustili a potopili by tak družební Arku Gdynia, která se Zagiebiem o záchranu soupeřila.

Z POHLEDU NITRANA:

V týdnu před zápasem se obě strany dohodly na vzájemném střetu. V den utkání však zhruba 35 domácích marně čeká na telefonát hostí. Nikdo se nehlásí a z neznámého důvodu ani nikdo nebere nitranské telefonáty. Přesto se hlídkovalo na dálnici, protože se správně očekávalo, že slovanisté přijedou autobusem.

Autobus hostí byl také zaregistrován a namířil si to přímo do centra města, kde nedaleko stadiónu zaparkoval. Skupina domácích je fízlům dostatečně známá a když vidí nedaleko 55 hostů, je jim vše jasné.

Na utkání, které již mohlo rozhodnout o našem postupu do první ligy se nás sešlo na šedesát kvalitních lidí. Z hospody dorážíme ve třiceti kolem desáté minuty a hned se pouštíme do kvalitního fandění, což nám vydrží celý zápas. Obzvlášť dobrý je chorál „Dynamo", převzatý od chuligánů Dinama Zagreb, který zpíváme bez přerušení asi deset minut. To vše okořeňujeme dvěma vlajkami na tyčích a jednou parádní dýmovnicí, která zamořuje půl stadionu. I my jsme kvalitně přidušeni.
Po závěrečném hvizdu skáčeme na hrací plochu a tam děláme různé stupidity a blbneme s hráči.

 Na poslední prvoligový zápas vyjíždí na 25 hlav, což není tolik, kolik jsme očekávali, protože jsme se dopředu připravovali. Všichni alespoň dodrželi zásadu černých oděvů, aby naše rozlučka byla co nejdůstojnější.
Na Svinově zahlížíme podezřelé tváře, které nás upozorňují na přítomnost kriminálky. Jdeme si tedy dát aspoň ve třech rozcvičku se stejně početnou „bandou" chacharů. Během několika sekund je rozhodnuto v náš prospěch. Tak to se máme večer na co těšit ... Cesta je hodně veselá a náš inženýr tomu nasazuje korunu, když opět vyhazuje z okna boty, tentokrát své. Vytváříme mu novou obuv z PET lahví, čímž se pak velmi pyšní. Na brněnském nádraží nás čeká uvítací výbor státních zaměstnanců, kteří nás nakládají do přistaveného busu.

Tento den začal zajímavě již ráno. Asi deset baníkovců hlídkovalo na svinovském nádraží. Přijíždí opavští (jeli do Brna) v přibližně třiceti lidech. Na nádraží jsou fízli, a tak jsme hodně roztahaní. V blízkém parku proběhla férovka 3 na 3, kterou Baník prohrál 3:0. Na Bazaly přijíždí 29 sigmáků, nabízíme jim střet, ale odmítají s tím, že nemají ekipu. Později po zápase se ve dvaceti vydáváme do Olomouce. Čekáme u místního nádraží až přijedou, ale přijíždí pouze jejich část. Proháníme je a někteří jsou biti. Jeden z nich se schovává za fízly, a další v nádražní kanceláři, kde zalarmoval kde koho. Akci proto končíme.

1.) Prakticky vyprodaný stadion, na kterém liberečtí obsazují celou stranu na stání - cca 3500 osob! Celkem se jich na stadionu sešlo zhruba 4000! Zajímavá je však pouze asi čtyřiceti členná skupina, stojící hned u sektoru domácích za silným policejním kordonem. Tato skupina celý zápas vyzývá domácí k boji na hrací ploše.
2.) Po skončení zápasu však liberečtí peláší k hráčům a o vačnatce deroucí se na hrací plochu nejeví zájem. Dojde tak jen k boji s několika jednotlivci. Poté již policie odděluje obě skupiny a vytlačuje bohemáky zpět do hlediště.

Z POHLEDU SPARŤANA: Před tímto mačem se objevují informace (těžko říct odkud) o několika desítkách bojechtivých klokanech, takže se docela s obavami chystáme také. Před zápasový sraz na náladě nepřidá, sešlo se 10 lidí. Další se však nabalují na stadionu a dost lidí přichází až na sraz před bitkou. Stala se tak na české poměry neobvyklá věc, a to 90 chuligánů (super sestava) připravených na bitku. Bohemáky odvádějí benga ze stadionu, v tu dobu zvědové hlásí 70 osob. Vačnatci zůstávají pod dohledem policie čekat na Malostranské, kde se jejich skupina pomalu rozpouští. Máme přijít za nimi, a tak vyrážíme. Byl to průvod jak na 1. máje.

Z POHLEDU SLÁVISTY: Jako již tradičně připadl výjezd do Olomouce na páteční den, což mnohým z nás radost samozřejmě neudělalo. Už předem bylo jasné, že dobrá sestava nepojede. Vlakem nás tedy vyráží třicet, ale sestava tragická. Během cesty nás kontaktuje jeden olomoucký chuligán a už předem se dohadujeme na střetu, jak by měl vypadat, a zároveň nám sděluje, že čekají v Zábřehu. V té sestavě jsme bohužel neměli moc na vybranou. Dohoda tedy zní, že na nádraží v Zábřehu bude stát jeden od nich, který nás zavede někam do města, kde proběhne boj s vyrovnanými počty. Jakmile se blížíme k cíli, tak se ještě stačíme ve vlastních řadách pěkně pohádat. Nakonec vystupuje 22 slávistů a vydává se podchodem projít na druhou stranu nástupiště.


Z POHLEDU SPARŤANA: Pohárové finále na strahovské hůrce bylo dalším zklamáním v rudém provedení v doslova posrané sezóně. Neoficiální sraz byl opět na Malovance a schází se zde celkem slušná grupa. To, že se v okolí neobjevil žádný slávistický super hooligan, považuji za samozřejmost, stejně jako to, že reportáž z druhé strany bude plná „nahánění všeho rudého". Na sraz přichází samozřejmě i nezvaní hosté ... Zápas sleduje osm tisíc diváků, ale tentokrát jsou sparťané v menšině, což nebývá v derby „S" zvykem. Je to patrně důsledek „skvělé" klubové politiky pánů Košťála a Pelty, kteří na jednáních nikdy nezapomenou zdůraznit význam peněz, obchodu a vrcholem jsou fráze typu „vždyť je to jen fotbal".

Additional information