Do města tvarohové pochoutky se zcela výjimečně vydáváme autobusem, ve kterém se scházíme ve 32 kusech. Někteří jsou již v dopoledních hodinách řádně posilněni iontovými nápoji, takže o zábavu není nouze. Cesta se neuvěřitelně vleče, a tak si jí zpestřujeme ''nákupama'' všeho možného. Kromě jídla, alkoholu, cigaret a různých cetek je k vidění i láhev FRIDEXu (tfuj tajksl). Nastává čas oběda a my ochotně přijímáme nabídku exkurze do kuchyně McDonalda. Pár duševně slabších jedinců se vydává za uprchlíky z blízkého východu a žadoní o práci u svých ''osvoboditelů''. Ti inteligentnější využívají hezkého počasí a vyhánějí budoucnost národa z dětského koutku. Leč místní skluzavka je velmi obtížná a objevují se první zranění (naražená záda, sedřené lokty, kolena). Okolo půl třetí míjíme patník Olomouce, stíháme ještě jednu vyměšovací zastávku a už se k nám připojují nezvaní hosté. Před statkem se dělíme na dvě skupiny. Jedna pokračuje ve vyprazdňování ledničky autobusu, druhá asi dvacetičlenná banda jdeme na točený. Na cestu dostáváme tři antony strážců. Usazujeme se v baru, který je záhy obklíčen četnictvem. Ve dvou opouštíme naše druhy a jdeme se podívat do centra. Domácí nevyhledáváme, je to jejich starost. Všude se to hemží čerty (vyhlížejí svého teroristu) a je víc než jasné, že se s domácími stejně dnes nesetkáme. Na statku se nás schází 36. Naši autobusovou sestavu doplnili 4 chuligáni Cracovie (JG). Fízlové nám vrací i jednoho zadrženého, který si ''půjčil'' šálik Sigmy (A.C.A.B.). Věšíme flagy, které zaplňují celý plot i bok sektoru. Celý zápas ženeme Viktorii ke třem bodům. Domácí se probouzí až po naléhání místního hlasatele. Ve druhém poločase skládáme červeno-bílé krepáky a odpalujeme 10 ohňů (bohužel 4 se nechytli). Snažíme se napadnout pikniky vedle našeho sektoru (kdo má ty plky poslouchat), strháváme ochranou síť a vrháme po nich různorodé předměty. K vidění je i židle. Tu vidí pořadatelé a snaží se nám ji zabavit. Při potyčce přicházejí o tonfu a na pomoc jim přibíhají zakuklení čerti. S čerty nejsou žerty, a tak přicházíme o tonfu i židli. Blíží se konec, stav je stále stejný a odpalujeme dvě dýmovnice (z neznámých důvodů jedna zmizela). Viktorku jsme dohnali pouze k bodu, ale i ten se počítá. Po děkovačce odcházíme k busu, který je v naprostém obležení -jak jinak než- fízlů. Rozjíždíme se do svých domovů, na Žižkov, resp. do Krakowa. Na cestu dostáváme doprovod pěti antonků. Potkáváme příznivce Sigmy (nevím jestli hool's), ale autobus je rychle obklíčen PČR. Děkujeme všem co vyjeli, děkujeme do Krakowa, děkujeme našim rodinám, příbuzným, známým.

D.D.D. - S.R.Ž.

Additional information