Z POHLEDU HRADEČÁKA:
Nevhodný čas zápasu v pondělí odpoledne předurčuje, že řada lidí přijede až přímo na stadion, či dokonce až v průběhu zápasu. Po několika minutách se skupinka asi patnácti slavistů (z toho 4 KSG) pokouší náběhem na vlajku ,,Crime boys" o její zcizení. Je jim v tom zabráněno pouhými dvěma lidmi, kteří odrážejí počáteční útok. Po chvíli přibíháme od stánků a dostáváme bitku pod kontrolu. Vyháníme slávisty ze sektoru a ti pomalejší z nich dostávají na památku několik ran. V nejlepším vše ukončují čerti.
Během zápasu je větší střet vyloučen a dochází pouze k drobným potyčkám osamocených skupinek. Domlouváme se na střet před stadionem.

Z POHLEDU BOHEMÁKA:
Sraz je stanoven na 13 hodin ve Vršovicích. Dostáváme sice informaci, že hosté dorazí až těsně před zápasem, když už bude policie všude, ale i přesto chceme zaútočit. Scházíme se v počtu 55 kusů více než dobré sestavy. Samí schopní a ostřílení, k čemuž tentokrát velkou měrou přispívají i přátelé z Pardubic a Dvora Králové. Doráží také osm hool's z Walbryzchu. Všem patři náš dík!
Zkontaktujeme se s gaunerama a oznamujeme jim, že budeme čekat u nádraží. Před 16. hodinou se tedy vydáváme na cestu a bohužel se k nám přidává i jeden tranzit s čerty. Ti nás však od střetu nemohou odradit.

Ligový los poslal v prvním kole Baník do Zlína, který se v nejvyšší soutěži objevil opět po šesti letech. O hotové pozdvižení z tohoto zápasu se nepostarali ostravští, ale již několik dnů předem některá média. Nejen z rozhlasových stanic se šířily fámy, které nebyly daleko od vyhlášení výjimečného stavu. Mohli jsme se dozvědět o pátečním příjezdu mladých, zatím netrestaných chuligánů, které jejich starší kolegové mají cvičit v útocích na civilisty a jejich majetek, o ničení aut parkovaných na zlínských ulicích, o připravovaném útoku nacistických fans na místní rockový klub apod. Tyto informace potvrzovali také zástupci zlínské policie a obyvatelé Zlína byli dokonce v rámci vlastní bezpečnosti vyzýváni, k opuštění města! Šíření poplašných zpráv je v této republice paragrafem pouze pro někoho...

Z POHLEDU SPARŤANA: První utkání sparťanského B týmu se odehrálo v chuligánsky čím dál zajímavějším Mostě, zvláště pak pro sparťanské fanoušky, kterým mají Severočeši co oplácet. Pražanů doráží za šíleného vedra na čtyřicet a kontaktují domácí s nabídkou boje beze zbraní, skupina na skupinu. Domácí na výzvy nereflektují, a tak hostující skupinu opouští několik elitních bojovníků, kteří se vrací do Prahy. Zbytek hostů se nevzdává naděje na střet, a po skupinkách se dostává do míst pro domácí fans. Část sparťanů zmožena pivem a vedrem usedá na tribuně, další korzují po ochozech. Teprve v osmé minutě utkání doráží nezpozorováni domácí fans a využívajíc momentu překvapení, okamžitě atakují Pražany.

Stalo se to, co se zdálo býti nemožné a Košice snížily sedmibodovou ztrátu na Prešov na body tři, a tak se i v posledním kole o něco hrálo. V jednom deníku se objevila zmínka o tom, že fanoušci Prešova přijedou s policejním doprovodem vlakem. Nebyli v Košicích již asi sedm roků, proto se na ně domácí patřičně připravili. Sraz hodinu po poledni, sestava nijak extra početná avšak na „koňarov“ by s přehledem stačila. Na nádraží bylo pár jednotlivců, ale nic se nedělo, tak se po menší demolici podniku, ve kterém jsme seděli, přesouváme na stadion.
V domácím sektoru se konečně schází kvalitní počet, odhadem asi 250 fans. Domácí se připravili velice kvalitně po ultras stránce.

Z POHLEDU SLOVANISTY:
Tento den byl jedním z největších taháků jara. Vedle Trnavy hrála svůj zápas také na Devíně Nitra. Již měsíc předem nám byla přislíbena účast jak trnavských, tak i Nitranů. Nitranským plán ztroskotal, nesehnali autobus, a tak se v sobotu v Bratislavě objevili "jen" Trnaváci. Dopředu jsme měli avízo o jejich posilách z Ostravy a Katowic.
Setkáváme se hodinu po poledni v krčmě blízko Tehelného Pola. Trnavští jsou s námi v kontaktu a v Bratislavě se objevují již před polednem. Nás se schází kolem šedesáti (neumíme počítat tak dokonale jako v Čechách, ale naučíme se), z toho 14 z brněnského J.K.G. Domlouváme se s trnavskými, kteří chlastají někde na Račianskom Mýte a posíláme je na tramvaj k zimnímu stadionu, kde je má čekat jeden z nás. Hosté se vyhnuli policii a jeden z nás je vede na sídliště, kde je mezi paneláky velký plac, vhodný pro bitku.

