Z POHLEDU HRADEČÁKA:
Bohemka se stala naším podzimním prokletím, dvakrát jsme se jí v Hradci nedokázali postavit. Poprvé se to dalo pochopit, každému se může stát, že se nesejde, ale pro akci před nedělním zápasem s Příbramí žádné ospravedlnění není.
Páteční telefonát s oznámením, že se k nám klokani chystají na odvetu za naši pomoc trutnovským při hokejovém utkání ve Dvoře Králové, změnil tento neatraktivní zápas v něco, na co se těšíme. Jaké je však překvapení, když se nás v hospodě schází pouze 36, z toho jedna holka a kameraman. Řada lidí na sraz nedorazí s výmluvou, že malují a podobně. Sestavu tvoří více než polovina mladých, ale nemá cenu se zde na cokoliv vymlouvat, protože jsme o všem věděli dostatečně dopředu!

Scházíme se v počtu asi 35 lidí (11 Jablonec). Hned na začátku zápasu se přesouváme na západní tribunu, vedle sektoru hostí. Pokoušíme se odpálit modrou protitankovku, ale ta jen bouchne a konec. Kolem desáté minuty nabíháme na sparťanský sektor, ale zastavuje nás policie s ochrankou. Fízli nás uzavírají a začíná výměna různých předmětů s letenskými, poté odpalujeme další dýmovnici. Celá první půle se nese ve znamení bitek s fízly a ochrankou. V druhém dějství se přemisťujeme na východní tribunu, kde zapalujeme sparťanskou vlajku, hned na to na nás nabíhá ochranka a vlajku hasí. Do konce zápasu se už nic neděje.

Z POHLEDU SLÁVISTY:
Zápasy Slavie se Sigmou bývají zajímavé z hlediska třetího poločasu. Pokud se podíváte v zadní části tohoto časopisu na tabulku ankety hooligans, můžete vidět, že oba tábory bojují o pátou příčku, alespoň v minulém čísle tomu tak bylo. Pokud vezmete v potaz, že v posledních třech vzájemných duelech si vždy oba tábory k sobě cestu našly, dalo se čekat, že ani tentokrát tornu nebude jinak. Po zápase s Partizanem se ve slavistických řadách mluvilo až o šedesáti členné skupině, nakonec se v místě srazu sešlo na třicet hooligans.

Z POHLEDU BUDĚJOVIČÁKA:
Již v sobotu před utkáním to vypadá, že by se nás mohla sejít dobrá sestava. V neděli na srazu, se ale vracíme do reality a popíjíme v asi deseti lidech. S hradeckými jsme domluveni na bitce beze zbraní banda na bandu. Náš počet zrovna není ideální, aby se postavil autobusu hostí, a tak pouze čekáme na hradecké telefonáty. Votroci se také ozývají a domlouváme místo střetu. Hosté navrhují náměstí, což odmítáme s návrhem jiného placu, ale v tom hradeckým asi dochází baterka nebo kredit - prostě hovor ukončují bez jakéhokoliv důvodu!

Z POHLEDU LIBEREČÁKA:
Do Hradce vyrážíme ve dvou skupinách. Vlaková čítá jedenáct hools (6 Jablonec) a autobusová sedm. Po příjezdu do Hradce ihned dostávají dva anarchisti. Při průchodu městem spatřujeme dva hradecké a ihned na ně nabíháme, byli však sportovněji založeni. Při krátkém nákupu v obchod'áku se opět objevují ti dva sportovci, znovu nabíháme, opět utíkají a tentokrát nás však zastavuje policie. Po cestě na stadion kontaktujeme domácí, ale ti cokoliv odmítají s tím, že jsou pouze dva. Procházíme kolem hospody, kde sedí pár holohlavých typů a po důkladnějším přezkoumání se nám svěřují, že fandí Hradci, což je povel k ataku. Skupinka dostává a my se dáváme na odchod, po několika metrech nás však zastavují fízli a důkladně prohledávají. Jsme zadrženi do doby, než přijede svědek celého incidentu. Po příjezdů fízlů se svědkem začíná jeden z té bandy ukazovat (???) na některé z nás. Po sepsání občanek pokračujeme v cestě.

Všichni mají opět hodně práce a zase musí někam jezdit. A tak se nás schází opravdu netradičně 11. Po pár kouscích vyrážíme ke stadionu. Když vystupujeme, tak se nám naproti vydá asi dvacítka brněnských. Dlouhé váhání a neschopnost obou skupin však nahraje do karet černým mužům, kteří nás rozdělí. Na stadionu vytahujeme nějaké žlutomodré balónky a občas se snažíme i fandit, ale výsledek za moc nestojí. Brněnských je v kleci kolem 150. Také moc nefandí, ale když ano, tak to stojí za to. My ještě pálíme brněnskou šálu (normální). Brňané ke konci zápasu neustále zasypávají hrací plochu nějakým bordelem.

