O letní pauze bývá na fanouškovské scéně většinou pořádná nuda, protože se hrají pouze přípravná utkání. Ale tento rok nám nudné léto zpestřila právě takováto příprava, která se hrála v Edenu mezi hokejovou Slavií a týmem Chomutova. Za normálních okolností by toto utkání v řadách radikálních slávistů nevzbudilo žádný zájem, ale tentokrát nás už měsíc před utkáním po internetu kontaktují chomutovští, a nabízejí nám střet banda na bandu do dvaceti let. Tento návrh vzbudí ve slávistických řadách zprvu jen nedůvěru a smích, hodně lidí zastává názor, že si z nás chce někdo vystřelit, protože jsme o žádných výtržnících z Chomutova nikdy neslyšeli.

Chomutovští nám ale nepřestávají volat, dokonce nám po internetu posílají svoje fotografie, takže jim posléze uvěříme, a začínáme se na střet pomalu připravovat. Protože jsme vyzváni banda na bandu, tak očekáváme, že s chomutovskými dorazí někteří další fanoušci ze severu Čech, nejčastěji se v našem táboře skloňují jména fans Mostu a Ústí. V den utkání se proto v jedné hospodě schází na 40 radikálních sks, jedná se pochopitelně o hodně mladou sestavu, část lidí dokonce nemá žádné pořádné fotbalové zkušenosti a těší se na svou první bitku. Nálada je velmi bojovná, poněkud nám ji zkazí chomutovský telefonát, ve kterém nám sdělují, že se ve finále nesešli, a že chtějí jen bitku 9 na 9. V celé naší sestavě je cítit zklamání, někteří jedinci se raději začínají věnovat alkoholu. Kvůli menším problémům jsme z hospody posléze vyhozeni, a tak jedeme na místo střetu. Zde se znovu volá chomutovským, kteří nám sdělují, že první čtyři lidi z jejich bandy právě dorazili vlakem, ale že se ještě čeká na auto které veze zbytek. Jdeme si opět sednout do jedné hospody, zde se ale neuvěřitelné 4 hodiny nudíme, část lidí se znechucením odchází domů. Konečně nám volají chomutovští, a sdělují nám, že posádka auta sice dojela, ale že se střetu zalekla a že raději jela rovnou na stadion. Chomutovští pak nabízejí, že pokud jim zaručíme férovku, tak že přijedou, ale pouze ve třech lidech. To je jim slíbeno, takže za další půlhodinu přijíždějí tři poměrně velmi solidně vyhlížející typové, které zavedeme do malého parčíku za hospodou. Z naší strany jsou do střetu nominováni dva nováčci a jeden zkušený slávista, chomutovští se staví poměrně tvrdě na odpor, ale slávistická trojice je posléze dostává na zem a jasně vítězí. Náladu v našem táboře to ale nijak nevylepší, většina lidí je znechucená z dlouhého čekání, a proto padá rozhodnutí vyrazit na hokejový stadion a zbít onu zbabělou posádku auta, na kterou jsme čtyři hodiny čekali. Část slávistů vyjíždí několika auty k hokejovému stadionu, zbytek je následuje tramvají. Už když přijíždíme ke stadionu, tak z dálky vidíme auto s chomutovskou poznávací značkou. Jdeme tedy hledat chomutovské a potkáváme tři zajímavě vyhlížející typy, kteří nám ale tvrdí že jsou fandové Slavie, a že jdou na hokej. Necháváme je tedy být, tato trojice ujde za našimi zády asi 400 metrů a náhle se dává do zběsilého úprku. Dochází nám, že se jedná o posádku onoho chomutovského auta kterou právě hledáme. Za uprchlíky okamžitě startuje slávistické auto, ale bohužel se chomutovští stíhají ztratit v některé z uliček. Vzápětí je odchycen alespoň řidič jejich automobilu, který kvůli tomu že musel auto zaparkovat ztratil cenné sekundy, a kterého jeho "kamarádi" ponechali slávistům napospas. Řidič od nás dostává co proto, v jeden moment je mu nabídnuto, ať zavolá mobilem oněm třem chomutovským kteří nám utekli, a ať je zkusí přemluvit k návratu. Řidič souhlasí, bohužel někteří SKS neudrží nervy, a začínají ho raději znovu fackovat. Celé akci přihlíží několik obyvatel přilehlých domů, takže vzápětí doráží do Vršovic policejní auta, a my necháváme otřeseného řidiče na zemi a raději se schováváme. Mezitím doráží nejmladší slávisté, kteří jeli tramvají a čtyři z nich vyrážejí přímo před vchod stadionu. Zde jsou okamžitě napadeni několika stylově oblečenými holohlavými týpky, kteří na ně útočí se slovy: "Chomutov hooligans, tak pojďte vy píči!". Celé střetnutí v prvních sekundách vyhrávají chomutovští, vzápětí ale už dobíhá zbytek slávistů, a přímo před vchodem vzniká solidní mela, v níž nikdo netuší kdo je kdo. Chomutovští se totiž při pohledu na slávistickou přesilu snaží přimíchat do skupiny normálních fanoušků Slávie, kteří zrovna stojí před vchodem. Zbiti jsou snad jen tři chomutovští, stranou hlavního střetu ukazuje svoji odvahu jeden chomutovák, který rychle utekl z hlavního jádra střetu a nyní napadá dva nejmladší šestnáctileté slávisty, se zlou se ovšem potáže, protože slávisté se do něj odhodlaně pouštějí a po několika ranách a kopancích ho zahánějí na útěk. Všichni chomutovští posléze zabíhají do útrob stadionu, slávisté chtějí vyrazit za nimi, zrovna v ten moment se ale vrací policejní auta, přivolaná řevem u stadionu, takže se sešívaná bojůvka raději opět stahuje. Policejní auta několikrát obkrouží stadion a pak nás vyrazí hledat do Strašnic. To je naše šance, proto ve zbylých asi dvaceti lidech nabíháme do stadionu. Je nám jasné, že nemáme mnoho času, proto ihned nabíháme do chomutovského kotle. Zde se je asi 15 lidí, někteří z toho jsou ale normální fanoušci, proto slávisté chvíli váhají, a slovně vyzívají chomutovské k odporu. Ti ale všichni tvrdí že jsou pouze normální fans, naštěstí náhle pozná jeden mladý slávista jednoho z hrdinu z bitky před stadionem (shodou okolností je to zrovna ten, co nejhlasitěji křičí že je pouze normální fanoušek) a tak padne první rána. Po ní se z chomutovského kotle utrhne skupinka asi 7 lidí, kteří začínají před slávisty utíkat. Celé této zábavě přihlížejí na tribune značně nevěřícně jak někteří normální diváci, tak hokejisté obou týmů na ledě. Slávisté raději rychle opouštějí stadion a rozcházejí se všemi směry, ke stadionu už totiž opět míří policejní auta. Celkem povedený letní den, spojený bohužel s velmi dlouhým a nudným čekáním a s ubohým chováním našeho protivníka.

autor: Asiat (RWS)

 









 

Additional information