Po roce se domácí opět střetávají s odvěkým rivalem z Trnavy. Trnavští chtějí bitku beze zbraní, což domácí vítají, a tak přípravy na tento atraktivní zápas na straně domácích začínají již více jak týden dopředu.
V samotný den zápasu se na nádraží objevuje první hlídka domácích již kolem šesté ranní. Sraz je stanovený na devět v jednom baru nedaleko nádraží. Po velkých slibech se nakonec ráno schází pouze třicet domácích chuligánů, ale sestava je velice kvalitní - všechno staré známé firmy. V 9:55 má příjezd rychlík Cassovia, a tak se tři Košičané přesouvají na nádraží zjistit situaci. Vlak má patnácti minutové zpoždění, a tak se vysunutá hlídka přesouvá přímo na nástupiště.

Na tomto zajímavém zápase jsme sice zklamali počtem, potěšila však naopak chuť něco dokázat. Po našem vstupu na stadion značně opadá sebevědomí přítomných pořadatelů, když v sektoru požadujeme pivo, jinak si pro něj hodláme dojít na tribunu k domácím. To ochranku vyplašilo na tolik, že po chvíli přijíždí pět policejních aut, naplněných muži zákona. Tyto zelené postavičky nás obstupují z obou stran. Možná se čeští čtenáři podivují, že nás již dávno nečekali a že jich je málo, ale jak se podobné situace řeší u nás, se dočtete dále.
Na úvod zápasu vhazujeme konfety a přes náš nízký počet téměř po celé utkáni slušně fandíme.

Po dlouhých letech neúčastí či účastí jednociferných dávají již v týdnu jablonečtí najevo, že se do Prahy dostaví v nějaké smyslupné skupině. Sparťané se scházejí v odpoledních hodinách v počtu okolo padesátky. Okolo šesté hodiny následuje přesun na druhý konec hlavního města, kam je nasměrován i soupeř.

Při zpáteční cestě v Katowicích sedáme v devíti lidech na osobák a v rybniku vidíme podezřelého týpka, který si nás prohlíží. blíží se wodzislaw a zde je nám vše jasné. do vlaku se vrhá skupina ozbrojených chuligánů odry, nevíme kolik jich je, a tak jsme v defenzivě (možná zbytečné) a pouze bráníme vlak. dalším důvodem je, že máme velkou vlajku a batoh plný tmk pro celou republiku. vlak ubráníme, pouze přicházíme o jedno okno. zároveň od místních slyšíme, že se ukáží ještě na hranicích v chalupkach. zde vystupujeme a proti nám devíti stojí na perónu 12 dobře vypadajících týpků z odry. nejprve proletí nějaké předměty, ale po vyzvání k boji na ruce se vše zahazuje jdeme do sebe. když odra vidí, že získáváme převahu a vtahujeme dva z nich mezi nás, tak ustupují a posléze naskáčí do aut a ujíždějí. dvěma svým přátelům ujíždějí. ty samozřejmě necháváme a ani pouze nadávají na své "známé". rozloučíme se slovy, "zase někdy..."

(info z ostravy)

Tomuto utkání předcházela intenzívní korespondence mezi oběma tábory. Hosté slibovali příjezd skupiny 30-50 chuligánů, i přes konkrétní nabídku Pražanů odmítli domluvený boj a v případě náhodného střetu doslova žadonili o boj beze zbraní.
Domácí skupina chuligánů se schází již ve čtyři odpoledne a do pěti hodin je na místé na šedesát hooligas. Hostující chuligáni pak postávají u svých autobusů, které parkují na Letenské pláni. Je jich čtyřicet a spolu s nimi množství normálních fanoušků. Jeden ze sparťanů je kontaktuje a nabízí boj v letenském parku. Hosté souhlasí, ale jak se o chvíli později ukázalo, vše si rozmysleli a nechtějí se hnout od autobusů. Domácí chuligáni neváhají a po vysilujícím, pro některé silnější zcela nemožném, běhu přes pláň útočí.

Již dlouho dopředu nám bosenští fanoušci přes Internet vyhrožovali, jak nás rozbijí! Naše odhodlání zviditelnit české chuligány bylo proto velké. Z tohoto důvodu jsme se v hospodě sešlí v super sestavě asi padesáti starších hooligans. Po Bosňanech však po městě ani stopy.
Na stadionu se po dlouhé době tvoří kotel s balónky v modrých a bílých barvách. Máme nachystané i ohně a menší choreo, na plotě před sektorem visí všechny naše nejlepší vlajky. V hostujícím sektoru se nachází pouze kolem deseti bosenských příznivců, v patnácté minutě přichází dalších pět týpků, kteří rozvěšují vlajku „VVWW.HORDEZLA.ORG". Hned je jasné o koho jde. Ve stejnou dobu do našeho sektoru přicházejí tři blbi v policejních uniformách a vybírají jednoho od nás a to, dost nešetrně.