Z POHLEDU SPARŤANA:
Již brzy ráno se sparťané scházejí na domluvené setkání s fans Opavy, kteří v týdnu nahlásili příjezd 15 bojovníků, proti nimž měl dle domluvy stát stejný počet letenských. Slezané přijíždí později a ve větším počtu (minimálně 20), letenští v počtu 34 (v tom 14 velmi mladých) čekají v hustém dešti, zimě a větru u stadionu. Po příjezdu opavských ihned útočí. Dochází k bitce, ve které mají navrch domácí, ovšem nijak výrazně. Jeden z hostí končí dobit na zemi a později musí do nemocnice. Velice brzy je na místě policie, která však opět mizí a již se neobjevuje. Obě strany pak různými cestami táhnou do parku, ale k boji již nedochází. Sparťané nechtějí jít 15 na 15, opavští zase skupina na skupinu.

Do Prahy se nás sjíždí asi 45 + 5 mladých Plzeňáků. Kontaktujeme domácí s přáním „banda na bandu", ale ti zatím chtějí jeden na jednoho(?). Srdečně se zasmějeme a čas do zápasu trávíme v nálevně. Cestou na stadion na Hradčanské solidně inkasuje pět, asi sparťanů. Vystupujeme pod Strahovem a opět kontaktujeme domácí. Ti nás však nesmyslně zvou zpět do centra, a tak na ně serem a míříme na stadion. Po chvíli však přece jen konečně přistupují na střet banda na bandu, a tak na ně jdeme čekat do parku.

Z POHLEDU LIBEREČÁKA:

Do Mladé Boleslavi se vydáváme autem ve čtyřech. Při vstupu na stadion nás zaráží na druhou ligu docela drahé vstupné (50 Kč) a poté to, že ani pořadatelé pořádně nevěděli, kde se nachází hostující sektor. Asi v patnácté minutě vcházíme do sektoru, kde již jsou čtyři hool's z Litoměřic. Vedle našeho sektoru se ukazují dva mladoboleslavští, kteří se snaží domluvit bitku. V tom přichází do sektoru osm vandalů a jeden z nich mladoboleslavského hned napadá a bere mu šálu. Náš počet se ustaluje na čísle 14.

Z POHLEDU CHACHARA:
Do Chvalovského vesnice se ostravští chuligáni vydali netradičně autobusem. Cesta probíhala v pohodě, a kousek za Prahou již na chachary čekala delegace Letnských. Oba tábory měly dostatek času na přípravu, takže mělo toto setkání punc souboje o českou chuligánskou korunu. Na straně Pražanů se dostavilo 48 bojovníků, vzorově oblečených v červených tričkách, za ostravské nastoupilo 55 odhodlanců. Již při nástupu na rozbahnené pole je možno pozorovat zdrženlivost některých sparťanů, což se po chvíli potvrzuje i v boji.

Do Jablonce nás vyráží 24. Usedáme s místními do knajpy a zkoušíme první telefonáty, ale číslo (dostal jsem ho den před utkáním, pro případ dohodnutí střetu) je nedostupné. Poté už nevoláme a rozhodujeme se nechat všechno na náhodě. Mezitím chytili našeho kamaráda v tramvaji revizoři a ukradli mu mobil. Po pár minutách a nějakém tom rázném upozornění, že mobil chceme za každou cenu zpět, je vrácen. Po příjezdu fízlů se raději dáváme na odchod.
Po informaci, že se někde kolem benzínové pumpy pohybovali nějací spart'ané, se tam vydáváme. Je nás 32 (z toho 25 z Liberce).

Z POHLEDU CHACHARA:
V pondělním podvečeru do Ostravy přijelo odhadem na 25 slávistů a autobus nezastavili jako obvykle u brány hostujícího sektoru, ale na druhém konci Ostravy a na Bazaly se vydali MHD. Cestou však nepotkali ani větší skupinu domácích, ani někoho, kdo by nějaké chachary o jejich pohybu informoval. Pražané si dokonce přivlastnili i tři ostravské šály, které vyvěsili na plotě před svým sektorem. Vlastní vlajku postrádali.
Domácí, ne moc početný kotel (asi 200 lidí), natáhl přes sektor modré igelitové pruhy a do toho byl z polystyrénu sestaven nápis „Oficiální chuligani". V druhém poločase k tomu přibylo několik ohňů a po celý zápas také kvalitní support.

Additional information