Magnetu druhé nejvyšší polské soutěže přidala na pikantnosti ještě skutečnost, že se domácí hráči pohybovali na hraně sestupu a k záchraně potřebovali nutně vyhrát. I tato skutečnost se určitě mohla promítnout do nervozity domácích příznivců. Před zápasem se místní funkcionáři netajili tím, že vše je již domluveno a že už jistě postupující soupeř nebude klást výraznější odpor. Nakonec bylo na hřišti vše jinak a vlastně si ani nedokáži představit, co by následovalo, kdyby hráči Lechu zápas vypustili a potopili by tak družební Arku Gdynia, která se Zagiebiem o záchranu soupeřila.

Z POHLEDU NITRANA:

V týdnu před zápasem se obě strany dohodly na vzájemném střetu. V den utkání však zhruba 35 domácích marně čeká na telefonát hostí. Nikdo se nehlásí a z neznámého důvodu ani nikdo nebere nitranské telefonáty. Přesto se hlídkovalo na dálnici, protože se správně očekávalo, že slovanisté přijedou autobusem.

Autobus hostí byl také zaregistrován a namířil si to přímo do centra města, kde nedaleko stadiónu zaparkoval. Skupina domácích je fízlům dostatečně známá a když vidí nedaleko 55 hostů, je jim vše jasné.

Na utkání, které již mohlo rozhodnout o našem postupu do první ligy se nás sešlo na šedesát kvalitních lidí. Z hospody dorážíme ve třiceti kolem desáté minuty a hned se pouštíme do kvalitního fandění, což nám vydrží celý zápas. Obzvlášť dobrý je chorál „Dynamo", převzatý od chuligánů Dinama Zagreb, který zpíváme bez přerušení asi deset minut. To vše okořeňujeme dvěma vlajkami na tyčích a jednou parádní dýmovnicí, která zamořuje půl stadionu. I my jsme kvalitně přidušeni.
Po závěrečném hvizdu skáčeme na hrací plochu a tam děláme různé stupidity a blbneme s hráči.

 Na poslední prvoligový zápas vyjíždí na 25 hlav, což není tolik, kolik jsme očekávali, protože jsme se dopředu připravovali. Všichni alespoň dodrželi zásadu černých oděvů, aby naše rozlučka byla co nejdůstojnější.
Na Svinově zahlížíme podezřelé tváře, které nás upozorňují na přítomnost kriminálky. Jdeme si tedy dát aspoň ve třech rozcvičku se stejně početnou „bandou" chacharů. Během několika sekund je rozhodnuto v náš prospěch. Tak to se máme večer na co těšit ... Cesta je hodně veselá a náš inženýr tomu nasazuje korunu, když opět vyhazuje z okna boty, tentokrát své. Vytváříme mu novou obuv z PET lahví, čímž se pak velmi pyšní. Na brněnském nádraží nás čeká uvítací výbor státních zaměstnanců, kteří nás nakládají do přistaveného busu.

Tento den začal zajímavě již ráno. Asi deset baníkovců hlídkovalo na svinovském nádraží. Přijíždí opavští (jeli do Brna) v přibližně třiceti lidech. Na nádraží jsou fízli, a tak jsme hodně roztahaní. V blízkém parku proběhla férovka 3 na 3, kterou Baník prohrál 3:0. Na Bazaly přijíždí 29 sigmáků, nabízíme jim střet, ale odmítají s tím, že nemají ekipu. Později po zápase se ve dvaceti vydáváme do Olomouce. Čekáme u místního nádraží až přijedou, ale přijíždí pouze jejich část. Proháníme je a někteří jsou biti. Jeden z nich se schovává za fízly, a další v nádražní kanceláři, kde zalarmoval kde koho. Akci proto končíme.

1.) Prakticky vyprodaný stadion, na kterém liberečtí obsazují celou stranu na stání - cca 3500 osob! Celkem se jich na stadionu sešlo zhruba 4000! Zajímavá je však pouze asi čtyřiceti členná skupina, stojící hned u sektoru domácích za silným policejním kordonem. Tato skupina celý zápas vyzývá domácí k boji na hrací ploše.
2.) Po skončení zápasu však liberečtí peláší k hráčům a o vačnatce deroucí se na hrací plochu nejeví zájem. Dojde tak jen k boji s několika jednotlivci. Poté již policie odděluje obě skupiny a vytlačuje bohemáky zpět do hlediště.

Additional information