Před tímto utkáním napadla, po hodině provokací, totálně opilá skupina deseti sparťanů domácí chuligány. K incidentu došlo přímo před restaurací, která je součástí tribuny místního fotbalového stánku. Vzduchem létají plastové židle, dochází k mnoha osobním soubojům. Domácí i přes značnou početní převahu (30 chuligánů + mnoho normálních fanoušků) neustále před útočícími spart'any ustupují. Zezadu pak letenské atakují domácí chuligáni tmavší pleti (Arabové), a to tak, že udeří zezadu a utečou! Šest sparťanů má po těchto útocích boule zezadu na hlavách!

Z POHLEDU KLATOVÁKA:
Na tento zápas jsme se připravovali asi dva měsíce, přičemž svou účast slíbilo asi 40 „lidí". Několik dní předem, ale začali všichni odříkat, a tak konečný počet 23, byl i přes nízký věkový průměr docela dobrý. Do busu jsme ještě v Plzni přibrali tři osoby a pak už se rozhořela tvrdá řež mezi předkem a zadkem. Při asi tříhodinové válce, měl menší převahu zadek. Kvůli nehodě a zácpě na dálnici přijíždíme do Brna na poslední chvíli. Zde se obsazují volná místa v buse a v počtu asi devadesáti vymydlenců BKS (Brno+Klatovy+Slovan) míříme do Olomouce.
Tady vystupujeme a spěcháme ke stadionu. Po několika metrech se proti nám rozbíhá několik osob a nikdo nepochybuje, že jde o chachary s Trnaváky. Vybíháme jim tedy vstříc. Padne pár ran, ale již je tu policie, která vše hasí. Na naší straně ubyla kukla Brna, šála Klatováci a přibylo několik tržných ran od lahví z trnavských rukou. Pak nás již PČR stěhuje do sektoru hostí, kde se všichni dostáváme asi tak na pět vstupenek.

Z POHLEDU SLÁVISTY:
K tomuto zápasu asi více pozornosti upíral náš soupeř. Celkem dopředu bylo jasné, že z naší strany to nebude nic moc, stává se totiž krutou realitou, že zápasy ve všední den jsou pro mnohé větším problémem než se zdá. Po ultras stránce jsme se mnoho nepřipravovali, i když nějaká ta choreografie být měla. Jenže jak už to bývá, člověk míní, osud mění. Ale po pořádku.
Derby vůbec nezačíná dobře už jen z toho důvodu, že je sraz určen až v neděli, kdy si mladí slavisté domlouvají předzápas se spart'any v podobě bitky 15 na 15 do dvaceti let. Ve večerních hodinách se tedy obě skupiny střetnou a výsledek hovoří jasně ve prospěch mladých slavistů.

Z POHLEDU BOHEMÁKA:
V sobotu se na Xaverov - Most schází solidní partička na mostecké. Ti však nedorazili. V neděli, na Baník sedí ve 14:30 v restauraci 11 osob + 1 dívka. Do toho se ozývají chachaři s nabídkou střetu skupiny na skupinu. To nemůžeme přijmout. Dohadujeme se o počet na počet (7/7 či 10/10). Nakonec nabízíme 10 na 10. Jsme odmítnuti. Chacharů bylo 50, nás 11. Co dodat? Nic ‚ostuda! Na zápase vlajku „Berserk" věšíme opačně, jako důkaz uznání naší prohry.

Dnes je tomu 26 let od tragédie na stadiónu Hillsborough (odehrála se 15. dubna 1989) na fotbalovém stadiónu Hillsborough v anglickém městě Sheffield během semifinálového utkání FA Cupu mezi Liverpoolem FC a Nottingham Forestem FC, když policie vpustila na přeplněnou tribunu příznivců Liverpoolu několik tisíc dalších fanoušků. Vypukla obrovská tlačenice, v níž bylo 96 osob ušlapáno k smrti a více než 700 zraněno. Tragédie, nejhorší v dějinách britského sportu a jedna z nejhorších sportovních katastrof na světě, vedla k přijetí rozsáhlých bezpečnostních opatření na britských fotbalových stadiónech.

 

O letní pauze bývá na fanouškovské scéně většinou pořádná nuda, protože se hrají pouze přípravná utkání. Ale tento rok nám nudné léto zpestřila právě takováto příprava, která se hrála v Edenu mezi hokejovou Slavií a týmem Chomutova. Za normálních okolností by toto utkání v řadách radikálních slávistů nevzbudilo žádný zájem, ale tentokrát nás už měsíc před utkáním po internetu kontaktují chomutovští, a nabízejí nám střet banda na bandu do dvaceti let. Tento návrh vzbudí ve slávistických řadách zprvu jen nedůvěru a smích, hodně lidí zastává názor, že si z nás chce někdo vystřelit, protože jsme o žádných výtržnících z Chomutova nikdy neslyšeli.

Additional information